Ekonews se ptají ESG manažerů a manažerek, jak vnímají svoji profesi a co by doporučili všem, kteří s udržitelností ve firmách začínají. Na otázky odpovídal Ondřej Klauser, který se od daní přesunul k ESG.
Manažer udržitelnosti či ESG specialista je poměrně nová profese, kterou donedávna v Česku nebylo možné vystudovat. Inženýrský program zaměřený na udržitelnost na Vysoké škole chemicko-technologické teprve letos dokončili první účastníci. Další vysokoškolské programy či vzdělávací kurzy se postupně rozbíhají. Většina manažerů v oboru tak hlavní zkušenosti sbírala v praxi a zároveň v kolotoči legislativních změn.
Co vás baví víc – E, S, nebo G? A proč?
K tématům udržitelnosti mě přitáhlo „éčko“ a byl to asi celoživotní proces. Moje ideální dovolená vypadá tak, že hodím batoh na záda a jdu se několik dní courat přírodou. Postupně jsem si uvědomil, že v naší středoevropské krajině už přírodu v pravém slova smyslu skoro nemáme. Žijeme v kulturní krajině, jejíž hlavní funkcí je produkce zdrojů pro člověka. Mimoprodukční funkce krajiny, jako je druhová rozmanitost, zadržování vody, ale třeba i estetika, nám v posledních dekádách z té rovnice zcela vypadly. A to je škoda, protože oba požadavky na funkci krajiny, ekonomickou i mimoprodukční, lze naplňovat ve vzájemném souladu – nemusí jít proti sobě. Právě tyto myšlenky mě přivedly k environmentálním tématům a postupně k udržitelnosti v celé její šířce.
Který konkrétní přínos pro firemní udržitelnost považujete ze strany ESG za největší?
ESG je ve své podstatě risk management. Vyzývá firmy k tomu, aby se podívaly, jak bude jejich podnikání vypadat v dlouhodobém horizontu, a mohly se na to připravit. Nad rámec řízení rizik ale přidává i hodnocení toho, jaký dopad má podnikání firmy na její okolí. Jedná se o spojené nádoby – pokud firma svou aktivitou přispívá například k vyčerpání některých zdrojů, bude to mít dopad na její budoucí ekonomickou činnost.
Velké firmy už dávno pochopily, že ESG dělají pro sebe, aby byly na trhu relevantní i za deset, dvacet let. Řada menších firem myšlenky ESG zatvrzele odmítá jako zbytečnou byrokracii, ale jdou tím jen samy proti sobě. Tržní podmínky se v průběhu času vždy měnily a měnit se budou. ESG je užitečný nástroj, jak se na změny připravit.
Co naopak pokládáte za nadbytečnost, která kazí této regulaci pověst?
Většina lidí funguje hodně setrvačně a nemá ráda změny a novinky. Reportování o udržitelnosti v podobě směrnice CSRD je z hlediska firemní administrativy novinka opravdu velká a mám vlastně pro odpor ze strany firem určité pochopení. Viděno zpětným pohledem, mělo k její implementaci dojít postupně.
Když se podíváme třeba na dobrovolný reportovací standard VSME, ten je napsaný velmi srozumitelně, má jasně definované datové body a je uchopitelný i z pohledu naprostého laika. Pokud by menší a střední podniky musely nejprve reportovat podle VSME a až po několika letech by povinně přešly na standardy ESRS, které by mezitím pilotně odzkoušely velké korporace, myslím, že by náběh byl plynulejší a daná legislativa by nečelila tak velkému odporu.
Kde mají české firmy podle vašich zkušeností největší nedostatky v ESG?
Jako česká společnost máme tendenci problémy řešit až poté, co nastanou, ačkoliv jsme o nich věděli dlouho dopředu. Snad k tomu přispívá i naše legislativní prostředí, kdy řadu důležitých zákonů přijímáme ne za pět minut dvanáct, ale často pět minut po dvanácté. V kontextu ESG si pak myslím, že hodně firem nevěnovalo dostatečnou pozornost analýze dvojí materiality. To je absolutní základ, který pomůže podniku určit, která témata jsou v jeho případě pro ESG reporting skutečně relevantní.
Co byste doporučil začátečníkovi v oboru firemní udržitelnosti, aby co nejrychleji pochopil, o co jde? Ať už jde o knihu, kurz, software či něco jiného.
Dobré jsou třeba online kurzy Certified Sustainability Manager a Specialized Sustainability Management, které před časem připravili ve Fair Venture. Díky grantu ERASMUS+ byly a snad ještě jsou dostupné zdarma. V nedávné době mě pak oslovil propracovaný online kurz KlimaReady, na jehož přípravě spolupracovaly Centrum pro otázky životního prostředí UK, WWF a Změna k lepšímu.
Na závěr bych doporučil jeden film. Když se s někým bavíte o problémech životního prostředí, často se řeč zasekne u klimatické krize. Těch problémů je ale mnohem víc a zároveň jsou vědecky velmi podrobně definované. Pokud jste dosud neslyšeli o takzvaném konceptu planetárních mezí, podívejte se na film Breaking Boundaries: The Science of Our Planet z produkce Netflixu, který tuto problematiku srozumitelně představuje populárně-naučnou formou.
Ondřej Klauser
* Většinu kariéry strávil v oblasti daní a účetnictví. Nejprve v rodinné firmě, později v poradenských firmách Velké čtyřky. Před několika lety se kariérně přesunul od finančního k nefinančnímu reportingu a pracoval jako ESG konzultant v menší poradenské společnosti.
* Rád pracuje na smysluplných projektech a baví ho práce v mezinárodním prostředí. Má tři děti a rád s nimi tráví čas v přírodě.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
