Na oblečení, matrace, nábytek či pneumatiky se postupně dostanou informace o životnosti, recyklovatelnosti, opravitelnosti a uhlíkové stopě. Na stole už je návrh, jak by mohl „energetický štítek“ pro toto oblečení vypadat.
Až 93 procent spotřebitelů si při nákupu výrobků všímá energetického štítku, uvádějí data Evropské komise. Od loňska tyto štítky mají i mobilní telefony. Dodavatelé a prodejci pak zaznamenávají zvýšenou poptávku po zboží s vyšší energetickou účinností.
Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků vychází právě z přístupu označování energetickými štítky. Většina informací o výrobku by v budoucnu měla být zanesena v takzvaném digitálním pasu, který rovněž může mít podobu štítku.
V Česku tento týden vláda schválila zákon, který umožní nařízení uvést do praxe. Jednotlivé ekodesignové předpisy se budou zavádět postupně podle toho, jak se budou přijímat prováděcí nařízení Komise pro konkrétní skupiny výrobků.
V první vlně by se měly požadavky týkat textilu, matrací, nábytku nebo pneumatik. Vyhnou se naopak potravinám, krmivům či léčivům.
„Aktuálně žádná detailní pravidla pro skupiny výrobků platná nejsou. První účinné nařízení Evropské komise se v tuto chvíli očekává nejdřív ve druhé polovině roku 2027,“ sdělil vrchní ředitel sekce Evropské unie a zahraničního obchodu ministerstva průmyslu a obchodu David Müller.
Košilovina moc recyklátu nesnese
Při vypracovávání požadavků na ekodesign Komise slibuje věnovat zvláštní pozornost potřebám malých a středních podniků, zejména mikropodniků a malých firem, kterým poskytne „individuálně uzpůsobenou podporu“.
Podle Jiřího Česala, výkonného ředitele Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu (ATOK), která se debat účastní v rámci Fóra o ekodesignu, je však téma složité a některé požadavky jdou proti sobě.
Jako příklad uvádí požadavek na prodloužení trvanlivosti oděvů a na druhé straně požadavek na zastoupení recyklátu. „Ten totiž trvanlivost snižuje. Nejhorší je to například u košilovin, jejichž jemná příze moc recyklátu nesnese. Pokud je ho tam více, trvanlivost rapidně klesá,“ říká Česal.
Zároveň má obavy o pravdivost informací, které by případný štítek na výrobcích nesl. „Jak se potvrdí jejich důvěryhodnost, například u zboží zakoupeného v e-shopu?“ ptá se. U českých výrobců to podle něj problém ověřit nebude, a tak vznikne nerovnost.
Asi 264 tisíc tun textilu se zničí, aniž by ho někdo použil
Tajemník Asociace českých nábytkářů Tomáš Lukeš varuje, že se na firmy valí doslova záplava nesmyslné legislativy, na niž nejsou schopny reagovat. „A v nábytku nejde o velké kolosy, většinou jsou to malé a střední firmy. Tato byrokratická přebujelost stejně ve výsledku k ekologické změně nepovede,“ je přesvědčen Lukeš.
Z ministerstva průmyslu přišla výzva, aby se asociace k ekodesignu vyjádřila, ale reakci aktuálně nechystá. „Já upřímně nevím, co bychom k tomu měli říkat. Evropa se může politicky v blízké budoucnosti bohužel posunout jinam a nakonec nic z těchto požadavků nebude zavádět,“ uvádí. „Navíc z velké většiny jsou to nesmysly, větší uhlíkovou stopu než dřevěná židle má nakonec židle z plastu. Takže je pro přírodu nejlepší, aby se vyrábělo co nejvíce plastových židlí?“ dodává.
Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) naopak vidí v ekodesignu a digitálních pasech spíše řešení. Mají totiž fungovat jako prevence odpadu a cesta k materiálové účinnosti.
Do souboru opatření v rámci ekodesignu patří i zákaz ničení neprodaného spotřebitelského zboží, například oblečení, doplňků či obuvi. Ten má platit už od července tohoto roku.
„Důležitost zavedení zákazu ničení neprodaného zboží dokládají například odhady pro textilní sektor, podle nichž se v Evropě každoročně zničí ještě před samotným použitím přibližně čtyři až devět procent textilních výrobků uvedených na trh, což představuje zhruba 264 tisíc až 594 tisíc tun textilií,“ píše INCIEN na svém webu.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
