Již druhým rokem se podle dat Energetického regulačního úřadu v Česku neotevřela žádná elektrárna využívající energii větru. Proč se nestaví větrné elektrárny? Jejich rozvoji brání zejména pravidla krajů, komplikovaný proces získávání povolení a strach obyvatel z negativních dopadů.

Z větru pochází necelé jedno procento energie, která se v Česku vyrábí. Přitom podle propočtů Akademie věd ČR by větrné elektrárny kolem roku 2040 mohly pokrýt skoro třetinu celkové spotřeby země. Tento optimistický scénář ovšem předpokládá, že bude společnost i úřady vůči větrným elektrárnám otevřené.

Akademie věd ve studii uvádí, že jde o situaci, kdy „nejvýznamnější bariéry rozvoje větrné energetiky budou pokud možno odstraňovány, respektive bude existovat vůle hledat taková řešení, která při respektování všech relevantních zájmů umožní co nejvyšší využití větrné energie“.

Tuzemské větrné elektrárny v prvních dvou měsících letošního roku vyrobily 193 megawatthodin elektrické energie, které by stačily na pokrytí spotřeby všech domácností v Pardubickém a Královéhradeckém kraji, jak uvádí Komora obnovitelných zdrojů. Přesto nové větrné elektrárny nevznikají.

Papírová válka ve znamení stavebních povolení, licencí i EIA

Stavba větrné elektrárny je projekt na dlouhou dobu. Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) připravila na svých webových stránkách grafiku, která popisuje jednotlivé kroky celého procesu. Předseda společnosti Michal Janeček tvrdí, že „vyřídit potřebná povolení pro větrnou elektrárnu v Česku trvá v nejlepším případě sedm, běžně však i deset a více let”.

Na začátku je pro stavitele elektrárny důležité získat svolení obce. Podobné projekty se často zastaví, protože lidé odmítnou stavbu v obecním referendu. Kladný postoj zastupitelstva je pro vznik elektrárny zásadní.

Jako první z „papírové války” probíhá Posouzení vlivu na životní prostředí neboli EIA (Environmental Impact Assessment). Musí jím projít větrné elektrárny s celkovým výkonem přesahujícím 500 kWe, nebo výškou stojanu nad 35 metrů. Za účasti veřejnosti se vyjadřují různé subjekty k tomu, jak elektrárna ovlivní okolí. V potaz se musí vzít ráz krajiny, obydlenost oblasti i kulturní či přírodní památky.

Pak na řadu přichází územní řízení. Pokud investor získá pravomocné územní rozhodnutí o umístění stavby, zažádá o stavební povolení. Od Energetického regulačního úřadu musí provozovatel elektrárny nadále získat licenci pro obchod s elektřinou. Mimo tyto kroky musí také zařídit smlouvu s distribuční společností, která určuje, zda novou větrnou elektrárnu pustí do sítě.

Vítr nic nestojí, tak proč ho nevyužít, říká starostka obce v sousedství větrných elektráren
Za středočeskou vesnicí Pchery severně od Kladna stojí dvě větrné elektrárny. Skoro devadesát metrů vysoké věže uvedla firma VTE Pchery do provozu v roce 2008. Šlo tehdy o nejvýkonnější větrné elektrárny v Česku. Starostka...

Hluk, mihotání a ohrožení ptáci

Obavy občanů jsou často důvodem, na němž stavba nové větrné elektrárny ztroskotá. Lidé se obávají hlavně zvuků větrníku a světelných efektů, které vrhají listy vrtule. Odpůrci argumentují také výraznou podobou elektráren, která narušuje vzhled krajiny.

Dalším z problémů větrných elektráren je ohrožení ptactva, které do větrníků může při letu narazit. Při zmírnění negativních dopadů zejména záleží na tom, jak daleko je elektrárna od obce a o jaký typ se jedná, jak uvádí Česká společnost pro větrnou energii.

Pokud obec proti nové elektrárně nic nenamítá, může stavbu zhatit ještě rozhodnutí kraje. „Zásady územního rozvoje několika krajů jsou hlavním ‚úzkým hrdlem‘ pro výstavbu větrných elektráren,“ řekl Ekonews.cz Jiří Nezhyba, advokát kanceláře Frank Bold Advokáti. Kraje v zásadách vymezují plochy nadmístního významu, stanovují podmínky jejich využití a zároveň určují oblasti, ve kterých je zakázané větrné elektrárny stavět. Podmínkami se snaží chránit krajinný ráz, ale pravidla pro vznik větrníků jsou v jednotlivých krajích odlišná.

Například v Karlovarském kraji nejsou větrné elektrárny regulovány vůbec, podléhají podle zásad územního rozvoje pouze pravidlům pro vysoké stavby. Naopak v Ústeckém kraji jsou podmínky bodově přímo vymezené. Různorodost pravidel vychází zejména z toho, že jednotlivé kraje se od sebe v mnohém liší.

Konec biopaliv neruší povinnost snižovat emise, řepka nejspíš nezmizí
Vláda zrušila povinnost přimíchávání biopaliv do benzinu a nafty. Žluté lány řepky ale z polí nejspíš mizet nezačnou. Výrobci pohonných hmot budou muset i nadále snižovat emise v pohonných hmotách a biopaliva vypěstovaná na...

Kraj musí přesvědčivě zdůvodnit, proč větrníky nepovolil

Pokud kraj na svém území větrnou elektrárnu nepovolí, je pro obce či soukromé investory náročné domoci se změny. Kromě podání žádosti o přezkum je možné se bránit soudní cestou. Následné soudní spory ale mohou stavbu větrné elektrárny prodloužit o několik let.

Web Oenergetice.cz popisoval případ obce Jívová na Olomoucku, kde se stavba pěti větrníků protáhla na více než patnáct let. Stále není jisté, zda elektrárny poblíž vesnice budou stát, protože jsou nyní v rozporu se zásadami územního plánování Olomouckého kraje.

Advokátní kancelář Frank Bold Advokáti, která se specializuje na stavební právo, životní prostředí a energetiku, uspěla se zrušením zásad územního rozvoje v několika krajích. Spor mezi Ústeckým krajem a obcí Petrovice, jehož byla kancelář součástí, došel v roce 2013 až k Ústavnímu soudu. Na základě jeho rozhodnutí Nejvyšší správní soud v Brně následně zrušil část zásad územního rozvoje Ústeckého kraje. Podle rozsudku zásady územního rozvoje nezákonně omezovaly výstavbu některých větrných elektráren v kraji.

Ústavní soud mimo jiné v nálezu uvedl, že „důvodem pro stanovení omezujících pravidel pro stavbu větrných elektráren zkrátka nemůže být jen to, že je vůlí aktuální většiny v zastupitelstvu dané politické jednotky (…) větrné elektrárny na území kraje v zásadě nepřipustit“. Kraje podle Ústavního soudu musí zvážit, zda je opravdu nutné zakázat stavbu větrných elektráren na svém území. Mohou svým rozhodnutím totiž neoprávněně omezit vlastnická práva osob, na jejichž pozemcích by elektrárny mohly vzniknout. Musí také vzít v potaz, že území České republiky je „zpravidla osídlené a v určité míře protkané stavbami nejrůznějšího druhu“.

Často u nás chybí pochopení, že změna klimatu má vliv na rizika při podnikání, uvádí expert ministerstva životního prostředí
V Evropské unii jsou nyní v různých stádiích rozjednány návrhy, které ovlivní byznys mnoha firem v Česku. Podle směrnice o udržitelné správě společností budou muset například velké podniky dbát na to, aby neporušovaly...

Soudy versus úřady

Moravskoslezský kraj v reakci na zrušení zásad územního rozvoje vymezil šest vhodných ploch pro stavbu větrných elektráren. Jiné kraje postupují odlišně. „Přestože soudy opakovaně rozhodují, že zákazy větrné energie na území kraje jsou v rozporu s právními předpisy, krajské úřady dále brání obcím si plochy pro větrné elektrárny jakožto záměry nadmístního významu v územních plánech vymezit,“ uvádí advokát Nezhyba.

Ústecký kraj v roce 2020 zrušenou regulaci větrných elektráren podle Nezhyby do značné míry obnovil. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem posléze v září minulého roku zrušil jednu z nových podmínek zásad územního rozvoje, která určovala, že větrné elektrárny nesmějí zasahovat na „zastavěná území; 500 m od zastavěného území a zastavitelných ploch“.

Mluvčí Ústeckého kraje Magdalena Fraňková pro Ekonews.cz uvedla, že Ústecký kraj k regulacím větrných elektráren přistupuje zejména z důvodu „minimalizace vlivů na životní prostředí, krajinu a osídlení“. Zároveň podotkla, že pro regulaci je podstatná „současná pozice Ústeckého kraje v republikovém měřítku z hlediska výroby elektrické energie“.

Kraj se na výrobě elektrické energie v Česku podílí zhruba třetinou, přičemž tamní větrné elektrárny vyrábějí nejvíce větrné energie z celého Česka. „Ústecký kraj má v rámci Česka mimořádné postavení, nesrovnatelné v zatížení území výrobou elektřiny s ostatními kraji, což vyvolává i zvýšenou potřebu v ochraně přírodního prostředí,“ upozorňuje Fraňková.