Evropské vlády dnes řeší, jak rozdělit veřejné finance mezi obranu a zelenou transformaci. Rostoucí hrozby tlačí na vyšší vojenské výdaje, zatímco klimatická krize vyžaduje zásadní investice do energetiky, infrastruktury i průmyslu.
Na první pohled se může zdát, že si musíme vybrat – že na obě priority současně nejsou peníze. Představa, že finance pro jednu oblast automaticky znamenají škrty v druhé, odpovídá spíše účetnímu myšlení.
Tato logika platí v rámci krátkodobého rozpočtového rámce nebo domácího hospodaření, ale z makroekonomického pohledu je zavádějící. Ignoruje totiž základní fakt: ekonomika není statická. Investice, zvlášť v době zásadních změn, nejsou jen výdajem – jsou motorem růstu. Dobře zacílené investice totiž mohou zvýšit hospodářský výkon a vytvořit nové zdroje příjmů. Nejde tedy jen o otázku, kolik prostředků kam přidělit, ale jak investice nastavit tak, aby posílily dlouhodobou odolnost celé ekonomiky.
A právě zde se ukazuje, že zelená transformace a obrana nemusí stát proti sobě – naopak, mohou se navzájem doplňovat. Zelená transformace není jen reakcí na ekologické hrozby, ale je to i podmínka určující budoucí konkurenceschopnost. Kdo zvládne přechod na bezemisní a efektivní technologie, posílí své postavení i v globálním světě. Čína i Spojené státy tuto logiku přijaly a promítají ji do svých průmyslových politik. Evropa nemůže zaostávat. Zároveň ale nelze ignorovat reálnou hrozbu vnější agrese. Evropské státy musejí modernizovat armády, zvyšovat obrannou kapacitu a investovat do bezpečnostních technologií.
Mezi budoucností a bezpečností
Výzvy v oblasti klimatu, technologií a bezpečnosti, kterým Evropa v současné době souběžně čelí, spolu úzce souvisejí a byla by chyba je oddělovat. Stabilní energetika, moderní průmysl a spolehlivá obrana spolu tvoří systémovou odolnost, bez níž nelze dlouhodobě udržet ekonomickou ani politickou stabilitu. Namísto stavění těchto priorit proti sobě je tak na čase uvažovat v souvislostech.
Investice do moderní energetiky, dopravy či surovinové soběstačnosti mohou současně posílit jak odolnost vůči klimatickým šokům, tak snížit zranitelnost vůči geopolitickému tlaku. Ruská agrese proti Ukrajině nám připomněla, že energetická nezávislost a bezpečnost jsou dvě strany téže mince. Právě propojení energetické, průmyslové a bezpečnostní strategie může být cestou k větší nezávislosti a stabilitě.
Totéž platí pro obranný průmysl: jeho rozvoj nemusí být izolovaným výdajem. Pokud bude propojen s technologickým rozvojem, výzkumem a inovacemi, může přinášet i civilní přínosy. Mnohé technologie – od energetických úložišť po automatizaci a nové materiály – mají dvojí využití a jejich vývoj lze nasměrovat tak, aby posiloval jak obrannou kapacitu, tak konkurenceschopnost evropského průmyslu.
Evropa se tedy nemusí rozhodovat mezi budoucností a bezpečností. Potřebuje obojí, a investice mohou posilovat obě oblasti zároveň. To ale vyžaduje koordinovanou strategii na úrovni států i EU, která nebude jen reagovat na aktuální tlaky, ale aktivně formovat směr rozvoje. Rozhodující bude schopnost vnímat zelenou transformaci a obranu ne jako soupeřící položky rozpočtu, ale jako vzájemně propojené stavební kameny evropské stability a prosperity.
Monika Junicke
Monika Junicke je poradkyní náměstka ministra financí.
