U projektů oceňujeme hlavně strategii a vizi, říká o Zelené obci roku člen poroty Ján Lučan z ČSOB

Smysluplné projekty, které zvelebují krajinu i život v obcích a městech. Takové hledá a oceňuje soutěž Zelená obec roku, kterou již potřetí uspořádala ČSOB.

Třetí ročník Zelené obce roku zná vítěze. V kategorii nejmenších obcí zvítězil Rudíkov na Třebíčsku, mezi vesnicemi s více než tisícovkou obyvatel bodovala Ratiboř na Vsetínsku a vítězným městem se stal Havlíčkův Brod.

„Za ty tři roky vidíme velký posun od dílčích projektů ke komplexním řešením, která zlepšují fungování obcí. Velkým tématem je pro ně aktuálně zadržování vody v krajině nebo odpadové hospodářství,“ říká Ján Lučan, člen představenstva ČSOB, která soutěž organizuje. Právě on před lety s myšlenkou pořádat soutěž přišel.

Proč jste vznik soutěže zaměřené na města a obce inicioval?

Myslím, že to, co se děje s krajinou, by se mělo řešit v místě, kde lidé žijí. Stát může dát rámec, jak mají věci fungovat – například energetika, stavebnictví nebo problematická průmyslová odvětví. Ale iniciativa, jak zlepšit krajinu a život lidí v místě, ta podle mého názoru musí vzejít od vedení obcí a měst.

Které projekty vás během těch tří let nejvíc zaujaly?

Bylo jich docela dost. Nejvíc ale ty, které dávaly širší logiku. Stále víc obcí má zpracovanou strategii udržitelnosti, dívají se na to komplexně, což jsme v porotě oceňovali nejvíc. Nejde už o ad hoc projekty typu „dostali jsme dotaci, tak jsme zafinancovali fotovoltaiku“.

To jsme viděli v začátcích soutěže, od té doby se to posunulo k situaci, kdy starostové uceleně řeší například odpadové nebo vodní hospodářství. Viděli jsme v porotě hezké příklady spotřebovávání a cirkulace tepla. V Ratiboři u Vsetína instalovali novou autobusovou zastávku, jejíž součástí je takzvané adiabatické chlazení, které funguje na principu protékající vody. Vzduch z vody bude prostředí zastávky ochlazovat a zvlhčovat, aby bylo obyvatelům v parných dnech příjemněji.

Díky čemu posun v přístupu obcí nastal?

Myslím, že je to o chuti něco zlepšit. Starostové mají také k dispozici více informací než na začátku a pak je to o lidech samotných. Nejlepší řešení vidíme tam, kde má starosta dlouhodobou vizi a podporu zastupitelstva a občanů.

Mohla k tomu přispět třeba i energetická krize, která nastartovala zájem o obnovitelné zdroje?

Je pravda, že energetická krize urychlila investice do úspor a lokálních zdrojů. Současně ale sílí témata, která jsem zmínil, tedy odpadové hospodářství a zejména hospodaření s vodou a zadržování vody v krajině. Začíná se prosazovat také komunitní energetika. Vidíme, že obce využívají legislativní rámec pro energetická společenství a spojují se, aby realizovaly projekty jako větrné elektrárny, společné výtopny na štěpku nebo sdílené bioplynové stanice z místního bioodpadu.

„Starostové by se měli propojovat s místními firmami“

Kladli jste na něco letos při posuzování projektů zvláštní důraz?

Ano, především na zadržování vody v krajině. Česko má zatím slušné zásoby pitné vody, ale kvůli poloze ve vnitrozemí a měnícímu se klimatu patří k oblastem, kde mohou být výkyvy teplot a srážek výrazné. Je proto klíčové, aby na tom obce systematicky pracovaly.

Řada obcí měla dobře připravené projekty na zachytávání a vsakování dešťové vody, někde projekty navázaly i na čištění vody a její opětovné využití. Sucho a přívalové deště jsou prostě téma a obce, které ho řeší promyšleně, v soutěži vynikly.

Jak už jsem ale zmiňoval, dívali jsme se i na komplexitu řešení. Například v energetice jsme oceňovali projekty, které nabídly víc než pořízení fotovoltaiky. Zaujaly nás obce, které umějí využít místní zdroje, třeba i odpad, a propojit to do funkčního systému. V obci Křenovice (letošní 3. místo v kategorii Zelená obec roku nad 1000 obyvatel) plánují vybudování centrálního zdroje tepla a elektřiny, jako jsou kogenerační jednotky na biomasu, pro čtyři obecní budovy v centru obce.

V Ratiboři u Vsetína provozují sběrný dvůr, kde si ze stavební suti drcením a tříděním vyrábějí vlastní stavební materiál, který obec v rámci cirkulární ekonomiky dále využije při stavbě místních komunikací, rekonstrukci chodníků, lesních cest a podobně. Dalším příkladem je obec Tučín, která sváží dřevitou hmotu na jedno místo ke štěpkování a štěpku dále využívá. Vítězné obce mají také dobře promyšlené projekty v sociální oblasti.

Měl byste nějaký příklad?

Ano, hned několik. Kamýk nad Vltavou (loňský vítěz kategorie do 1000 obyvatel) zřídil re-use centra, potravinovou banku či komunitní dílnu. V Ostopovicích na Brněnsku (letošní vítěz Sociální počin roku) postavili novou obecní knihovnu, která se stala skutečným kulturním centrem pro široké okolí. Pořádají se zde besedy, sportovní kroužky, nacvičuje zde dětský pěvecký soubor.

Karviná (loňský vítěz Sociální počin roku) přišla s projektem Rádibudky, který vznikl proto, aby se potkávaly generace seniorů, dětí, rodičů. Společně vyplní svůj čas a ještě pomohou přírodě stavbou ptačích budek. Ty si pak zhotovitelé mohou zavěsit na strom v blízkosti svého bydliště a pozorovat ptactvo, které se v budce uhnízdí. Do projektu se zapojily všechny karvinské mateřské školy a vzniklo tak již přes 400 budek.

Vítězové soutěže získají odměnu i dotační poradenství. Jak se mají přihlášení starostové připravit, aby uspěli?

Starostové by se na projekty a jejich dopady měli dívat z dlouhodobého hlediska a stategicky. A nebát se oslovit starosty, kteří už se soutěže zúčastnili. I to je totiž jejím smyslem – propojovat a inspirovat se navzájem.

Dále by se starostové měli propojovat s místními firmami. Řada podniků v jejich lokalitě může mít řešení, které obec může využít – od energetického zhodnocení odpadního tepla přes zpracování bioodpadu až po vodní hospodářství.

A v neposlední řadě bych jim doporučil, aby se přímo spojovali s dalšími obcemi. V Česku to sice není příliš obvyklé ani populární, ale může jim to pomoci při financování projektů. Jako dobrý příklad poslouží třináctitisícové německé město Kalletal, které se spojilo s několika dalšími obcemi při řešení problémů s povodněmi.

V čem dalším je Kalletal inspirací?

Mají perfektně zpracovanou strategii udržitelnosti, která obsahuje pět tematických oblastí a 83 konkrétních cílů, z nichž většinu už si odškrtli. A plánují další inspirativní projekty. Například připravují elektrolyzér na zelený vodík, na jehož výrobu chtějí využít přebytky elektřiny z větru a z fotovoltaiky, chystají vybudování plničky pro vodíkové autobusy. Zbytkové teplo vznikající při elektrolýze hodlají využít pro vytápění. Je to prostě soubor promyšlených řešení, která do sebe zapadají.

Obec navíc zastřešuje další. Je to vlastně osm perfektně fungujících obcí dohromady, díky čemuž dokázaly sehnat prostředky na některá řešení, například dopravní.

A z pohledu financování? Daří se obcím sehnat peníze na realizaci udržitelných projektů?

Myslím, že s financováním problém nebývá. Obce jsou obecně rozpočtově disciplinované, investují uvážlivě a šetří na větší akce. V praxi využívají mix dotací a návratných zdrojů. Řada projektů dává sama o sobě ekonomický smysl, například v podobě úspor energie. Pokud jde o projekty přihlášené do naší soutěže, neviděl jsem ani jeden, který by byl z tohoto pohledu zjevně nesmyslný.

Jak moc při poskytování úvěrů k udržitelným řešením přihlížíte?

Čím dál tím víc. Samozřejmě se stále díváme na návratnost, ale bereme v úvahu i rizika spojená se změnou klimatu, která narůstají.

Co byste tedy vzkázal starostům, kteří s udržitelnými projekty váhají?

Ať začnou klidně i po malých krůčcích, ale dívají se na fungování obce strategicky. Ať se nebojí oslovit starosty, kteří úspěšně prošli naší soutěží nebo hledat inspiraci i jinde, třeba za hranicemi. Tam vidíme, že jde leccos. A mnohé z toho lze přenést i do českých podmínek.