Stát hodlá bojovat proti světelnému znečistění. V místech, kde je malý provoz, budou rozsvěcení řídit pohybová čidla, světla budou namířena dolů. Přísnější pravidla se však nebudou vztahovat na již existující stavby. O zavedení společných pravidel pro svícení v Evropské unii se má diskutovat v říjnu na konferenci při příležitosti českého předsednictví v Radě EU.

Na mnoha místech je tma čím dál větší vzácností, přestože pro život člověka, zvířat i rostlin je nepostradatelná. Lidé, kteří se cítí být obtěžováni nočním světlem, v současnosti nemají v českých zákonech téměř žádnou oporu, jež by jim od světel zářících do oken pomohla. Brzy by se to však mělo změnit.

Pojem světelné znečistění se poprvé dostává do legislativy a také se proti němu chystá ochrana. Konkrétně jde o tři normy: vyhlášku o požadavcích na výstavbu, kde má být nově světelné znečistění uvedeno; dále prováděcí vyhlášku ke stavebnímu zákonu a také právě dokončovanou Českou technickou normu určenou pro omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení.

Všichni dostanou návod, jak na světelné znečistění

Stavební úřady, orgány ochrany přírody, ale i občané díky tomu získají oporu v konkrétních dokumentech, které zakotví nejen definici světelného znečištění, ale také světelně-technické požadavky na stavby. „Připravovaná norma bude velkým přínosem pro řešení světelného znečistění v českých podmínkách. Doposud zde chyběl standard pro správné nastavení světelně technických parametrů, na který by bylo možné se odkázat – ať při projektování staveb včetně veřejného osvětlení, sportovišť a podobně, tak při případném řešení sporů,“ říká Dominika Pospíšilová, mluvčí ministerstva životního prostředí, jež novou legislativu podnítilo.

Norma jako taková není právně závazným dokumentem. Tím se stává až ve chvíli, kdy je na ni odkázáno v rámci smluvních podmínek, dohodou, nebo v právním předpisu. A tím bude nová vyhláška o technických požadavcích na stavby.

„Tato vyhláška skrz odkazy na příslušné části normy dá všem zúčastněným stranám návod, jak postupovat při projektování nových staveb a které technické parametry mají být dodrženy. Norma obsahuje i doporučení, například požadavky na časování osvětlení či instalaci pohybového čidla. Tato doporučení mohou využít orgány ochrany přírody nebo místní samosprávy, které považují za nutné některá území chránit z důvodu dalšího veřejného zájmu,“ dodává Pospíšilová.

Omezení pesticidů se chystá po Želivce i v okolí dalších vodárenských nádrží

Konec svícení do korun stromů

Nyní pravidla většinou určují pouze minimální úrovně osvětlení. Nová norma pro omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení zavádí územní členění České republiky a novinkou je stanovení maximální úrovně osvětlení podle charakteru krajiny a využití území. Tvůrci legislativy se přitom opírají o vědecké poznatky o účincích umělého světla na životní prostředí.

„Účelem je neomezit využití území, ale zamezit poškození životního prostředí. Stále platí zlaté pravidlo, které ministerstvo životního prostředí razí již od počátku boje se světelným znečistěním: svítit pouze tam, kam je potřeba, pouze tehdy, kdy je to potřeba, a pouze tak silně, jak je potřeba. Tedy pouze směrem dolů, pouze v časovém rozmezí využití toho kterého území a pouze takovou barvou světla a intenzitou, která je potřeba k vidění člověka, ale neškodí okolní fauně a floře,“ přibližuje Pospíšilová.

V praxi to například bude znamenat, že osvětlovat parkoviště nákupního centra po zavírací době je nesmysl. Kromě světelného znečistění má totiž za důsledek i zbytečně spotřebovanou energii. „Dalším příkladem je namíření lamp veřejného osvětlení do korun stromů či příliš jasné světlo, které řidiče motorových vozidel spíše oslňuje, než že by pomáhalo vidět chodce ve vozovce,“ dává příklady Pospíšilová.

Třídění není vždy ekologické. A obal má někdy větší environmentální zátěž než výrobek

Volají zoufalí lidé, co dělat proti světlu

Zahrnutí světelného znečistění do zákona se diskutuje už od roku 2017. Dílčí zmínky v zákonech existují, například v zákoně o ochraně přírody a krajiny. „Avšak při konzultacích s různými stranami jsme opakovaně docházeli k závěru, že nejúčinnější formou regulace světelného znečistění je právě technická norma, na kterou se dá odkázat v legislativě. Norma je vypracovaná světelnými techniky, konzultovaná se širokým okruhem odborníků na světelnou techniku, astronomii, biologii, fyziologii, architekturu a podobně, včetně ministerstev pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu a životního prostředí,“ vypočítává Pospíšilová. Že je přesvětlování stále větším problémem dokládá i fakt, že přímo na ministerstvo se ročně obracejí desítky lidí či zástupců samospráv s prosbou, jak se nočnímu světlu bránit.

Jedním z dlouholetých odpůrců zbytečného přesvětlování měst i krajiny je Česká astronomická společnost. Astronomové kritizují skutečnost, že v Česku se již téměř vytratila noční tma. Tiskový tajemník společnosti Pavel Suchan podotýká, že až dosud se v českém právním systému negativní působení nočního světla a rušení světlem neřešilo.

„Dnes už víme, že světlo je nejen užitečné, ale že jeho přemíra v noci je také škodlivá. Česká státní norma se pokouší zanést aktuální vědecké poznatky do praktického života. Stavební úřad tak bude mít na co odkázat a čím se řídit. Navíc kromě normy samotné bude mít k dispozici vyhlášku, která by měla normu takzvaně zezávaznit,“ chválí vznikající legislativu Suchan. „Praxe by měla ukázat, zda bude norma dostatečná, nebo kde v novele přidat,“ očekává.

Proč se nestaví větrné elektrárny? Stavbu komplikují složité schvalovací procesy i obavy z hluku

Z Prahy až do Jizerských hor

Nová pravidla ovlivní až nové stavby, nikoli ty stávající. „Drtivá většina instalací venkovního osvětlování v Česku přesto z hlediska světelného znečistění nevyhovuje. Každý den čekání na účinný zákonný rámec navíc znamená další instalaci osvětlení nepřiměřeně produkujícího světelné znečistění. Jejich životnost je přitom 20 až 30 let,“ upozorňuje Suchan.

Jako další problém vidí fakt, že ve městech jsou limity na svícení nahoru benevolentnější, což je nesmysl. Například světlo z Prahy totiž astronomové detekují až v Jizerských horách. „Další věc, kterou tato norma jako první řeší, je barva světla. Vracíme se k teplé bílé barvě, která tolik neškodí našemu zdraví a přírodě. A zásadní věc je i stmívání osvětlovacích soustav v průběhu noci tak, aby stále byly funkční, ale nesvítily naplno, když provoz utichl,“ hodnotí Suchan.

Přímo na Českou astronomickou společnost přicházejí spousty dotazů od občanů, mnohdy prý až zoufalých. Ptají se, jak mají řešit situaci, že už nespí ve tmě jako dříve, že jim obec přesvětlila ulice nebo že továrna odnaproti svítí na jejich zahradu. „Velmi časté jsou situace, kdy se lidé přestěhovali z města na vesnici do přírody a nechtějí tam veřejné osvětlení,“ dodává Suchan.

Konference má ustanovit pravidla pro Unii

Proti přílišnému osvětlování už se brání některé státy Evropské unie, například Španělsko, Chorvatsko či Francie. Jiné pracují na technických normách, jako třeba Rakousko a Švýcarsko. Dánsko, Švédsko a Malta mají zase zpracované příručky či manuály pro různé oblasti. Některé státy EU ovšem stále toto téma neřeší, což by Česko v rámci předsednictví v Radě EU chtělo změnit.

Ministerstvo životního prostředí chystá při této příležitosti ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno na 26. října mezinárodní konferenci Light Pollution 2022. Představí na ní opatření proti světelnému znečistění přijímaná v různých evropských státech. Akce se zúčastní zástupci unijních států, Evropské komise, International Dark Sky Association a mnoho dalších. Stejně tak by na konferenci mělo vzniknout sjednocující doporučení pro řešení světelného znečistění v celé Evropské unii.

Zuzana Keményová
Zuzana Keményová

Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.