Jak poznat, že výrobek šetří životní prostředí, nebo mu škodí? Nyní se v Evropské unii používají více než dvě stovky různých značek a nejen spotřebitelé se v nich často nevyznají. Zorientovat se v nepřehledné změti má pomoci nový zákon o environmentálním značení, který Evropská komise hodlá zveřejnit v březnu. Jedním ze sporných bodů je, jak pohlížet na skleněné obaly.
Nejdůležitější částí připravovaného zákona je způsob, jak vypočítávat environmentální stopu výrobku (Product Environmental Footprint, PEF). Zahrnuje dopady produktu na životní prostředí během celého jeho životního cyklu, přičemž pravidla jsou specifická pro každou kategorii. Jiná platí v odvětví textilu, jiná pro potraviny nebo obaly. Cílem je, aby spotřebitelé mohli výrobky nebo služby objektivně porovnávat. A mohli se tak snáze vyhnout sednutí na lep greenwashingu.
Evropská metodika nezohledňuje kouzlo opakování
Jenže co všechno zahrnout pod pojem objektivně? Jednou z problematických otázek je vnímání skleněných obalů. „V metodice PEF existuje systém, který zohledňuje recyklovatelnost obalu, například na konci jeho životnosti. Nezohledňuje ale skutečnost, že obal nebo materiál lze recyklovat opakovaně,“ uvedla pro server Euractiv Vanessa Chesnotová, senior manažerka produktové politiky Evropské federace výrobců obalového skla (FEVE).
„Sklo je stálý materiál, který neztrácí své přirozené vlastnosti a lze jej opakovaně recyklovat. Tato neomezená možnost recyklace obalů se nebere v potaz,“ dodala Chesnotová. Navrhované značení navíc podle ní neklade dostatečný důraz na to, že některé obalové materiály propouštějí nebezpečné látky, kdežto jiné téměř vůbec, třeba právě sklo.
„Věříme, že metoda PEF je užitečný nástroj, ale je třeba jej vylepšit, aby poskytl správný a komplexní obraz udržitelnosti,“ sdělila Chesnotová.
Stopa nerecyklovaného skla je velká
Nevládní síť organizací Zero Waste Europe má pro skleněné obaly kvůli jejich uhlíkové stopě méně pochopení. Do jisté míry sice dává FEVE za pravdu, ale zároveň tvrdí, že nová evropská metodika pomůže pochopit dopad výroby skla na životní prostředí. Používání skla má podle Zero Waste Europe smysl pouze v případě, že se recykluje. Jednorázové skleněné obaly to nesplňují.
„Souhlasíme s tím, že se metodika PEF příliš zaměřuje na uhlík, ale faktem je, že sklo představuje zdaleka nejnáročnější jednorázový obal. Přestože je velmi dobré z hlediska stability a bezpečnosti, jeho obrovská uhlíková stopa tento aspekt nekompenzuje,“ tvrdí Joan Marc Simon, výkonný ředitel Zero Waste Europe.
Chesnotová nicméně upozornila, že produkce uhlíkových emisí vznikajících při výrobě skla bude výrazně klesat spolu s přechodem na obnovitelné zdroje energie. „Naši partneři zkoumají různé způsoby [dekarbonizace], včetně nahrazení zemního plynu při výrobě elektřinou, nebo se zaměřují na biomasu, vodík… Existuje řada možností, které se momentálně analyzují,“ dodala.
Sklo v českých obchodech
Podobná debata se vede i v Česku. Z nejrůznějších studií vychází nevratné skleněné obaly podle LCA (posouzení dopadů výrobku od jeho vzniku po konec) jako nejhorší. A zatímco pivo jsou čeští zákazníci zvyklí kupovat ve vratném skle, u dalších nápojů zálohované lahve v posledních desítkách let vymizely.
Nyní se ale právě i pod vlivem intenzivnějších debat o dopadech jednotlivých materiálů na životní prostředí vrací zpět. Přišla s nimi jak společnost Mattoni 1873, tak Kofola. Od loňského září je ve vybraných obchodech k dostání vratná Mattonka a chystá se do nich i Kofola.
Vratná skleněná láhev není z hlediska dopadu na životní prostředí podle dostupných analýz celého životního cyklu výrobku (LCA) sice tím nejlepším řešením, ale hned druhým nejlepším. Nejekologičtější je vratná a znovupoužitelná plastová láhev. O ni se pokoušela už v 90. letech Coca Cola, ale bez úspěchu.
Nepokrývá vše, ale je to dobrý základ
Nezisková organizace European Environmental Bureau (EEB), která se od roku 2013 účastnila pilotních projektů pro určování environmentální stopy produktu, souhlasí s tím, že metodika výpočtu není s to pokrýt celou škálu dopadů na životní prostředí u každého výrobku. „PEF a hodnocení životního cyklu obecně mají určitá omezení. Jedním z nich je to, že mimo šestnáct kategorií dopadů existují další dopady na životní prostředí, které nejsou příliš dobře pokryty,“ řekl serveru Euractiv Jean-Pierre Schweitzer, expert z EEB.
Čtěte také V EU se rodí pravidla pro reportování firem o klimatu, mají předejít greenwashingu
Schweitzer se domnívá, že je potřeba poskytovat spotřebitelům snadno srozumitelné informace o produktech, které kupují. Neúplné informace ale podle něj mohou být zavádějící. „Myslím si, že PEF může být v závislosti na typu produktu velmi dobrým základem spotřebitelského značení. Ale nemusí to být jediná metoda, kterou chceme používat při vytváření zjednodušeného značení pro spotřebitele,“ dodal.
Kateřina Hefler
Kateřina Hefler se ve volném časem věnuje hlavně focení, její práci je ke shlédnutí zde na www.katerinahefler.com a některé její fotky můžete vidět i na Ekonews.
