Uzavření dvou uhelných elektráren miliardáře Pavla Tykače není jen údajnou hrozbou pro energetickou stabilitu Česka, ale také významnou úsporou emisí oxidu uhličitého. Tyto elektrárny totiž stojí za skoro desetinou emisí CO2 celé země.
Tykač ústy své mluvčí v článku na Seznam Zprávy varoval, že své elektrárny možná uzavře už příští rok, protože výroba se kvůli klesající ceně elektřiny a emisním povolenkám nevyplatí. Zdůraznil přitom, že za jeho zdroje není náhrada a že o práci přijdou tři tisíce lidí.
Dvě elektrárny ze skupiny Sev.en, Počerady a Chvaletice, vyrobí asi deset terrawatthodin elektřiny ročně, což představuje zhruba 15 procent domácí spotřeby proudu. Uhlí se na tuzemské výrobě elektřiny podílí skoro ze 40 procent a na mapě Evropy dělá z Česka výraznou hnědou skvrnu, pokud jde o uhlíkovou intenzitu naší energetiky. Předčí nás jen sousední Polsko.
Vláda zatím stále počítá s koncem uhlí v roce 2033. To je podle řady provedených studií zbytečně pozdě. I Česko, kde je nástup obnovitelných zdrojů hodně pomalý, by to zvládlo rychleji.
V posledních dvou letech jely kvůli vyostřené situaci na trhu s energiemi uhelné elektrárny na plné obrátky. A to hlavně v roce 2022, což potvrzují jak data z obchodního rejstříku, tak ta o emisích ze stránek Evropské komise.
Elektrárny Počerady i Chvaletice patří do generace starých a nemoderních elektráren. Počerady koupil Pavel Tykač od ČEZ a přebral je v roce 2020. V roce 2022 vzrostly tržby této elektrárny oproti předešlému roku z 10,6 na 14,4 miliardy korun. Ze ztráty se dostala k zisku 930 milionů korun, přestože na povolenkách zaplatila přes deset miliard korun.
Jako všechna tuzemská auta
Elektrárna Chvaletice vyrobila v roce 2022 skoro pět tisíc gigawatt hodin, což je nejvíce od jejího zprovoznění v roce 1977. Tržby jí za daný rok vzrostly z 8,4 na 11 miliard. Zisk se vyšplhal ze 132 milionů v roce 2021 na více než miliardu korun. Novější výsledky za rok 2023 nejsou dostupné.
Kvůli nárůsty výroby také výrazně narostlo množství vypouštěného oxidu uhličitého, který stojí za probíhající klimatickou změnou. Když se emise obou elektráren sečtou, představují bezmála desetinu emisí CO2 celého Česka a téměř odpovídají emisím veškeré automobilové dopravy v zemi.
Obě elektrárny patří dlouhodobě do první desítky emitentů CO2 v České republice (spolu s ostatními elektrárnami ČEZ či Sokolovské uhelné), Počerady dokonce drží první místo. Emise CO2 Elektrárny Chvaletice vzrostly v roce 2022 o třetinu, Počerad o 16 procent. Dohromady dělaly 9,7 milionu tun CO2. Emise celé České republiky se dle zvolené metodiky pohybují kolem sta milionů tun CO2.
Elektrárny nemají silný negativní dopad na životní prostředí jen kvůli emisím uhlíku, ale jsou i významným znečišťovatelem toxickými látkami. Vypouští množství prachu, oxidu siřičitého a oxidů dusíku. Dlouhodobý problém mají s emisemi rtuti, přičemž jejich majitel lobbuje za prodloužení výjimek na plnění stanovených limitů.
Elektrárna Počerady naposledy požádala o protáhnutí výjimky o další až tři roky letos v lednu. Chvaletice ji mají do roku 2027, ale o její udělení běží dlouholeté spory. Ministerstvo životního prostředí ji udělilo ještě za ministra Richarda Brabce za ANO a vlády Andreje Babiše.
Platí skutečně znečišťovatel?
Zároveň loni Sev.en oznámil, že díky intenzivní spolupráci Elektrárny Chvaletice, ČVUT a dalších subjektů po letech testování zjistil, že lze využít aditivum, které dokáže problematickou látku efektivně navázat. „V současnosti jsme již vybrali nejvhodnější metodu aplikace této látky i zhotovitele příslušného dávkovacího zařízení. Máme stanovený harmonogram prací s pevnými termíny do roku 2027 a výjimku potřebujeme prodloužit pouze z toho důvodu, abychom zvládli technologii nainstalovat, vyladit a řádně otestovat,“ uvedla manažerka komunikace Sev.en Eva Maříková.
Z uvedeného je evidentní, že majitel skupiny Sev.en nemíní do modernizace svých elektráren (kterým sám dává rok života) investovat. Naopak se hlásí o další veřejné peníze z Operačního programu spravedlivé transformace, který má financovat oživení uhelných regionů. Konkrétně na projekt Green Mine v Ústeckém kraji, který má zahrnovat následnou revitalizaci krajiny po lomu ČSA (s tím, že povinnou rekultivaci předtím zajistí těžební firma), žádá podle původního návrhu zveřejněného na webu 1,2 miliardy korun.
Hranice, mezi tím, zda je či není v pořádku, když znečišťovatel žádá o peníze na revitalizaci regionu, který poškodil, je hodně tenká. Pravidlo „znečištovatel platí“ totiž není nikde do detailu definováno.
„Je potřeba přemýšlet v kontextu: znečistila jsem, vydělala jsem touto činností peníze, mám žádat od daňových poplatníků další peníze na to, abych na svém pozemku něco zase budovala. A co to má být a jak z toho budou lidé profitovat,“ uvedla loni v rozhovoru pro Ekonews expertka na transformaci uhelných regionů Zuzana Vondrová z Centra pro dopravu a ekonomiku.
Výhružky Tykače uzavřením elektráren je tak možno brát i jako dobrou zprávu. Sníží se znečištění toxickými látkami, o desetinu klesnou emise CO2 celé České republiky. Navrch to může být výrazná pobídka pro neotálení v budování obnovitelných zdrojů a pro odkládanou transformaci české energetiky. Nyní Tykač a jeho skupina sázejí právě na to, že je podíl obnovitelných zdrojů stále ještě příliš malý.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
