Lidé se v letních měsících doslova dusí ve vlastní šťávě. Horka zastihla česká sídla nepřipravená a v mase betonu se drží dlouho do nočních hodin. V takových podmínkách se těžko existuje, natož pracuje. Zákony ale na teplotní maxima v domácnostech nepamatují.
Kvůli horku během loňského léta, které bylo v Evropě dosud nejteplejší, zemřelo podle studie Nature Medicine téměř 62 tisíc lidí. Nejvíce úmrtí si vedra vyžádala v Itálii (18 tis.), ve Španělsku (přes 11 tis.) a v Německu (8 tis.). Podle Evropské agentury pro životní prostředí a evropského statistického úřadu Eurostat může úmrtnost v Evropě narůst do roku 2080 o dalších 60 až 165 tisíc obětí. Největší dopad má pocítit Itálie.
V Česku si podle vědců z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Fakulty životního prostředí pražské České zemědělské univerzity vlna veder mezi roky 2010 až 2019 vyžádala dvakrát více obětí než ve třech předešlých dekádách. Lidé přitom nejsou před vedry chráněni ani ve svých domovech.
V bytě jsou často horší podmínky než v klimatizovaných kancelářských prostorách, kde zákon sleduje ochranu zdraví při práci, tedy i maximální teploty. „Nastavení minimálních či maximálních teplot v obydlí, tedy v bytových nebo rodinných domech, jsou v letních měsících individuální záležitostí. Zákon o ochraně veřejného zdraví ani jiné podzákonné předpisy neupravují minimální nebo maximální požadavky na teploty v obytných prostorách,“ řekl Ekonews mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. Zákon řeší obytné prostředí pouze z hlediska vytápění v rámci vyhlášky č. 194/2007 Sb., která stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody.
Předpisy neřeší to nejdůležitější
Norma stanovující tepelně technické požadavky pro budovy sice uvádí horní limit 27 stupňů Celsia, teplotu ale nikdo nekontroluje. „Žádný předpis v rezidenčních budovách navíc neřeší skutečnou teplotu naměřenou v reálných podmínkách,“ říká Michal Čejka konzultant energetických úspor z Centra pasivního domu. „S ohledem na predikci vývoje klimatu, která přinese vyšší četnost, intenzitu a délku vln veder a nižší odolnost lidského organismu na vysoké teploty, by si dané téma zasloužilo podrobnější legislativní úpravu,“ domnívá se Čejka.
Ve výpočetních modelech by se podle něj měla přinejmenším zohlednit reálnější klimatická data včetně odhadovaného vývoje. „Požadavky by se měly odvíjet od dlouhodobých vln veder a měly by zohlednit i umístění budovy – vliv takzvaného tepelného ostrova,“ myslí si Čejka s tím, že nejohroženější jsou vysoce urbanizovaná místa, kde je tepelná zátěž výrazně vyšší než v běžné krajině.
Výpočet by měl probíhat nikoliv pouze pro jeden den, ale měl by hodnotit více horkých dní za sebou. V modelu by se měly posoudit stav budovy a vnitřní zisky. Už jen kvůli tomu, aby lidé bydlící v bytě či domě byli připraveni na to, za jakých okolností pro ně může být příbytek nebezpečný.
Normativní předpis ale developerům ukládá, že by měli určité podmínky zajistit. Typickým požadavkem, který z něj vyplývá, podle Čejky bývá instalace stínícího prvku na okna pro nejzatíženější fasády. Jde především o jižní stranu, případně i nestíněnou východní a západní. Pro méně rizikové případy může stačit instalace protislunečního skla s vyšší solární odrazivostí či instalace vnitřního stínícího prvku, třeba žaluzií. „Část developerů však instalaci vnějších stínících prvků nabízí pouze za příplatek, i když by na ně měli kupující správně právní nárok vycházející ze stavebního práva,“ myslí si Čejka.
To nejdůležitější podle něj ovšem z požadavků nevyplývá – vnější opatření na omezení vzniku tepelného ostrova. Tedy úprava vegetace a zachování půdy v okolí budovy, vytváření „zelených“ střech, volba světlých odstínů barev povrchů, budování zasakovacích ploch a vodních prvků či minimalizace množství ploch, které akumulují teplo.
Jako auto bez klimatizace
Podle člena představenstva České komory autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě Karla Kabeleho je z hlediska uživatele rozhodující, zda v zadání stavby byly požadavky na letní teploty specifikovány. „Pokud byly, v rámci projektu musí být řešeno, zda je možné jich dosáhnout pasivním způsobem, tedy stíněním, vhodným režimem větrání,nebo zda-li je nutné instalovat chladicí zařízení. V případě, že tyto požadavky nebyly v zadání, pak se jedná o neklimatizovanou budovu, kde letní teploty mohou vystoupit v závislosti na klimatických podmínkách. Lze hledat analogii v zakoupení automobilu s klimatizací nebo bez,“ říká Kabele. Pokud se jedná o vztah developera a kupujícího či nájemce, měla by být součásti smlouvy informace od tom, zda byt je klimatizován, či nikoliv.
Podle Renaty Vildomcové, mluvčí společnosti Skanska Residential, se zohledňování klimatické změny v interiérech bytů stává stále důležitějším aspektem ve vývoji rezidenčních projektů. „Vysokým teplotám je potřeba se vyhnout už v designu bytů a zároveň brát v úvahu několik opatření během výstavby. To zahrnuje například promyšlené řešení orientace domů a obytných místností, dobrou izolaci budovy, která zabraňuje v zimě tepelným ztrátám, a naopak v létě snižuje přehřívání,“ uvádí Vildomcová.
„Dále jde o energeticky účinná okna s nízkým tepelným průchodem, adaptivní stínící systémy, které v bytech přirozeně snižují teploty až o sedm stupňů Celsia, systémy vzduchotechniky nebo alespoň lokální rekuperace vzduchu, výběr tepelně odrazivých a izolačních materiálů na stěny, střechy a podlahy nebo zelené střechy, které dokážou snížit teplotu střechy až o 50 procent. Jako doplňky je vhodné využít například moderní ‚smart-home‘ technologie nebo klimatizaci, pro kterou na našich projektech děláme přípravu,“ vyjmenovává Vildomcová.
V práci „chládeček“
Skanska se podle ní soustředí na vývoj energeticky hospodárných budov, přičemž snižování energetické náročnosti a přehřívání bytů jsou podle ní spojené nádoby. „Drtivou většinu řešení pro zajištění tepelného komfortu implementujeme v našich budovách jako standard, aby se budoucí obyvatelé mohli vyhnout strojnímu chlazení, a to i včetně moderních prvků smart-home technologie, které například automaticky stahují žaluzie nebo rolety. Z pohledu udržitelnosti není klimatizace efektivním řešením, přesto vnímáme poptávku trhu a pro její instalaci děláme přípravu. Klient si ji může vyžádat u našich makléřů při výběru svého nového domova,“ tvrdí Vildomcová.
Na rozdíl od bytů teplotní maxima v zaměstnání stanovuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které uvádí podmínky ochrany zdraví při práci. Prací v režimu „home office“ se však podle mluvčího Jakoba nařízení vlády výslovně nezabývá. „Požadavky uvedené v tomto předpisu by měly být splněny i na domácím pracovišti,“ sdělil k věci Jakob.
Tabulky například stanoví maximální teplotu 27 stupňů Celsia pro práci vsedě s minimální „celotělovou“ pohybovou aktivitou, tedy typicky kancelářské a administrativní práce. Pro řízení nákladního vozidla, traktoru, autobusu, trolejbusu či tramvaje toleruje až 32 °C. Práce s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin, například transport pytlů s cementem, výkopové práce či práce sekerou při těžbě dřeva, zase musejí splňovat maximální teplotu 20 °C.
Jak ochladit byt
– Základem je nepustit horko dovnitř. Hlavně je třeba instalovat vnější stínící prvky, zvláště na moderní velké prosklené plochy. Ty sníží teplo ze slunce o 70 až 90 procent. Vnitřní žaluzie oproti tomu pomáhají pouze z 5 až 20 procent.
– Kvalitní izolace v zimě hřeje a v létě chladí. Stabilizuje vnitřní prostředí budovy.
– Důležité je správně větrat. Vhodné je řízené větrání s rekuperací tepla vybavené „bypassem“, případně letním předchlazením přiváděného vzduchu. U přirozeného větrání okny se doporučuje větrat až v noci, tedy v době s nižšími teplotami. I to ale může být problematická, zvláště v místě takzvaných tepelných ostrovů.
– Systém chlazení se u novostavby řeší v rámci jednoho stavebního povolení bez nadbytečné administrativy. U renovací je to horší. Nejlépe je dojít se nezávazně zeptat na stavební úřad. Stínící prvky by s výjimkou památkové ochrany neměly mít žádné byrokratické náležitosti. V bytových domech je ale nutná domluva se SVJ. Chlazení je nejnákladnější a nejsložitější řešení, může totiž okolí zatěžovat hlukem, a proto je nutný souhlas jak SVJ, tak stavebního úřadu.
– Starší budovy, zvláště ty kamenné s malými okny, jsou vůči přehřívání mnohem odolnější. I v nich je ale vhodné se před sluncem chránit. U špaletových oken se využívá meziokenních stínících prvků nebo vnitřních zatemňovacích závěsů, které nadbytečné teplo udrží jen v místě okna.
– Panelové domy jsou na přehřívání náchylné a měly by mít jako součást vnějšího zateplení i vnější stínící prvky. Záleží ale vždy na přístupu SVJ a na domluvě lidí žijících v domě.
Zdroj: Centrum pasivního domu
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
