Lepší než zelená energie je ta nespotřebovaná. Ta je ještě zelenější, říká šéf Kofoly

Společnost Kofola chystá svoji první fotovoltaiku na továrně v Mnichově Hradišti. Jak ale připomíná její šéf Jannis Samaras, firmu to před dopady vysokých cen energií nezachrání. Více se proto zaměřuje na nové technologie v podobě úspornějších strojů na výrobu PET lahví.

„Fotovoltaika nám nikdy nepokryje celou spotřebu, takže je pro nás lepší investovat třeba do vyfukovacích strojů. To je podobná investice, která ušetří kus energie a vrátí se nám rychleji, než když si teď dáme solární panely na střechy,“ uvádí Samaras.

Šéf výrobce nápojů dále mluví o tom, jak museli ve firmě, která se snaží o udržitelnost, kvůli energetické krizi změnit priority. A popisuje, co si myslí o hodnocení firem z pohledu ESG (životního prostředí, sociálních aspektů a řízení firmy, pozn. aut.), offsetech uhlíkových emisí a o tom, jak mají v Kofole připravený inkubátor pro nejen udržitelné projekty.

Co pro vás znamená, když se řekne ESG?

S trochou nadsázky mám asociace na Socialistický svaz mládeže a povinnou četbu, která ve chvíli, kdy se stala povinná, nikoho nezajímala. Hlavně ať to má každý splněné, má čárku, protože přijde trest, když nebude mít. Ale obsah ztrácí kouzlo. Samozřejmě chápu, že je snaha kodifikovat do byrokratických předpisů přirozenou morálku k tomu chovat se mezi sebou a k přírodě jako lidé slušně, s úctou, s respektem. Nechci být negativní, ale rub tohoto procesu bude, že spoustu lidí bude odrazovat a hlavně povede k tomu: „No tak když se to musí, tak to nějak splníme.“

Je špatně, že se zvýší tlak na společnost?

Lidé nedospějí sami k tomu, že to chtějí, což je škoda, protože pak by to reálně dělali dobře. Na druhou stranu je pozitivní, že to obrací pozornost i jiným směrem než jenom k penězům. Uvidíme, jaký bude výsledek. Myslím si, že bude strašně důležité, aby se na firmy tlačilo s citem. Obávám se ale, že tomu tak nebude. Než se o ESG začalo tolik mluvit, většinou se o něj nejvíc starali ti, kteří to opravdu chtěli dělat. Postupně to však mizí. Až bude mít každý zprávu o ESG, tak bude o to složitější odhalit, co je greenwashing a za čím stojí reálné činy, které společnost posouvají.

Nebude možné rozlišit, kdo k udržitelnosti dospěl jen na oko…

Bude těžší rozlišit, kdo se snaží mít tu čárku, že to splnil, a kdo má za čárkou i obsah.

Kofola je spíše příklad firmy, která k tématu dospěla sama. K přemýšlení o udržitelnosti vás nedotlačily banky, dodavatelé, regulace…

Jde o to mít harmonický vztah mezi lidmi v zaměstnání, s dodavateli, odběrateli a k tomu s okolím kolem sebe. Je to hodně o zralosti celé společnosti.

Dneska máme energetickou krizi. Ovlivňuje vás ve směřování k udržitelnosti a principům ESG?

Ovlivňuje nás ve všem. Nejde o to, že bychom řekli, že to nebudeme dělat, ale priority se musely změnit razantně.

Jak konkrétně?

Krize nás stojí spoustu peněz. Takže aby se udržela ekonomika v pořádku, bylo třeba udělat spoustu opatření. A změnilo se i fungování na dodavatelské straně – to, co bylo dostupné, někdy není dostupné. Celé řetězce se trochu přeskládaly.

Myslíte tím, že zkrachovali někteří dodavatelé?

To také, ale uvedu příklad. Energie nám dělaly zhruba dvě až tři procenta z celkových nákladů. Teď dělají deset procent, a to už je hodně. Když jsme za ta dvě až tři procenta zaplatili za zelenou energii trošku navíc, tak jsme to neřešili. Už jsme měli Slovensko, Česko a Slovinsko, na zelenou energii zbývalo přejít jen v Chorvatsku. Dnes jsme rádi, že je vůbec nějaká energie. Vůbec neřešíme, jestli je zelená, fialová, modrá, ale že je za trošku normální cenu. Přesměrovali jsme naše zaměření na úspory.

To ale není špatně…

Není. Díky tomu měníme technologie. Třeba u vyfukování lahví máme jak úplně nové linky, tak staré dvacet let. Doposud jsme ty staré udržovali a považovali to za pozitivní. Ale nové stroje mají třeba jenom třetinovou spotřebu energie. Na zahřívání preforem se dělá lepší technologie, která umožní vyfouknout i lehčí láhev z menšího množství materiálu při stejných vlastnostech, lépe ho rozvrství. Takže se nám přeskládaly priority a raději teď nakoupíme každý rok jednu, dvě nové linky a ve výsledku ušetříme.

Investice se vrátí mnohem rychleji?

Návratnost jsou místo původních dvanácti let zhruba čtyři roky. Úspory hledáme, kde se dá. Například tady na Zbraslavi v Lerosu jsme uzavřeli jedno patro kancelářské budovy a zaměstnance sestěhovali do dvou pater ze tří.

A zadýchali si to tu.

Mohlo se to zdát jako zbytečné. Ale děláme to, co uděláte přirozeně doma, když chcete šetřit. A má to okamžitě dvojí dopad – do ekonomiky a zároveň do udržitelnosti. Jestli jsme předtím přemýšleli, zda odlehčit láhev o gram nebo ne, tak teď hledáme cesty, jak ušetřit tři gramy. Motivace je mnohem větší. A jak se říká, lepší je nespotřebovaná energie než zelená, ta je ještě zelenější než ta zelená.

Kolik se dá takto uspořit v relativně krátké době?

Udělali jsme spoustu dílčích opatření a uvidíme, kam to dospěje. Kupodivu může jít o úspory až v desítkách procent. Daří se nám šetřit i díky ekodesignu, změnami v obalech jsme loni ušetřili tisíc tun PET.

Přemýšlíte i o obnovitelných zdrojích, třeba fotovoltaice?

Ano. Řešili jsme to dlouho, akorát jsme měli priority jinde než investovat do něčeho, co se dalo koupit. Ale teď jsme zintenzivnili přípravy fotovoltaiky a máme nachystaný projekt o kapacitě jedné megawatthodiny v továrně v Mnichově Hradišti. Jen se mezitím změnily předpisy, takže musíme investovat jednou tolik do střechy, aby splňovala nové požární normy platné od ledna. Možná to proto uděláme dřív ve Slovinsku než v Česku.

Bude to vaše první fotovoltaika?

Bude první, ale myslím si, že úplně nemáme kam spěchat, protože nás nezachrání. Tento zdroj nám nikdy nepokryje celou spotřebu, takže je pro nás lepší investovat třeba do vyfukovacích strojů. To je podobná investice, která ušetří kus energie, ale vrátí se nám rychleji, než když si teď dáme solární panely na střechy.

Nejpřirozenější by bylo mít při stavbě nové haly už střechu navrženou pro fotovoltaiku. Ty staré nemají buď nosnost, nesplňují požární předpisy, nebo prodražují investici tím, že je musíte před tím opravit. A najednou nejde jen o investici do fotovoltaiky, ale víceméně do nové střechy. Proto jsme v tomto konzervativnější.

Zhruba polovinu vaší spotřeby energií tvoří plyn. To je na vytápění?

Částečně se s ním vytápí, částečně se využívá na technologické procesy. U nás jde hodně o práci s teplem – vaření různých věcí, pasterování a mytí lahví, linek, jejich dezinfekci. U těch nejkritičtějších procesů se snažíme, aby byly hybridní. Stojí nás nemalé peníze navíc, abychom uměli uvařit cukr z elektřiny i z plynu, anebo vyčistit linky a ohřát čisticí prostředek či vodu. Když jsme se rozhodovali, vypadalo to, že možná nebude žádný plyn. Procesy na elektřinu jsou přitom dražší a některé pouze na elektřinu ani nejdou, protože nedocílíte požadovaných teplot.

Kofola vydala za rok 2021 první nefinanční report samostatně, předtím byl součástí výroční zprávy.

Ano, přesně tak. Nefinanční report jsme začali tvořit od roku 2018.

Nechali jste si zároveň udělat analýzu udržitelnosti. Došli jste díky ní k tomu, že musíte síly zaměřit jinam, že něco má mnohem větší vliv než to, co jste dělali doposud?

Výsledky nás úplně nepřekvapily, spíš nám pomohly dodat strukturu. Také jsem čekal, jestli se výrazněji změní naše priority, ale spíš se ve všem vytvořil řád. Věnovala se tomu pozornost, celý management to musel řešit, takže se to posunulo. Priority víceméně zůstaly, jenom se pojmenovaly.

Když máte změřenou uhlíkovou stopu, největší část tvoří Scope 3, což jsou nepřímé emise firmy, které vznikají mimo její kontrolu u dodavatelů či zákazníků.

Všichni to tak mají. Každý je součástí dodavatelského řetězce. Je jen jedno kolečko z deseti.

Jenom jsem chtěla říct, že je těžké ovlivnit největší část vašich emisí. Firmy často tvrdí, že Scope 3 ani změřený nemají, protože to neumějí.

My něco málo máme, protože tyto emise změřili dodavatelé, a potom také existují tabulky. Máme relativně jednoduché vstupy, takže na cukr je nějaký emisní koeficient podle toho, odkud se vozí, a podobně.

Když jste po dodavatelích chtěli data, byli v obraze?

Někdo je v obraze a někdo není. Možná před třemi lety bychom mohli na někoho tlačit, aby se snažil, ale dneska jsme rádi, že dodavatelé vůbec jsou. Spíše jdeme intuitivně a vybíráme si hlavně toho, který je lokální a je slušný, samozřejmě včetně těch základních parametrů.

Zkrachovali dodavatelé v důsledku energetické krize, nebo pokračuje dodavatelská krize po covidu?

Kombinace obojího. Energetická krize hodně zamíchala s konkurenceschopností dodavatelů. Lokální dodavatelé se stali kvůli jedné z nejdražších energií v Evropě méně konkurenceschopní, takže jsme rádi, pokud si je zachováme – například sklárny. Dovážíme něco i z Turecka a ti energie vůbec neřešili, mají teď od Rusů nejlevnější plyn, jaký kdy měli. Chorvati zvedli ceny hned o 30 procent. A naši lokální, ti první zavřeli úplně, že nedodají nic. Pak zvedli ceny o 300 procent, byl to chaos. Problémy mají také malí farmáři.

Kvůli čemu?

Hodně se zvýšila cena hnojiv, mzdy lidí. Například naši sadaři už vykáceli čtyřicet hektarů sadů a chtějí snížit plochu ještě více, protože na tom prodělávají peníze. Poláci totiž přišli o odbytiště v Rusku a teď našim konkurují. Na druhou stranu Ukrajina a Rusko pro nás byly velký zdroj bylin – byli tam sběrači a malí zemědělci, kteří je uměli pěstovat. A jejich ceny taky vyletěly, i o stovky procent u některých bylin. Trh je turbulentní a bude chvilku trvat, než se přenastaví.

Ještě se vrátím k uhlíkové stopě Kofoly. Velkou část mají na svědomí kamiony, v jejichž případě je těžké najít nízkoemisní řešení. Pamatuji se, že jste před lety přecházeli na zemní plyn…

Kamiony na CNG teď stojí na parkovišti, protože provoz je tak drahý, že se nevyplatí. Plyn stál 16 až 20 eur, teď stojí devadesát (20. února se už cena pohybovala kolem 50 eur, pozn. aut.). Další kamiony kupujeme na naftu a mrzí nás, že máme drahou CNG stanici, 40 kamionů a je nám to na nic.

Očekáváte, že se to změní?

Ne, plyn už nebude o moc levnější. Energie by teoreticky mohla být, ale plyn – nevěřím. Hlavní dodavatel bude Turecko. Už deklarovali, že mají zázračná ložiska plynu v Černém moři, budou mixovat trošku svého, trošku katarského, trošku ázerbájdžánského, hodně ruského. A budeme ho nakupovat za 50 eur místo za šestnáct.

Takže se zatím vracíte k naftě…

Teď musíme jezdit na naftu. I tato auta se posunula a nikdo zatím nevymyslel nic lepšího. Už jezdí za dvaadvacet litrů nafty na sto kilometrů, takže je to jinde, než to bývalo. Musíme jezdit úsporněji, s co nejnižší spotřebou, mít co nejefektivnější trasy, jejich vytížení.

Daří se vám snižovat emise oxidu uhličitého na výrobek, ale celkové emise šly nahoru. Čím je to dáno?

V roce 2020 jsme kupovali Ondrášovku, to byl největší vliv. Nám se zvedl celkový objem emisí, ale objem na litr klesl, protože tyto produkty jsou materiálově nejméně náročné – je v nich voda, případně s trochou cukru. Značky UGO a Kofola nebo sirupy obsahují surovin více, takže mají větší uhlíkovou stopu. ESG report je sice fajn, jenže musíte jít do detailu. Nám se sice uhlíková stopa zlepšila, ale z pohledu celkového trhu se nic nezměnilo. Důležité a kvalitativní kroky jsme začali realizovat až později, když jsme se například rozhodli změnit takový ten pěkný, ikonický uzávěr Korunní. Odlehčili jsme ho, udělali ultra krátký a ušetřili na lahvi pět gramů. Na šedesáti milionech lahví to jsou tuny, to je teprve reálná změna! U folie snižujeme gramáž, u lahví sjednocujeme barvy, ať se PET lépe recykluje.

Když děláte kroky ke zlepšení udržitelnosti, ocení to vaše banka?

Banky obecně budou tlačit klienty k ESG aktivitám a budou je škálovat podle nějakého ratingu. Zatím ale existují spíš jen speciální projekty environmentálních úvěrů, kde můžete získat malinkou slevu. Pokud nám dají o dvě setinky levnější úvěrovou sazbu při sedmiprocentním úroku na stomilionovém úvěru, není to zatím žádná velká motivace.

Vychází vám z analýz bod, kdy emise dál nepůjde snížit?

Já myslím, že ten bod nejde určit. Je to dynamické s rozvojem technologií, ale smysl dává přepočítání na peníze. Je to podobné jako s fotovoltaikou na střeše. Než dát za každou cenu na střechu solární panely, i když se mi to ani za deset let nevrátí, to dám raději peníze do něčeho jiného. Lepší je udělat mokřad.

Přemýšlíte o offsetech, tedy o kompenzaci emisí oxidu uhličitého, který vytváříte? Nechávali jste si udělat i jejich přehled, analýzu…

Nechceme dělat prvoplánový offset, to je jako obchodování s teplou vodou. Náš finanční ředitel mi třeba říkal, že existuje projekt nákupu kamen do Afriky, které mají třetinovou spotřebu dřeva, jsou modernější a s lepším spalováním. A to je offset – kupují se kamna pro chudé Afričany. My jsme hledali cestu zalesňování nebo biomasy a říkali jsme: Musí to být tady a musí to být vidět pro nás. Nebudeme sázet lesy někde v Africe, když tady máme holiny. Musí to být navíc nové lesy, protože holiny, lesní půdy se ze zákona musí zalesnit, takže to není nic navíc, to je povinnost majitele.

Ale často i to se vydává za offset…

Musí to být nelesní půda, nejlépe vyšly prudké svahy. Nabízelo by se udělat nějaký fond, který by pronajímal nebo skupoval neobhospodařovatelné půdy. To by ale chtělo skoro samostatnou organizaci… Proto jsme se rozhodli, že budeme raději dělat to, co přispěje k revitalizaci krajiny v okolí našich závodů a co je částečně může offsetovat. Zaměřili jsme se na zadržování vody v krajině, což samo o sobě zvyšuje biomasu. Dopad to má, ale nemá cenu jej měřit. Založili jsme neziskovku Kvapka Rajeckej doliny, sdružili odborníky a zkusíme s nimi v dolině udělat velký projekt s cílem do roku 2033 zadržet vodu, kterou spotřebujeme.

Jak to chcete udělat?

Mapujeme celé údolí, už jsme tam měli workshopy s lesníky, mokřady mají nachystané. Jde o to udělat tisíce a tisíce drobných opatření na tisíci hektarech, aby se voda lépe vsakovala, ale hlavně zůstávala v lese. Zadržení vody, biodiverzita, uhlík, to všechno jsou naše cíle, a navíc realizované v naší lokalitě. V dolině už jsme vytvořili biolokality, takže teď ještě přidáme vodu.

Máte i v Česku podobný projekt?

Podobný projekt, i když zatím jen ve fázi mapování a s trošku jinými lidmi, běží na Krnovsku. My jsme ho iniciovali, dali jsme tam nějaké peníze, ale hlavní tahouni jsou město, pan starosta Hradil, pan Malík z organizace Živá vody a společnosti Aqua Terra Inova a GEOtest. Mají to rozdělené, budou se věnovat lesům i té zemědělské a urbanistické části. Takže jak vidíte, postupujeme v Kofole od úspor přes nové technologie, nákup zelené energie až po vytvoření podmínek pro offsetování.

Velkou kapitolou v rámci vašeho byznysu jsou obaly. Když jste si dělali analýzy dopadu produktů od počátku do konce života, vyšel nejlépe sud, KEG. Zkoušeli jste ho i na vodu Rajec, jak to dopadlo?

Osvědčily se na akcích, jako jsou festivaly a podobně, protože tam vratné sklo nefunguje, takže to je nejvhodnější obal i pro ně. Pak jsou nadšenecké hospody, které chtějí udržitelný produkt, a zkoušejí je také naše restaurace UGO.

V obalech řešíte také podíl recyklovaného PET. Ze zákona má být již za dva roky 25 procent a dále růst. K tomu směřujete?

Princip by měl být takový, že co se vysbírá, to se využije. To platí na Slovensku, které zálohování zavedlo už loni. A ani v Česku nebude problém, aby se v průměru splnilo pětadvacet procent. U jedné značky to bude třeba sto procent rPET, u jiné dvě procenta.

rPET má nižší emise oxidu uhličitého, ale stále je dražší než nový plast?

Ano, má menší emise, ale stále je dražší. V určitém momentu by se to snad mělo usadit. Navíc jak se ukazuje v jiných zemích, když jde o vlastní materiál pocházející ze zálohového systému, tak rozdíl není dvojnásobek, ale zhruba 20 procent.

Navíc jste na Slovensku koupili podíl ve firmě General Plastic na zpracování PET…

Ano, až budeme PET u nich zpracovávat, tak by se mělo dát v rámci řetězce také ještě něco ušetřit.

Připojili jste se k iniciativě prosazující zálohový systém v Česku. Věříte, že se vám to podaří?

Ministerstvo už zavedení systému přislíbilo. Letos by se měl schválit předpis, aby se zavedení systému stihlo v průběhu roku 2025.

Kofola i vy osobně investujete do věcí, které mají společnou udržitelnost, naposledy do krnovského startupu Olla se zavlažovacími nádobami. To si vybíráte sám, nebo vás firmy oslovují?

Udělali jsme v Kofole takový inkubátor, kde bychom chtěli rozvíjet inovativní a startupové myšlenky. Začali jsme v něm s  řemeslným ciderem a teď přibyla Olla. Zatím jsme ale na začátku. Ve správný moment to vykopneme a vyzveme ostatní, ať se do inkubátoru přihlásí s nápady.

Kolik peněz na to máte připraveno?

Byli bychom schopni proinvestovat jednotky až nízké desítky milionů korun. Doteď to byly statisíce s nějakou další perspektivou. U startupu Olla šlo o konvertibilní úvěr – jsou zatím v plenkách – zahltit někoho penězi není umění.

A kritéria pro investice se budou týkat udržitelnosti?

Směr bude různý, ale udržitelnost je jedno z kritérií. Do něčeho úplně neudržitelného z pohledu životního prostředí bychom nešli, ale aby to muselo být jenom toto kritérium, to také ne. Ve Slovinsku jsme udělali například investici do IT projektu, něco jako je české je Qerko.

Placení přes kódy.

Přesně. Naše přidaná hodnota je, že jsme jim pomohli dostat se do hospod. Takže i takové projekty mohou v inkubátoru být. Musí to souviset s naším byznysem aspoň mentálně. To je třeba Olla – jsou z Krnova, zadržují vodu, rozvíjejí pěkný projekt. Nejdřív jsme zvažovali, že tam já dám peníze, ale nadchlo to více lidí. Takže nakonec to je v inkubátoru a do projektu dali peníze i někteří zaměstnanci. Zapojují se do rozvoje Olly, pomáhají třeba s účetnictvím. Mají motivaci jim radit ve svém volném čase. Je to takové vytržení z nudy, dobrá motivace, aby nezapadli do rutiny.

Ohlížíte se i po větších investicích typu Leros, nebo na to není vhodná doba?

Díváme se po něčem zajímavém, raději lokálním. Nemyslím, že to bude něco jako Ondrášovka, co jde jednoduše začlenit do našeho byznysu. Ale pokud to má ať už na straně surovin, výstupu, nebo někde ve výrobě něco společného s námi, tak to vítáme. Nemusí jít nutně o ekologický obor. Může být zajímavá příležitost jinde, kdy tam přinesete jiné principy a trošku ho postavíte jinak. Takže opravdu jsme celkem otevření.