Jihomoravská obec Sudice se 480 obyvateli by za rok 2023 mohla od tabákových firem dostat na úklid „vajglů“ 2 064 korun. Celkově by tabákový průmysl měl mezi většinu českých obcí od tohoto roku začít rozdělovat přes 80 milionů korun.

Vyplývá to z propočtů společnosti Nevajgluj, kterou založili čtyři největší výrobci a dovozci tabákových výrobků působící na českém trhu. Ta nyní čeká na udělení povolení od ministerstva životního prostředí k provozování kolektivního systému.

Tabákové firmy mají od letoška novou povinnost, která vyplývá ze zákona o jednorázových plastech. Tento Zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí vychází z evropské směrnice Single-use plastics a nutí výrobce cigaret přispívat obcím na úklid „špačků“ a šířit osvětu.

Nedopalky se nemají volně odhazovat hlavně kvůli tomu, že obsahují plast acetát celulózy, který se v přírodě sám nerozloží. „Většina kuřáků i veřejnosti si myslí, že odhozený nedopalek na zem se při prvním dešti rozpustí a rozloží. Málokdo ví, že se jedná o plast!“ říká Olga Dočkalová, starostka Sudic a místopředsedkyně Komise životního prostředí a energetiky Svazu měst a obcí ČR.

Nejvíc dostanou města, kde žije přes 20 tisíc lidí

Výrobci si nechali udělat analýzu toho, kolik obce za úklid odpadu v ulicích a ve veřejných odpadkových koších platí. Rozborem odpadů se také zjišťovalo, jaké procento v odpadu tvoří právě nedopalky.

Z analýzy vyplynulo, že zhruba desetinu hmotnosti odpadu poházeného po chodnících a v parcích tvoří „špačky“. Podobný podíl se objevuje i v ulicích, kde nedopalky uklízejí zametací vozy. Ve veřejných odpadkových koších tvoří špačky 1,1 procenta odpadu.

Na základě toho dala společnost Nevajgluj dohromady nákladový model, podle něhož budou výrobci tabáku platit obcím. Zbývá už jen to, aby ho schválil resort životního prostředí. Největší příspěvek mají podle návrhu dostat obce s více než 20 tisíci trvale hlášenými obyvateli, které mají nejvyšší náklady na úklid. Letos se odhadují na 10,70 koruny na obyvatele a rok.

Nejméně mají inkasovat malé obce do tisíce obyvatel – 4,30 koruny na obyvatele ročně. V tomto rozmezí jsou ještě dvě kategorie obcí: mezi jedním a pěti tisíci obyvatel (6,60 koruny) a mezi pěti až dvaceti tisíci obyvatel (7,80 koruny). Vzhledem k rozdělení obyvatelstva podle velikosti obcí by tabákové firmy měly za tento rok zaplatit 81 milionů korun, spočítaly Ekonews.

„Z mého pohledu tato částka možná pokryje pravidelný úklid dvou zastávek našimi zaměstnanci, ale určitě nepokryje další administrativní zátěž starosty,“ tvrdí Dočkalová.

V dalších letech by se měl počet osob, za něž „tabáčníci“ platí, dále rozšířit, protože nedopalky odhazují i chataři a chalupáři. Tedy lidé, kteří nemají v obci trvalé bydliště. Za každou nemovitost v obci bez trvalého pobytu se má započítávat jedna osoba.

Díry v silnicích vyplňují nedopalky. Slovenská firma recykluje i náplně do zařízení na nahřívání tabáku

Zapojilo se 95 procent trhu

Tabákové firmy hodlají nové povinnosti plnit prostřednictvím zmíněného kolektivního systému Nevajgluj, na který se společně složí. Bude je to stát dohromady odhadem přes sto milionů korun ročně. „Největší podíl nákladů představují finanční prostředky na úhradu nákladů obcím na úklid a nakládání s odpady z tabákových výrobků,“ uvádí Roman Grametbauer z Philip Morris, největšího výrobce na českém trhu. Grametbauer je zároveň předsedou představenstva Nevajgluj.

Další část příspěvků půjde na osvětovou činnost, na povinné vedení evidence, na zprávy o sebraném množství nedopalků a na provoz a administrativu kolektivního systému. Skládat na činnost kolektivního systému se budou členové poměrově podle toho, kolik výrobků uvedli v daném roce na tuzemský trh.

Současní členové Nevajgluj představují asi 95 procent trhu, další výrobci cigaret s filtry nebo jen filtrů obsahujících plast se k Nevajgluj mohou přidat. „V současnosti evidujeme zájem několika výrobců a dovozců, kteří jsou zodpovědní a o možnosti připojit se ke kolektivnímu systému se informovali,“ říká Grametbauer.

Očekává, že společnost by mohla získat povolení a rozjet svou činnost v září. Do jednoho roku od udělení povolení musí podle zákona uzavřít smlouvu alespoň se 30 procenty obcí, ve kterých žije alespoň 30 procent obyvatel a s nimiž bude spolupracovat a bude jim za úklid platit. Postupně se musí během tří let fungování dostat minimálně na 90 procent z tuzemských šesti tisíc obcí a 90 procent obyvatel.

S osvětovou kampaní proti zahazování nedopalků mimo odpadkové koše už tabákoví výrobci začali loni, když spustili společnou kampaň „Cigaretovník“. V obdobném duchu chce pokračovat Nevajgluj. Osvěta v médiích nebo informace na odpadkových koších či soutěže pro kuřáky jsou přitom jen jedním z nástrojů.

„Obecně k omezení litteringu, tedy pohozených odpadků, je nejúčinnější hustá síť odpadkových košů. Nepopulárním, i když poměrně účinným nástrojem, jsou také pokuty za znečišťování veřejných prostranství,“ uvádí Grametbauer. Ty ale nemůže udělovat kolektivní systém, ale obce.

„Takové kampaně proti odhazování nedopalků na zem a do kanalizace děláme, spolupracujeme například s organizátory Ukliďme Česko. Kromě toho by na kampaních k omezení litteringu mohly s Nevajgluj spolupracovat i obce,“ doplňuje Grametbauer.

Málo košů a lenost. V Česku končí na ulicích a v přírodě hlavně plasty, sklo a nedopalky

Malým obcím vadí, že jim přibude administrativa

Starostové se obávají, že budou zavaleni administrativou. Nedopalky totiž nejsou jediným plastovým odpadem, u kterého zákon o jednorázových plastech nařizuje zvláštní zacházení. Podobnou povinnost přispívat obcím na úklid totiž mají i další výrobci jednorázových plastů. Týká se třeba výrobců hygienických ubrousků, které obsahují plast, nebo producentů balonků. Z vlastní iniciativy pak ministerstvo životního prostředí zvažuje také zavedení poplatků pro výrobce pyrotechniky, protože náklady na úklid tohoto druhu odpadu jdou rovněž na vrub obcí.

„Úklid bychom prováděli stejně, tato částka je pro obec zanedbatelná. Jestli to ale takhle půjde dál i s ostatními výrobci jednorázových plastů, tak se starostové obcí, kde není další úřednický aparát, změní pouze na vyplňovače dotazníků. Na další rozvoj obce nebude čas a síla,“ obává se Dočkalová.

Výrobci ubrousků a balonků mají povinnost uzavřít smlouvu se 30 procenty obcí už do září tohoto roku, nebo do roka od získání povolení, pokud založí kolektivní systém. Zatím nicméně ministerstvo žádnou žádost o povolení kolektivního systému neobdrželo.

Česká asociace pro značkové výrobky a Svaz obchodu a cestovního ruchu (sdružuje mimo jiné obchodní řetězce, které distribuují ubrousky pod vlastní značkou, pozn. aut.) aktuálně diskutují s ministerstvem, jak povinnost splnit a samosprávu tolik administrativně nezatížit. Řešením může být i změna složení ubrousků.

„Někteří výrobci ubrousků prémiových značek přistoupili k výrobě ubrousků bez plastu již před několika roky. Ubrousky se vyrábějí ze směsi přírodních rostlinných vláken, obsah nežádoucího plastu je nahrazen buničinou a viskózou,“ uvádí výkonný ředitel České asociace pro značkové výrobky Lukáš Horák.

Jitka Vlková

Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.