Hnědých popelnic na biologicky rozložitelný odpad přibývá, ale zatím většina z něj končí v těch černých. Podle odbornice spolku Arnika Terezy Kovalčíkové máme v třídění tohoto druhu odpadu velké rezervy.
Odpad se počítá na kilogramy, a proto Češi v Unii navzdory relativně slušnému třídění patří do průměru. Separování těžkého bioodpadu, jako jsou zbytky ovoce, zeleniny a dalších organických materiálů obsahující spoustu vody, jim totiž zatím moc nejde.
„Kdybychom s ním dokázali pohnout, uděláme výrazný pokrok,“ uvádí Tereza Kovalčíková, expertka na odpady spolku Arnika. Ekonews s ní hovořily v dalším díle podcastu Domácnost bez jedů.
Ve spolku Arnika děláte rozbory odpadu v popelnicích, co se z nich dovídáte?
Často dojdeme k závěru, že zhruba polovinu hmotnosti směsné popelnice tvoří bioodpad. Přitom tato polovina by se dala zkompostovat nebo odvézt do bioplynky, vůbec by nemusela putovat na skládku či do spalovny. Bioodpad na skládku navíc nepatří. Bez přístupu vzduchu z něj vznikají skleníkové plyny, třeba metan. Ve spalovně zase špatně hoří, musejí se k němu přidávat plasty, které mají větší výhřevnost.
V Praze se hodně začaly objevovat hnědé popelnice. Zlepšuje se situace?
Města a obce si uvědomují, že s tím musí něco udělat, takže sběr bioodpadu podporují. Je trochu škoda, že nedokážeme ocenit i domácí kompostování, které se nedá do výkazů zahrnout. Ale Praha skvěle zareagovala, že poskytla popelnice a svoz zdarma. Poplatky jsou jen za drobné úkony, třeba když je kontejner za zavřenými dveřmi. A spousta lidí si to chválí a zajímají se o to, jak je pořídit.
Ne každá kompostárna ale bere stejný odpad, někde nechtějí skořápky, vadí různé rozložitelné sáčky…
Vždy je důležité si na kontejneru najít informaci, kam se odpad sváží. Může jít do kompostárny, kam se dá dávat i gastro odpad obsahující živočišné produkty, ale v běžné kompostárně to obvykle nejde.
Proč se v metropoli třídí kovy zvlášť, ale jinde už se zavádí multikomoditní sběr, takže plechovky a tetrapaky se dají házet i do žluté popelnice?
Je to trochu přenášení zodpovědnosti na spotřebitele a je škoda, že v Praze kovy zůstávají zvlášť. Protože šedých popelnic je v třídicích hnízdech málo, nejsou v každém. Kdežto multikomoditní kontejnery jsou všude. Praha si údajně chrání čistotu materiálu, zpracování je pak jednodušší. Přitom kovy se tak snadno třídí, dnes už existují magnety na železné i neželezné kovy.
Jsou třeba rezervy i ve značení obalů, aby se dalo dobře poznat, kam patří?
Myslím, že značení je docela jednoduché. Papír je papír, plastů máme sedm klasických materiálů. Pouze PVC s označením 3, které známe jako podlahovou krytinu nebo je obsahují i některé nafukovací předměty, nepatří do žlutého kontejneru. Ještě jsou kombinované plasty značené C. Za lomítkem je pak materiál, který převažuje. Třeba PAP, jako papír. Bohužel pro kombinované materiály nemáme recyklační kapacity. V některých zemích mohou firmy uvést, že je to recyklovatelný materiál, jen pokud zajistí recyklační kapacity. Takže nesmějí na skládku nebo spalovnu.
Podcast Domácnost bez jedů vznikl ve spolupráci Ekonews a spolku Arnika.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
