Když dnes někdo otevře téma udržitelnosti, vytahují se hned vidle, říká starosta zeleného města

Jan Brožek starostuje v Černovicích přes patnáct let. Chce udržet vodu v krajině, vyrábět zelenou elektřinu a vyhnout se jednorázovým kelímkům. Plánů i rozběhnutých projektů má mnoho, přesto má pocit, že nedělá dost.

Na pomezí Jihočeského kraje a Vysočiny leží Černovice s necelými dvěma tisíci obyvateli. Děti tu chodí do ekoškoly, na náměstí se sbírá dešťovka na zalévání záhonů a krajina kolem se má změnit tak, aby zadržela potřebnou vláhu.

Podle starosty Jana Brožka mohou právě obce pro přírodu udělat nejvíc. „Přes všechny neduhy funguje veřejný sektor v těchto oblastech lépe. A já se snažím tyto principy uplatňovat i na radnici, někdy úspěšně, jindy méně,“ popisuje v rozhovoru pro Ekonews.

Loni získaly Černovice ocenění Zelená obec roku od ČSOB. Brožek přitom klade důraz na dlouhodobé plánování, v lesích okolo města hospodaří s výhledem na dalších dvě stě let.

„Nejúspěšnější strategie jsou ty dlouhodobé. Je skvělý pocit vidět, že se naplňuje něco, co jste si před deseti lety naplánovali,“ vysvětluje.

„Nevyhazujete peníze z okna“

Jaké je to být starostou v Černovicích?

Zvolili mě už počtvrté a opravdu mě to baví. Myslím, že je díky tomu možné měnit svět a město k lepšímu, i když to zní hrozně naivně. Práce je to nekonečná, často mám hovory v deset večer nebo v šest ráno. Nikdy není hotovo. Na druhou stranu to mám stále rád. Starostuji na malém městě s vesnickým charakterem, takže se tu všichni dobře známe. Nemůžu si stěžovat, i když manželka by s tím nesouhlasila.

Máte rozběhnutých mnoho zelených projektů. Řešíte vodu, vlastní zdroje a staráte se o rozmanitost lesů. Jak ve městě opatření prosazujete?

Jsem trpělivý. V politice je tohle téma nevděčné. Udržitelnost bývá neintuitivní. Říkáte lidem, že něco budou dělat jinak, bude to složitější, dražší a výsledky přijdou až za třicet let. Já ale věřím ve vědu a snažím se tyhle principy přenášet i do své práce. Jen je někdy těžké jít do hospody a vysvětlovat to. Na takovou perspektivu nejsme zvyklí, naše instinkty nám říkají, že to nedává smysl.

Zatímco soukromý sektor má primárně generovat zisk, veřejný má za úkol myslet na budoucnost a zajistit školství, zdravotnictví a právě ty ekosystémové služby, které nezajistí soukromník. Přes všechny neduhy funguje veřejný sektor a s ním i obce v těchto oblastech lépe. A já se snažím tyto principy uplatňovat i na radnici, někdy úspěšně, jindy méně.

Proč je důležité opatření propojovat?

Výsledky se díky tomu násobí a nevyhazujete peníze z okna. Obec se jinak vést ani nedá, protože se musíte starat o hodně věcí najednou. Jeden den řešíte špatný chodník a druhý den co udělat s dešťovou vodou. Je to proud úkolů, které se na vás valí a zdá se, že nikdy nekončí. Neustále musíte přemýšlet, kde seberete peníze, jak projekt naplánujete a jak ho propojíte s dalšími.

Když práci neberete ad hoc a snažíte se myslet dopředu, je to výzva. Nejúspěšnější strategie jsou ty dlouhodobé. Je skvělý pocit vidět, že něco, co jste si před deseti lety naplánovali, se naplňuje.

Jak se vám věci daří prosazovat?

Chtěl bych dělat daleko víc, zejména v oblasti krajinotvorby. Moje představa se blíží ideálu barokní krajiny. Spojením znalostí krajinářů, myslivců i zemědělců vzniká celek plnící všechny funkce. Realisticky se mi to nikdy úplně nepovede, ale snažit se rozhodně můžu.

Mnohé věci se dají řešit i menšími kroky. Například úprava závlahového systému na našem náměstí stála 300 tisíc, celá renovace 50 milionů. Výsledkem je, že dnes záhony krásně kvetou a systém funguje sám, aniž bychom na něj museli dohlížet.

Podobně postupujeme i u dalších věcí. Už deset let pracujeme na snížení odpadu z akcí, které se tu pořádají. Nemůžeme zakázat plasty, ale místní spolky dostaly dotaci, za kterou si mohly nakoupit znovupoužitelné nádobí. Lidé si na to postupně zvykají. Nikdo už nechce koše přeplněné odpadem, který se musí odvézt na skládku.

A co se už povedlo prosadit?

Na co jsem opravdu pyšný, je elektromobilita. Už v roce 2018 jsme kupovali první elektromobil, a to byly opravdu pionýrské časy. Když jsem s ním někam přijel, lidé si mě téměř fotili a nabíjet ho byla komplikace, taková dobrodružná Honzíkova cesta. Dnes je to úplně jinak a mám z toho radost. Právě teď žádáme o dotaci na třetí elektromobil pro město a už si nedokážu představit, že bych pořizoval běžné auto, protože pro naše potřeby je to elektrické ideální. Jiné už nekoupím.

„Doba větrné energie přijde“

Přírodě se věnujete také ve studiu na vysoké škole. Pomáhá vám to v práci starosty?

Jako doktorand se na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích zabývám krajinnou ekologií. Právě vztah ke krajině považuji za jeden z největších úkolů veřejného sektoru. Vyžaduje totiž extrémně dlouhodobou práci. Nelze očekávat, že se problém vyřeší za rok, je třeba na něm pracovat desítky let.

Čím víc toho díky škole vím, tím víc vidím, co dělám špatně a kolik mi ještě chybí. Neustále narážím na nové souvislosti a musím se učit znovu a znovu. Nelituju toho, protože mi to pomohlo se posunout osobně i profesně a věřím, že díky tomu snad svou práci dělám lépe.

Čemu se ve výzkumu věnujete?

Píšu o zadržování vody v lese a zemědělské krajině v okolí Černovic, spolupracuji na tom s Akademií věd. Máme už poměrně dobře zmapované, co by místo potřebovalo, ale realizace se zatím příliš nedaří. Často narážíme na to, že město není dominantním vlastníkem pozemků, prosazovat změny je proto těžké.

Společenský kontext se také mění. Když dnes někdo otevře téma udržitelnosti, ekologie nebo klimatické změny, vytahují se hned vidle. Před pěti lety panovalo obecné nadšení a optimismus lidí byl větší, dnes se narativ často obrací proti těmto tématům, což je pro mě zklamáním. Prostě svět není úplně jednoduché místo.

Současně s parlamentními volbami proběhlo v Černovicích referendum o větrných elektrárnách, které nakonec skončilo neúspěšně. Jak to u vás vypadalo před hlasováním?

Lidé na to reagují různě. Snažím se vždy postupovat otevřeně a všechno vysvětlovat, ale je to vyčerpávající. Posuzovat nabídky a všechny varianty a počítat možné dopady je náročné. Proto se nedá otázku zjednodušit na „chci větrníky, nebo ne“. Faktem je, že tu vrtule stát budou, protože sousední obec Křeč si je už v referendu odsouhlasila. Je u nich opravdu větrno, navíc tam vede vysokonapěťové vedení, což umožňuje lehké napojení. Doufám, že se nebudeme na vrtule koukat zadarmo.

Doba větrné energie přijde, ať chceme nebo ne. Za deset let budeme větrníky vnímat stejně jako dnes solární panely. Když jsem nastoupil do funkce v roce 2012, právě končil solární boom a instalovali jsme fotovoltaiku na střechu školy. Lidé vymýšleli katastrofické scénáře, že základka shoří a mám rovnou objednat i rakve. Teď už to všichni berou jako normální. Stejně to bude i s elektromobilitou a větrnými elektrárnami, jednou se tomu budeme jenom smát.

Kolik by to Černovicím přineslo peněz?

Dostali jsme už několik nabídek od různých investorů. Ty nižší pro nás znamenají ročně navíc pět milionů, to je zhruba polovina investičního rozpočtu, vyšší by ho mohly až zdvojnásobit. Další zahrnují podíl na obratu nebo fixní částky z instalovaného výkonu.

Černovice mohou každý rok utratit 10 až 12 milionů, část spolkne splátka úvěrů a administrativní náklady spojené s dotacemi. Když se k tomu přidá dalších pět, je to pro obec velký impuls. Občas mi lidé říkají, že pořád řeším jenom peníze, jenže všechno, co je tady třeba udělat, něco stojí.