Klimatická vyjednávání v Bonnu nejsou tak sice mediálně atraktivní jako velké konference zvané COP, ale nejsou méně důležitá. Navíc nám ukážou, jak to může dopadnout za pět měsíců v Turecku.
Pravidelná červnová setkání umožňují státům a dalším aktérům potkat se a předjednat spoustu agend. V ideálním případě se dohodnuté body na klimatické konferenci COP už jen oficiálně „odklepnou“. A vzhledem k tomu, že vyjednávacích bodů je více než sto a času málo, dost se to počítá.
V čase geopolitických turbulencí se setkání téměř celého světa opravdu počítají. Ano, USA tady v Německu nejsou, ale další velké ekonomiky ano. Bonnská jednání jsou tak lakmusovým papírkem globální spolupráce – právě zde se ukáže, jak moc jsou státy na jedné vlně.
Co nás čeká tento rok? Navazuje se na vyjednávání z brazilského COP30. Konflikty ve světě eskalují, přetrvávají tlaky na energetickou bezpečnost a cenovou dostupnost energií a dopady klimatické změny jsou stále závažnější, třeba nedávné vlny veder sužující Evropskou unii nebo Indii.
Vyhlídky na Antalyi
Úkolem bude položit základy pro dosažení výsledků na COP31, která se má konat letos v listopadu v turecké Antalyi. To zahrnuje posun v zásadních otázkách, jako jsou spravedlivá transformace, zmírňování změny klimatu, adaptace, financování, transparentnost a obchodování s uhlíkem.
Pozornost se zaměřuje také na méně technické a více vizionářské iniciativy, jako jsou Globální akcelerátor implementace (Global Implementation Accelerator), Belémská mise pro 1,5 °C (Belém Mission to 1.5) či Globální agenda klimatických opatření (Global Climate Action Agenda). Tyto iniciativy si kladou za cíl mimo jiné urychlit převádění klimatických závazků do praxe a propojit politické představitele a představitelky, investory i tržní poptávku tak, aby se zrychlila ekonomická transformace v klíčových odvětvích.
Globální agenda klimatických opatření zároveň zdůrazňuje potřebu intenzivnějšího zapojení měst, akademické sféry, firem a dalších aktérů. Bez jejich účasti totiž nelze národní klimatické plány účinně realizovat a nezáleží na tom, jak kvalitně jsou formulovány.
Za mě se vyplatí sledovat zblízka následující věci. Za prvé to, jak se do vyjednávání promítnou závěry z První konference o odklonu od fosilních paliv, která se konala v dubnu v Kolombii. I když se tato konference nekonala pod hlavičkou OSN, je evidentní, že spolu tyto procesy úzce souvisejí. Ať se to Rusku a Saúdské Arábii líbí, nebo ne.
Za druhé, velká klimatická konference COP31 se bude konat v Turecku, ale poprvé v historii mají být vyjednávání v rukou dvou států, a to Turecka a Austrálie, včetně Pacifiku. Jak bude tato spolupráce vypadat? Uvidíme synergie, nebo chaos?
Za třetí, jak se bude do vyjednávání promítat geopolitika a obchod? I zde v Bonnu během oficiálního zahájení právě zaznívá, že energie ze Slunce sice putuje 93 milionů mil k Zemi, ale nemusí procházet 150 kilometrů dlouhým Hormuzským průlivem.
Romana Jungwirth Březovská
Romana působ jako analytička v Asociace pro mezinárodní otázky a zároveň se věnuje výzkumu v rámci CzechGlobe. Jejím tématem je klimatická politika, bezpečnost a diplomacie.
