V šatnících se vrší desítky až stovky kusů oblečení, které člověk neunosí. Může to být 30 procent věcí, bezpochyby i víc. Pro někoho se však může stát váš svršek důvodem, proč se nevydat na nákupy nového oblečení. Je totiž lepší udržovat věci „v oběhu“, než přidávat další kusy na hromadu textilního odpadu kontaminujícího celou planetu.
Do stádia přecpaného šatníku dospěla i devětatřicetiletá Anna z Prahy. Nebylo to nákupní mánií, spíše mateřstvím, které postavu dokáže radikálně proměnit, vysvětluje maminka dvouletého chlapce při pohledu do svých skříní.
„Po porodu jsem kila přibrala, pak shodila a pak zase přibrala, čímž šatník nabobtnal tak, že v něm teď mám tři velikosti. Myslím, že jsou tu kousky, do kterých ještě zhubnu, a pak některé, které už raději daruji nevlastním dcerám,“ říká Anna, která před těhotenstvím pracovala v nadnárodní korporaci. Dnes s ohledem na mateřství nevyhnutelně tíhne k uvolněnějšímu stylu oblékání.
Stylistka a vizážistka Helena Tomanová se jí za doprovodu Ekonews vydala na pomoc. Paní Helena pracuje s klientkami, jako je Anna, řadu let. Nejprve s nimi probere jejich potřeby a očekávání, pak se společně pustí do třídění. Většinou se zaměřují na dané roční období.
„Vždy jde o to, aby se dalo vytvořit několik ucelených outfitů včetně bot, doplňků a líčení. Problém bývá, že nám v šatníku chybí kousky, které se dají společně kombinovat,“ říká Helena. Dnes je proto cílem zaměřit se na kombinace, které se dají nosit od podzimu až do chladného jara. Ty se pak vyfotí, aby si je klientka zapamatovala. „Většinou nakonec stejně nosíme jen zhruba čtyři oblíbené outfity,“ podotýká Helena.
„Člověk by měl cítit vítr v plachtách“
Často schraňujeme věci, protože jsou „ještě dobré“, přitom už se k ničemu nehodí. „Pak se stane, že když člověk vyndá skříň, zjistí, že věcí ‚na chalupu nebo se psem‘ je v ní 80 procent a jen 20 procent tvoří ‚civil‘, tedy oblečení do práce nebo na schůzky s kamarády. Navíc nic k sobě neladí. Máme tu narvaný šatník a před ním stojí bezradná žena,“ líčí stylistka.
Helena není příznivkyní totálních čistek šatníku. „Nemusíme se snažit o dramatický efekt čtyř naplněných aut. Pojďme nejprve vyřadit, co je malé nebo z vyloženě nepříjemného, umělého materiálu. Pro klienty bývá dost velký šok, když jim řeknete, že jen 30 procent šatníku je použitelných. Je tedy dobré se věcí zbavit například zábavnou formou, třeba udělat swap s kamarádkami, ne vše hned vyhodit do textilních kontejnerů. Nemá cenu srazit člověka psychicky na kolena, měl by cítit vítr v plachtách, ne mít trauma,“ uvádí paní Helena.
„Na druhou stranu když se těch věcí nezbavíme, hrozí, že se nám zase nějak ‚vtělí‘ zpět do šatníku,“ popisuje s tím, že následně klientkám může formou asistovaného nákupu, třeba v secondhandech, pomoci doplnit, co jim chybí. V zimě to mohou být i tenká trika, která slouží jako základní vrstva, nebo třeba bezešvé punčocháče. „Podle mé zkušenosti ale nejčastěji chybějí správné boty,“ říká stylistka.
To však není problém Anny. Její černá „bagančata“ sahající vysoko nad kotníky s masivní podrážkou se hodí k sukni i kalhotám a jsou jasnými favority dnešního dne. Postupně je kombinujeme s riflemi a šaty. Anna má v šatníku konvenční značky typu Zara či H&M, ale také kousky pořízené v secondhandech či značkových buticích. Spíše než výrazné vzory upřednostňuje jednoduché kousky se zajímavým střihem.
Někdy pomohou nůžky
Mnohé však na radu paní Heleny dáváme stranou kvůli nelichotivému střihu nebo materiálu. „Netopýří trika či topy sluší opravdu málokomu, pro Aniččinu postavu se zrovna moc nehodí. Někdy mohou také pomoci nůžky,“ radí Helena a s Anniným souhlasem stříhá lem trika s kulatým výstřihem. Najednou působí lichotivěji. „Bavlněné triko se nezačne párat a prostor kolem krku se zvětšil, takže působí lépe. Blbý a dobrý věci od sebe dělí centimetry,“ komentuje úpravy Helena.
Pochází ze tří generací výtvarníků, navíc měla maminku, jež podle jejích slov „překročila“ tři generace. „Všichni měli krimplenové šaty, ale mně máma zakázala ‚v tom igelitu‘ chodit. Vždy adorovala bavlnu, vlnu a hedvábí a říkala, že takové věci stojí za to zachovat, třeba i přešít,“ vysvětluje Helena. Syntetické materiály nás v zimě nezahřejí a v létě se v nich potíme, navíc se z nich uvolňují mikroplasty a v životním prostředí se budou rozkládat stovky let.
Probíráme se šatníkem dál. Helena je nadšená, když si Anna obleče vzdušné černé šaty s velkým výstřihem a balonovými rukávy, které si pořídila v butiku v Praze 7. Doposud je ale příliš nenosila. Helena od šatů ‚odpíchne‘ celý outfit a všechny se kocháme výsledkem. Přes obdiv okolí si však Anna není jistá, jestli najde odvahu volné šaty běžně nosit. „Určitě to chci alespoň vyzkoušet,“ říká opatrně.
Podle Heleny Anně v šatníku chybí sukně, které by akcentovaly její štíhlé nohy. Vymýšlíme proto, jak oživit černou džínovou minisukni, kterou Anna aktuálně nedopne v pase. Helena si pomáhá trikem neboli „hackem“ s gumičkou, kterou provléká knoflíkovou dírkou a fixuje za knoflík. Získá tím několik centimetrů navíc.
Zebry i památeční mikina musejí zůstat
K sukni pak zkoušíme spoustu topů, mnohé se vrší na hromadách „pro dcery“ a „na swap či do textilního kontejneru“. Jde o nepadnoucí střihy, umělé materiály nebo nevhodné velikosti. „Možná něco zkusím i prodat, ale na focení pro Vinted nemám čas. Asi se zaměřím jen na dražší kousky,“ říká Anna.
V šatníku naopak zůstává svetřík se dvěma dominantními zebrami, který Helena s přivřením očí „povoluje“, když vidí, jak majitelku rozveselil. Ze skříně také nezmizí památeční červená mikina po tatínkovi, který si ji v 80. letech přivezl z New Yorku. Stejně tak se Anna nevzdá jeho retro béžového roláku, na kterém by nikdo stáří nepoznal a jenž působí unisexovým dojmem. V šatníku zůstává i pletená šála od maminky, která pomáhá s hlídáním synka, když akce probíhá. Helena by Anně navíc doporučila doplnit nějaké kousky s volnějším lemem u pasu. Také by se hodila jedna či dvě sukně navíc, třeba pod kolena.
O oděvy se kvůli peněžence i ekologii vyplatí pečovat, proto chvíli diskutujeme nad drátěnými ramínky, která mohou šaty při dlouhodobém zavěšení deformovat. Helena také příliš neholduje zářivě bílé. Ta se podle ní skoro každému postupně zapere. Doporučuje proto krémovou či tělovou barvu.
„Krémovější tóny jsou lichotivější směrem k obličeji. Myslím, že Anička se nemůže seknout s černou a béžovou, ke které je k bledé tváři v zimním období potřeba se vždy více nalíčit,“ připomíná Helena univerzální pravidlo.
Když odcházíme od Anny, zůstává za námi velká hromada oblečení a „opuštěných“ ramínek. Jedna kupička je přichystaná pro dcery, druhou, větší, možná ještě proberou kamarádky. „Zpět do skříně to dávat nebudu. Jsem ráda za pomoc, je to ten nejlepší vánoční dárek, sama bych na to nikdy nenašla čas a odvahu,“ říká nakonec Anna. Po několika dnech jsme s ní hovořily ještě jednou, ještě v třídění šatníku pokračovala…
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
