Maličké částice plastů, které jsou často tak drobné, že je ani nevidíme, představují riziko pro lidské zdraví. Evropská unie proto plánuje zákaz výrobků, do nichž se mikroplasty doposud záměrně přidávaly. Týká se to hlavně kosmetiky, čisticích prostředků nebo hraček.

Mikroplasty často slouží jako levná a dostupná výplň nebo pro zlepšení textury výrobků. V životním prostředí ale zůstávají po staletí, uvolňují se do moří, pitné vody a kontaminují celé ekosystémy či potravní řetězce. Lidé je vdechují a zároveň konzumují.

„Některé mikroplasty se z lidského těla vyloučí stolicí. Víme však, že mikro- a nanoplasty hladce procházejí do oběhové soustavy, pronikají do všech orgánů, včetně placenty a skrze ni do nenarozeného plodu,“ říká lékařka a etička Klára Matoušková, která pracuje pro organizaci Environmental Defense Fund sídlící ve Spojených státech.

Evropská unie se kvůli tomu rozhodla používání těchto látek omezit. Nová pravidla zakazují prodej všech syntetických polymerových částic do velikosti pět milimetrů, které se nerozkládají, stejně jako prodej produktů, do nichž se tyto částice cíleně přidávají.

Zákaz specificky hovoří o kosmetice nebo o granulátových vsypech pro umělé sportovní povrchy, které jsou v této kategorii největším zdrojem mikroplastů. Týká se také hnojiv, léků či změkčovadel. Naopak stavební materiály, které mikroplasty obsahují, zákon nereguluje, protože je neuvolňují do prostředí. Změna však bude jen pozvolná. Přechodné období stanovili úředníci u kosmetiky na čtyři až dvanáct let, osm let pro sportoviště.

Chemický koktejl, který lidé nezmapovali

Mikroplasty se nacházejí na nejodlehlejších místech planety. Podle nové knihy „A Poison Like No Other“ (Jed jako žádný jiný, pozn. aut.) Matta Simona, seniorního redaktora technologického časopisu Wired, který píše i o životním prostředí, jsou vědci teprve na začátku zkoumání vlivu mikroplastů na lidské zdraví a přírodu. Výsledky jsou ovšem už nyní znepokojující. Částečně je to tím, že na rozdíl od jiných polutantů se nejedná o jednoduché částice nebo chemické sloučeniny, ale o toxický koktejl alespoň desítky tisíc různých chemikálií, jehož dopady na lidské zdraví se mohou projevovat různě, například cukrovkou nebo rakovinou.

„Je důležité si uvědomit, že plastem se obecně rozumí dvě jeho složky. Za prvé nějaký polymer, například PET, PP, PVC nebo polystyren, a za druhé aditiva, což jsou látky vylepšující jeho vlastnosti neboli ‚plasticizers‘. Tato aditiva se často u mikroplastů ani nestudují, ale přirozeně se s nimi vyskytují, takže mechanické znečištění v podobě mikroplastů s sebou nese i znečištění chemické,“ říká Matoušková.

Z odpadních plastů vyrobíme olej a z něj úplně nové plasty, plánuje Unipetrol

Nařízení Evropské komise podle ní není prevencí ani předběžnou opatrností, ale postavení se problému, který se bude zintenzivňovat. „Nařízení reaguje jen na část – asi na pětinu, nějakých 42 tisíc tun – z množství mikroplastů, které se každý rok dostanou do prostředí, ovšem na tu absurdnější část, tedy na ty mikroplasty, které se záměrně přidávají do produktů,“ tvrdí.

Přidávání mikroplastů do výrobků považuje za absurdní především proto, že z převážné části se jedná o produkty, pro něž existují alternativy. Například do pleťových peelingů nebo mýdel se ještě před pár lety přidávaly jemné drtě z nepotřebných ovocných pecek. „Pak se ale ukázalo, že mikroplasty jsou levnější, a proto dnes naprostá většina takových kosmetických přípravků mikroplasty obsahuje,“ líčí expertka.

Glitry a třpytky mají plastový základ

Český výrobce kosmetiky Manufaktura se drží původní „ovocné“ receptury. „Mikroplasty se v kosmetice nejčastěji využívají jako abrazivní částice do peelingových výrobků, kde mají funkci obroušení, zjemnění a zbavení odumřelé pokožky. I my nabízíme peelingové produkty. Namísto mikroplastů, které jsme k tomuto účelu nikdy nevyužívali, však používáme jako abrazivní částice sůl nebo přírodní peeling z rozemletých meruňkových skořápek či bambusu,“ uvádí kreativní ředitelka Manufaktury Bára Čechová.

Další častou formou využití mikroplastů je dekorativní kosmetika s využitím nejrůznějších glitrů a třpytek na bázi mikroplastů. „Takové produkty však u nás v Manufaktuře nenajdete. Nabízíme pouze tónovací balzám na rty s přírodním pigmentem z ředkve seté,“ doplňuje Čechová.

Musíme plošně zakázat „věčné chemikálie“. Jinak na to vymřeme, varuje expert na chemii

Vedle kosmetiky se nařízení týká umělých povrchů pro sportovní hřiště. Začátkem roku proběhla v amerických médiích zpráva o onemocnění šesti hráčů baseballového týmu Philadelphia Phillies vzácným nádorem mozku. Média to dávala do souvislosti s vysokými hodnotami perfluorovaných látek (PFAS) neboli věčných chemikálií v umělém trávníku, na kterém hráči roky trénovali a hráli. PFAS nicméně neškodí samy o sobě, ale společně s mikroplastovými granulátovými vsypy, které zlepšují vlastnosti umělého trávníku a přibližují je tomu skutečnému.

„U umělých trávníků se navíc používají přímo mikroplastová vlákna, která hráči vdechují, přinášejí domů na oblečení a vybavení. Do životního prostředí se uvolňují především smýváním při deštích, pronikají ale i hloub do půdy,“ líčí Matoušková.

Jednatel společnosti Jahu Sport Tomáš Hubert, která nabízí vedle umělých trávníků další povrchy, si myslí, že řešením pro výrobce a dodavatele bude granulát větší než zakázaných pět a méně milimetrů. „Korek vhodný není, když zaprší je hned pryč. Navíc cena je úplně mimo. Myslím, že akorát dojde k tomu, že se granulát začne dělat větší, což si vyžádá přenastavení strojů a další náklady, které ve výsledku materiál podraží. Je nesmysl, abychom v Evropě řešili mikroplasty, když se na to zbytek světa vykašle,“ myslí si Hubert.

Korek funguje jako náhražka jen na jihu

Prezident Asociace stavitelů fotbalových hřišť s umělými trávníky při ESTC Michal Vokáč upozorňuje, že přechodné období pro sportoviště začalo a bude trvat do roku 2031. „Očekávám, že do té doby se vývoj ještě hodně posune a vymyslí se alternativa granulátu i pro naše podmínky. Různé přírodní varianty, třeba ze dřeva či korku, existují, ale hodí se spíše pro jižní země. U nás by materiál nasákl deštěm a pak by snáze zmrzl. Trávníky úplně bez vsypu zase nemají vlastnosti jako přírodní trávník,“ líčí komplikace Vokáč.

Připouští však, že když někdo vybuduje v roce 2030 hřiště s využitím stávajícího granulátu, může mu vydržet ještě do roku 2045, což je obvyklá životnost umělé trávy. A bude to v mezích zákona.

Řešení ve větší velikosti granulátu jako Hubert nevidí. „Pokud by se používal polymer větší než pět milimetrů, tak by v podstatě zakryl povrch umělé trávy. Teď je frakce zhruba 1,5 až 3 mm. Pevně věřím, že za osm let se najde vhodný granulát,“ říká.

Sporná technologie může získat miliardovou dotaci. Má polykat odpad a vyrábět z něj vodík

Pneumatiky jako významný zdroj

Ještě větším problém jsou mikroplasty, které se uvolňují plošně ze všech plastových výrobků, a to během jejich celého životního cyklu. Nařízení EU tento aspekt ale neřeší. Mezi nejvýznamnější zdroje mikroplastů patří otěr pneumatik. Podle technické zprávy Evropské komise z roku 2021 „Life Cycle Assessment of alternative feedstocks for plastics production“ uvolní plně naložený nákladní vůz za jeden ujetý kilometr asi 517 miligramů mikroplastů.

Dalším významným zdrojem jsou plastové pelety, ze kterých se mikroplasty uvolňují soustavně a všude tam, kde se pelety používají jako surovina pro výrobu. Zdrojem je i praní prádla, při němž se syntetická textilní mikrovlákna mohou uvolňovat do ovzduší a vodních toků skrze odpadní vody.

„V tomto případě nepomůže nic jiného než postupné omezování používání plastů až na minimum. Zatím je ovšem trend úplně opačný. Křivka roste a mě nepřestává fascinovat, kam jsme se od celuloidu a bakelitu za jediné století dostali,“ říká Matoušková.

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.