Firmy stále častěji uvádějí na trh produkty, o kterých tvrdí, že jsou klimaticky neutrální. Často toho dosahují offsetováním, tedy nakupováním „zelených odpustků“. Výrobce zaplatí externí organizaci, která za dané peníze třeba vysadí stromy. Ale to může být problém, varuje evropská spotřebitelská organizace i další experti.

Na pultu s lahůdkami v supermarketu v bavorském ve městě Immenstadt jižně od Mnichova mají balené zeleninové placky několika druhů, hned vedle nabízejí brambory s rozmarýnem. Všechny tyto výrobky mají společný hnědý znak na obalu – jedná se o takzvaný klimaticky neutrální produkt.

Pokud si zákazník pomocí chytrého telefonu „přečte“ QR kód, dostane se na stránku výrobce, německé potravinářské firmy Pahmeyer, který vše blíže vysvětluje. „Jako zemědělská společnost máme silný vztah k přírodě a našemu životnímu prostředí, a proto je pro nás obzvláště důležité je zachovat a chránit pro další generace,“ stojí v prohlášení. „Všechny produkty vyrobené v naší bramborárně, stejně jako naše společnost, jsou od 1. ledna 2021 prostřednictvím kompenzačních a úsporných opatření klimaticky neutrální a jsou odpovídajícím způsobem označeny certifikovaným štítkem ClimatePartner,“ píše společnost.

Emise kompenzují větrníky v Indii

Společnost Pahmeyer vypočítala celkové emise CO2 a kompenzovala je podporou projektů na ochranu klimatu. „Kompenzací přebíráme také odpovědnost za emise CO2, které nedokážeme ušetřit ani přes naše zásadní opatření. Například ty emise, které vznikají při výrobě přísad nebo obalového materiálu,“ popisuje firma

„V naší továrně pracujeme výhradně se 100procentní zelenou elektřinou, z níž většinu vyrábíme ve vlastní bioplynové stanici a fotovoltaické elektrárně. Administrativní budovu také zásobujeme výhradně zelenou elektřinou. Naše přepravní trasy jsou velmi krátké: domácí brambory putují jen několik kilometrů z pole na farmu. Tam se brambory přímo skladují a následně dále zpracovávají v továrně – vše v areálu. Již nyní plánujeme další projekty, abychom byli schopni v budoucnu splnit náš roční cíl snížení emisí o 4,2 procenta na kilogram produktu.

Mezi offsetovými projekty, které Pahmeyer podporuje, je například větrná elektrárna v Indii. Firma tvrdí, že takto již offsetovala kompenzovala více než 22 tun emisí CO2, které produkuje.

Potraviny jsou levnější, než by měly být, upozornil řetězec. Platí za ně budoucí generace

Nejdřív začít u sebe, až pak nakupovat „odpustky“

Představa, že bramborová placka, kterou si člověk v supermarketu kupuje, nemá dopad na klima, a je tedy z ekologického hlediska „zadarmo“, je lákavá. Redakce Ekonews proto zjišťovala, do jak velké míry je to pravda.

Podle Vladimíra Víška z iniciativy No Greenwashing, která se v Česku dlouhodobě věnuje ověřování tvrzení o ekologické prospěšnosti produktů a služeb, je tato snaha jako taková v pořádku. „Začít se snižováním uhlíkové stopy v rámci firmy, tedy například optimalizací výroby, přechodem na obnovitelné zdroje energie nebo využíváním odpadu, je dobrá cesta. Takto se ale ke klimaticky neutrálnímu produktu nedostaneme, téměř vždy tam bude přirozeně nějaký dopad,“ upozorňuje Víšek.

Připomíná, že offsety by měly fungovat až jako doplněk ve chvíli, kdy firma vyčerpá všechny technologické či ekonomické možnosti, jak uhlíkovou stopu snížit. „Evropská směrnice Green Claims definuje tvrzení o uhlíkově neutralitě firem, produktů či služeb jako velmi problematické. Doporučuje, aby bylo v komunikaci vždy dohledatelné, co ke snížení emisí CO2 vedlo. Tedy transparentně komunikovat: Tady jsme to zvládli sami a tady jsou to offsety. Offsety by pak měly být řádně certifikované,“ upozorňuje Víšek.

Foto: Zuzana Keményová

Žádné offsety neutralitu nezaručí

Skeptičtěji se k offsetování staví Evropská spotřebitelská organizace (BEUC), která sídlí v Bruselu a redakce Ekonews ji rovněž oslovila s otázkou, zda se tvrzení o klimaticky neutrálních bramborových plackách dá brát vážně. „Je dobře, že některé potravinářské společnosti přijímají reálná opatření k minimalizaci dopadu své výroby na životní prostředí. Mnohé společnosti však místo toho až příliš často pouze splácejí svou bilanci emisí uhlíku nákupem levných uhlíkových kompenzací. Tyto offsety jim pak umožňují uvádět na výrobcích tvrzení o uhlíkové neutralitě,“ říká Emma Calvertová, vedoucí pracovnice pro potravinovou politiku v BEUC.

Jenže mnoho těchto offsetů má podle ní pochybnou kvalitu a jejich přínos pro životní prostředí může být zanedbatelný. Zvláště by si Calvertová dávala pozor na výrobky, u nichž spotřebitel v supermarketu nemá možnost zjistit, jaká konkrétní opatření se za takovým tvrzením o uhlíkové neutralitě skrývají.

„Každopádně uchylování se k tvrzení o uhlíkové neutralitě za účelem kompenzace zbývajících emisí je vždy zavádějící, protože nic takového jako uhlíkově neutrální banán – nebo v tomto případě zeleninové placky – neexistuje. Při výrobě potravin vždy vznikají emise. Kompenzace uhlíku, která je základem většiny takových tvrzení, neposkytuje žádné záruky ,uzamčení uhlíku‘ do budoucna,“ podotýká Calvertová.

Zvláště uhlíkově neutrální projekty založené na lesnictví jsou podle ní velmi pochybné, protože lesy jsou ohroženy kácením, požáry nebo suchem. Neexistuje tak žádná záruka, že za zhruba 80 let, kdy strom nabude dospělosti, stále bude žít a zbavovat atmosféru emisí.

Nespotřebujete jídlo? Podělte se o ně. Mladá žena chce v Česku zavést sdílené lednice

„Zakažte tvrzení o uhlíkově neutrálních potravinách“

Celkově vzato podle Calvertové marketingová sdělení typu „uhlíkově neutrální“, „CO2 neutrální“ nebo „uhlíkově pozitivní“ přinášejí více škody než užitku. „U masných nebo mléčných výrobků, které poškozují klima, taková pozitivně znějící tvrzení nutně podporují zachování současného stavu ve spotřebitelských návycích. To je naprosto kontraproduktivní, navíc v době klimatické nouze, kdy spotřebitelé touží po spolehlivých a smysluplných informacích, které by jim pomohly volit stravu šetrnější k životnímu prostředí. Proto vyzýváme EU, aby zakázala používání tvrzení o uhlíkové neutralitě u všech výrobků včetně potravin a nápojů,“ apeluje Calvertová.

Na začátku tohoto roku sestavila BEUS přehled tvrzení o uhlíkové neutralitě, která spotřebitelé z celé Evropy nalezli v supermarketech nebo na internetu – od mléka a ovoce až po lahve s vodou, sýry a masné výrobky. „Široká škála výrobků a široké geografické pokrytí ukazují, že tento problém je všudypřítomný. Proto je třeba tato tvrzení zcela zakázat, aby spotřebitelé nebyli klamáni,“ míní Calvertová. Místo marketingových proklamací by podle BEUC měli výrobci transparentněji informovat o přijatých opatřeních ke snížení klimatického dopadu jejich výroby.

Český stát "žere maso", zatímco experti nabádají k omezení jeho konzumace

Opakem offsetingu je insetting

Společností a produktů, které v nedávné době deklarovaly údajnou klimatickou neutralitu nebo snahu o ni, je na trhu spousta. Například značka Chiquita tvrdí, že její banány jsou uhlíkově neutrální. Ovšem firma v tomto případě všechny emise CO2 z výroby a dopravy kompenzuje právě nákupem uhlíkových kreditů, jak upozornila česká spotřebitelská společnost dTest, což je sporné.

Online supermarket Rohlík se také rozhodl jít cestou kompenzací, a to dokonce u mléčných výrobků, které samy o sobě dobrou bilanci co se týče dopadů na klima nemají. Od května 2021 se Rohlík rozhodl kompenzovat uhlíkovou stopu značky Miil výsadbou stromů. V průběhu roku 2021 tak v rámci projektu vysadil po Česku 1300 stromů za 2,5 milionu korun. Loni zase z prodejů této značky přispěl na obnovu lesa v Českém Švýcarsku, který zasáhl požár.

Zcela odlišně na cestě za uhlíkovou šetrností postupuje švýcarský koncern Nestlé, do nějž v Česku patří značky jako Orion, Kofila, Nesquik a další. Místo offsetování se totiž vydává cestou insettingu, tedy kompenzace vlastní stopy namísto posílání peněz na externí projekty.

„Na základě metodiky SBTi jsme si stanovili cíle a závazky pro roky 2025, 2030 a 2050 v rámci Plánu Nestlé k dosažení nulových čistých emisí. Jdeme cestou snižování a odstraňování emisí CO2 přímo v našem hodnotovém řetězci (value chain),“ řekla Ekonews mluvčí české pobočky Nestlé Tereza Skrbková.

Hodnotovým řetězcem se přitom myslí vše v životě produktu, od získání surovin, přes výrobu až po logistiku a dovezení výrobku do regálů obchodů. „Jde i o dodavatele, i to je součást měření emisí. Chceme, aby se snižování emisí dělo přímo v našem řetězci. Uvědomujeme si, že offsetování je problematické, i proto jdeme cestou insettingu a snižování vlastní uhlíkové stopy,“ uvedla Skrbková.

Zuzana Keményová
Zuzana Keményová

Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.