21. 10. 2020

Létající plechovky a obří magnet. Jak začíná cesta hliníku k recyklaci

Létající plechovky a obří magnet. Jak začíná cesta hliníku k recyklaci Obsah popelnice na kovy. Foto: Martina Patočková

Martina Patočková
Martina Patočková

Obří plocha o velikosti menšího hřiště je pokryta všemi možnými plechovkami. Přehlídka toho, co Češi, v tomto případě konkrétně Pražané, nejčastěji pijí – pivo, nealko pivo, cidery, sem tam kola či jiná limonáda.

Hromada se průběžně proměňuje s tím, jak do areálu Pražských služeb na kraji Prahy přijíždějí s nákladem obsahu z popelnic na kovy další a další auta. Množství sebraných kovů stále stoupá. Obliba nápojů v plechovce je na vzestupu. Denně se zatím jen letos v Praze v průměru vysbírají dvě tuny.

Z hromady všemožných plechovek, před kterou stojíme, vždy čouhá nějaké překvapení. Tentokrát je to jakási bomba, zřejmě od hélia. Podle zdejších pracovníků zde bývají k vidění i hasicí přístroje, o kuriozity není nouze.

Jinak je ale „čistota“ odpadu v této popelnici poměrně velká, zhruba 90 procent. Neboli jen deset procent jsou nečistoty, z kterých už se nikdy nic nevyrobí, ale skončí většinou za kopcem v malešické spalovně.

Odpad určený k vytřídění nakládají pracovníci na jezdící pás mířící do nitra budovy. V ní se skrývá automatická třídící linka na kovy. Je zde od května loňského roku, nejnovější, jakou tady mají.

Před automatikou ale musí přijít ke slovu ruční práce. Zaměstnanci z jezdícího pásu vyndávají věci, které tam na první pohled nepatří, jako zmíněná bomba, spreje, plasty. Další věci pokračují po pásu dál.

Linka a na ni napojené příslušenství musí od sebe umět oddělit tři skupiny odpadu – hliník, železné kovy a zbytky. Oddělit hliník a železo je poměrně jednoduché. Železné věci, povětšinou plechovky od některých druhů piv, kávy či konzervy, k sobě přitáhne instalovaný magnet.

„Ale jak to uděláte s hliníkem, který není magnetický?“ ptá se nás Jan Svátek, ředitel Kompetenčního centra společnosti Pražské služby. A pro jistotu si rovnou sám odpovídá: „Působením vnějšího magnetického pole v hliníku vyvoláte takzvané vířivé proudy. To znamená, že v materiálu začne téct elektrický proud. A co dělá elektrický proud střídavý? Vyvolává taky magnetické pole, a to působí proti tomu poli, které ho vyvolalo.“

V praxi tento fyzikální jev vypadá tak, že železné plechovky a konzervy z jedoucí linky vyskáčí díky magnetu, další odpad jede přes válce. Tam se v hliníku vlivem proudů vytvoří na milisekundu magnetické pole, a to je odmrští přes otvor na správnou stranu. Zbytek padá dolů a má svůj osud zpečetěn ve spalovně.

V průzoru na běžící linku, kam se můžeme podívat, vidíme jen létat hliníkové plechovky jako když koně na Velké pardubické přeskakují Taxisův příkop. Když jej zdárně zdolají, míří dál, kde jsou slisovány do velkých balíků o hmotnosti zhruba půl tuny. A odtud dále putují rovnou zpracovatelům, anebo obchodníkům. Záleží na množství, ceně. Do téhle kuchyně už nás v Pražských službách tolik pouštět nechtějí.

Na svou relativně zánovní linku jsou místní šéfové pyšní. A zdůrazňují hlavně to, že hliník je prakticky recyklovatelný donekonečna a třeba v Americe dnes ještě obíhá v plechovkách materiál z konce 19. století.

To tento materiál zachraňuje. Získávání prvotního hliníku z bauxitu je totiž hodně neekologické a přírodu zatěžující. Nemluvě o občasných haváriích, jako byla ta v Maďarsku před deseti lety, kdy se protrhlo toxické odkaliště zůstávající po těžbě bauxitu.

Dobrá možnost recyklace a její opakování hliníku pověst mírně vylepšuje. Podle provedených studií LCA, tedy měření dopadu obalu od začátku do konce života, vychází například u piva jako nejlepší obal vratná skleněná láhev, poté plast a teprve poté plechovka.

V pražských Vysočanech si potvrzujeme ještě jednu věc, že házet do popelnice na kovy věci z takzvaného tenkostěnného hliníku valný smysl nemá. Většinou jde o alobal, víčka od jogurtů a podobně. Jak už název naznačuje, tenkost jej předurčuje k cestě do spalovny, v horším případě na skládku.

„Při teplotách, při kterých se tento materiál znovu vrací do oběhu, tenkostěnný hliník úplně shoří,“ popisuje Svátek. Zároveň ale odpovědné třídiče uklidňuje, že když hodí alobal do šedé popelnice na kovy, žádné neštěstí to není. Nečistoty skončí ve spalovně. Zatímco obsah vaší popelnice na směsný odpad zamíří buď do spalovny, anebo, což je horší cesta, na skládku.

(Článek je součástí série textů „Cesta odpadů“, které budou mapovat, co se děje s vámi vyhozeným odpadem od startu v popelnici po výsledné zpracování či zničení).

Související

Žebříček zelených firem

Vytipovali jsme pro vás příklady firem, které se podle našeho názoru snaží podnikat odpovědně a neprohlubovat současné problémy životního prostředí. Hodnocení je subjektivní, na pořadí nezáleží.

  1. Econea
  2. Tierra Verde
  3. Sonnentor
  4. Liko-S
  5. Country Life
  6. Biopekárna Zemanka
  7. Nesnezeno.cz

Přečtěte si více …