Farmáři na Ukrajině hledají cestu k obnově nejúrodnějších polí světa, která jsou vyčerpaná intenzivním zemědělstvím. Mykhailo Voitovyk a Mykhailo Drahančuk se rozhodli odložit pluh a půdu nechat pracovat za ně.
Bez orby a s meziplodinami se v Česku hospodaří na procentu půdy. Regenerativní zemědělství přesto láká velké firmy i malé farmáře. Problémem je, že chybí závazná definice a pravidla.
Místo boje s přírodou se snaží porozumět půdě a smířit se s počasím, které stejně neovlivní. „Regenerativní zemědělství pro mě znamená dívat se na přírodu a ptát se, jak by problém sama vyřešila,“ uvádí Wenzel Lobkowicz.
Ve středočeských Milošovicích na Kutnohorsku stojí Farma Cihlář, kde se selská tradice snoubí s regenerativními postupy. Rodinný podnik se snaží rozvíjet poctivé zemědělství a vyrábí mléčné produkty s respektem k přírodě i zvířatům.
Omezení obdělávání půdy a větší pěstování krycích plodin vede k lepší funkci půdy. A to jak na ekologických, tak na konvenčních farmách. Naopak na způsobu hospodaření záleží méně, ukazuje studie nizozemských vědců publikovaná v časopisu Science.
Orba po staletí dominuje zemědělským postupům. Zemědělci jí zapravují hnůj, bojují proti plevelům a hrabošům, nebo se snaží půdu kypřit. Nejnovější poznatky vědců ale ukazují, že ve skutečnosti orba půdu spíše utužuje, než kypří.
Zemědělci jsou různí. Některé zajímá pouze výnos, dalším více záleží na kvalitní produkci s certifikátem, jiní zase upřednostňují zdravou půdu. Lze to všechno skloubit? Na ekologické a regenerativní farmě La Ferme des Bourettes, kde hospodaří Mathieu Razy a jeho rodina, ano.
