Bývalý spoluzakladatel Zootu prožil své největší vnitřní strachy v období před dvěma lety, kdy se tehdejší online jednička v prodeji oblečení položila. A přešel do jiného oboru, stavebnictví. Nejprve rozjel s bratrem Michalem 3D tisk a společně vytvořili Prvoka, posléze Ladislav Trpák začal budovat posedy, které jdou i za koronaviru na dračku. A začal stavět dům.

„Nemám na to vzdělání, ale to jsem neměl ani v HR, kde jsem začínal, v marketingu či e-commerce,“ uvádí v téměř hotovém domku na samotě za Černošicemi u Prahy, který stojí na zahradě vedle jeho přes sto let starého domu bývalého továrníka Vinše a je pilotním projektem značky Bayaya. A i přes citované chybějící vzdělání prokládá Ladislav Trpák prohlídku plynule výrazy jako rybiny, příčník, OSB desky, sloupy kávéháčka a další a dům si postavil s výpomocí kamarádů sám.

Proč Bayaya? „Je to z pohádky, jen jsme tam dali ypsilony, byly volné domény. Je to o cestě za svobodou, protože bydlení resp. hypotéky je jedna z věcí, která nás znesvobodňuje a tohle by mohlo lidem trochu pomoci,“ vysvětluje.

Myšlenka a plány jsou následující. Ladislav Trpák a architekt Petr Šindelář z ateliéru Vllnna (kamarádi, kteří spolu před lety začali dělat venkovní sauny, z kterých pak ale Trpák odešel) vymysleli systém dřevěného domku, který si zvládne složit pokročile šikovný člověk sám jako skládačku. Materiálem jsou tak zvané KVH trámy coby nosný prvek konstrukce, a bio desky, což je slisovaný a křížem prolepený smrk. Vše se připraví přesně pomocí CNC a následně na stavbě jen vrutuje, podobně jako když sestavujeme nábytek z Ikea. Skla se vkládají bezrámově přímo do konstrukce a celá hrubá stavba zabere podle velikosti řádově dny.

Bydlení za dva miliony

Malá chata vyjde do šesti set tisíc korun, domek zhruba na dva miliony, pokud si zákazník zvolí verzi „pana Lorenze“, jak Trpák nazývá jejich průvodce k ruce. Pokud by byla stavba celá na klíč, vyjde dráž, zhruba jeden milion na chatu a tři miliony na dům, odhaduje. Například modul “home office” se dá ale pořídit jako skládačka již za 250 tisíc korun.

Bayaya. Foto: Libor Fojtík

Už nyní mají autoři uzavřeny dohody o vybavení na míru, například se společností Beko  na spotřebiče, s Oresi na kuchyňskou linku, Brokis na světla, s výrobcem kořenové čističky a dalšími.

Spoluautor Bayay zároveň vyzývá ke střídmosti, udržitelnosti, a to nejen v materiálech (což jeho domek, kde je jen dřevo a sklo a i izolace je dřevovláknitá, plní), ale i v chování. Domy totiž mají být poměrně malé, zhruba kolem osmdesáti metrů čtverečních.

„Pro čtyřčlennou rodinu to je dostačující, možná děti nepotřebují každý svůj pokoj, ale budou mít prostory oddělené 3D látkou. Vymýšleli jsme všechny detaily, skříně, děláme to více obytnákově, všude jsou úložné prostory, na peřiny a jiné věci,“ popisuje při provázení po domě. Pocitu prostornosti navíc napomáhají i skla přes celou stěny a žádné rámy.

Trpák si je ale zároveň vědom, že to může nějakou dobu trvat, než si lidé uvědomí, že nepotřebují tak velké domy. „Já to vyzkoušel sám, prodal jsem dům, nastěhovali jsme se sem, žili jsme ve dvou místnostech a občas tu máme čtyři děti. A vlastně dobrý,“ uvádí muž, který vypadá, že ho jen tak něco nerozhodí.

Celá stavba podle něj navíc nezabere ani mnoho času. „Konstrukci na barák jsme postavili za den a celý dům za týden, včetně zasklení,“ uvádí s tím, že horší jsou potom „dokončovačky“, kdy se musí čekat na instalatéra, elektrikáře a podobně.

Prvok na prodej

Bayaya není první vkročení Ladislava Trpáka do nového oboru, ale jak sám říká, bude chtít nejvíce času.

Prvok pluje na nové místo. Foto: Poskytnuto Secret Garden

Prvním byl Prvok, z betonu a pomocí 3D tisku vyrobený příbytek kulatých tvarů jako ze země Hobitů. Na něm se podílel hlavně jeho bratr Michal a firma Scoolpt. Prvok „stál“ nějakou dobu na vodě v Praze, například na Náplavce, na Střeleckém ostrově či v Docku. Nyní byl přesunutý do jižních Čech a je „zaparkován” v Safari resortu.

“Prvoka chceme prodat,“ dodává Trpák. A z výnosu zafinancovat výzkum možností, jak tisknout ze dřeva a plastu, či hlíny. „Mělo by to žebra, konstrukci, která to podrží a která se obtiskne materiálem.“

Nový trend posedy

Nejrozjetější částí byznysu jsou nyní posedy, místnost na čtyřech nohách se základním vybavením.

„Posedy jdou skvěle, trefili jsme dobu. Čím více se utahovalo, tím více šly. Máme vyprodanou první edici, což bylo deset posedů, i edici druhou, která obsahovala dalších patnáct posedů, a teď máme přes dvě stě poptávek. Uvidíme, kolik dopadne, ale každý den přibyde jedna až pět,“ uvádí s tím, že už začínají řešit, jak rozšířit výrobu.

Nyní mají kapacitu na zhruba osm posedů měsíčně. „Největší limitací je momentálně nedostatek biodesky, takže hledáme možnosti, i vlastní výroby. Je škoda, že surové dřevo teď masivně vyvážíme z Čech, místo abychom ho lokálně zpracovali. Pak zase složitě dovážíme překližky, biodesky,“ posteskl si.

Posed. Foto: Libor Fojtík

Třetina kupujících jsou u posedů lidé provozující glamping (zkratka pro glamorous camping, kempování v pohodlí, pozn. aut.), návratnost je zhruba do dvou let, někdy i do roka. Cena posedu začíná na 250  tisících, další verze třeba se soláry, nebo chystaná se saunou vyjdou dráže.

Pohodlí v posedu je přitom kombinování s určitou mírou přírodního zážitku. „I diskomfort jít dolů na záchod má svoje kouzlo. Není tam sprcha, ale voda a klasické smaltované kulaté umyvadlo ano,“ uvádí příklad Trpák.

V život plánují  uvést i aplikaci Treebnb, která propojí majitele i posedy, zákazník bude mít možnost si místo v něm zabookovat. Zároveň by se mohli zákazníci bodovat, následující by zhodnotil předešlého, zda uklidil a v jakém stavu místo zanechal.

Návrat komunity

Posedem a Prvokem plány Ladislava Trpáka a jeho kolegů nekončí. Sám zmiňuje například vytvoření celé minivesnice z menších domků, návrat komunit. Ne klasický development, dodává.

Výrobu nyní mají na dvou místech. První je v Českých Budějovicích, kde se odehrává hlavně 3D tisk a věci vznikající pod hlavičkou Scoolpt a bratra Michala. Na Vysočině je druhá výroba, kde vznikají posedy, a jde tedy hlavně o truhláře.

„Budoucnost v architektuře bude možná v tom, že není jen jeden velký dvougenerační  dům, ale naopak menší dům a k němu v případě potřeby další ´krabičky´. Sauna může fungovat i jako ubytování pro hosty, zároveň homeoffice či čítárna. I koupelny zvažujeme dělat celé mimo, na hale, jen je přivezeme a přicvakneme. Ty jsou nejsložitější,“ vysvětluje. Domy budou více modulární. „Nebo se rozhodneš, že chceš nové okno, vyndáš desku a nasuneš okno, nebo naopak,“ doplňuje.

Sám Ladislav Trpák je u svého Bayay a malého domu šťastný. A dodává: „O tom je udržitelnost, nepotřebuješ stále více a více, je třeba spolehnout se více na sebe, než na někoho, kdo to za nás vyřeší – stát, doktoři, řemeslníci… . Doba konzum-ování končí, možná je na čase být pokornější k sobě, ostatním, přírodě. Naučit se zase spolupracovat, pomáhat si, tvořit. Ostatně jeden z důsledků Covidu je, že se na truhlářské školy zase začíná hlásit mnohonásobně víc dětí, a to je dobře.“