Pouhým okem je nevidíme ani je necítíme, přesto s nimi přicházíme každý den do styku. Mikroplasty jsou ve vodě, vzduchu i v půdě. Úplně se jim vyhnout není možné, několik jejich zdrojů v domácnosti se však dá poměrně jednoduše omezit.
Mikroplasty jsou drobné plastové částice menší než pět milimetrů. Ještě menším částicím se říká nanoplasty a jejich velikost se pohybuje pod jedním mikrometrem. Tyto částice vznikají například rozpadem větších kusů plastů, obrušováním pneumatik nebo při praní syntetického oblečení.
Rozsah znečištění mikroplasty je značný. Jen ve státech Evropské unie se podle odhadu Evropské komise do životního prostředí ročně uvolní 0,7 až 1,8 milionu tun mikroplastů.
Výzkumy potvrzují výskyt mikroplastů ve vodě, půdě i vzduchu. Člověk je tak přijímá spolu s potravou a vodou, nebo je vdechu. Našly se už v plicích, krvi, placentě a dalších tkáních či orgánech. Co přesně dlouhodobé vystavení mikroplastům znamená pro lidské zdraví, však zatím není dostatečně známo.
Jelikož na mikroplasty se mohou vázat škodlivé látky, jako jsou těžké kovy, dioxiny či pesticidy, opatrnost radí se jim v každodenním životě pokud možno vyhýbat. Existuje několik způsobů, jak omezit jejich zdroje ve své domácnosti.
Syntetické oblečení perte šetrněji
Jedním z významných zdrojů mikroplastů jsou syntetické textilie. Při praní se z nich uvolňují drobná plastová vlákna, která spolu s odpadní vodou končí ve vodních tocích. Evropská agentura pro životní prostředí uvádí, že přibližně osm procent mikroplastů, které se z Evropy dostanou do oceánů, pochází z textilií vyrobených z polyesteru, akrylu a dalších plastů. Celosvětově se podíl odhaduje na 16 až 35 procent. To znamená 200 až 5000 tun mikroplastů ročně.
Kolik vláken se při praní uvolní, záleží na materiálu a způsobu praní. Z porovnání polyesteru, akrylu a směsi polyesteru s bavlnou vyplynulo, že směs polyesteru a bavlny uvolňovala při praní výrazně méně vláken než čistý polyester nebo akryl. Odhaduje se, že z jedné šestikilogramové várky akrylového prádla se může při praní uvolnit více než 700 tisíc vláken.
Množství uvolněných vláken ovlivňuje i způsob praní. Při změně pracího cyklu, který trvá 85 minut při teplotě 40 stupňů Celsia, na kratší prací cyklus, který trvá 30 minut při teplotě 15 stupňů Celsia, se množství uvolněných mikrovláken snížilo přibližně o 30 procent. Méně vláken v přepočtu na kilogram prádla se uvolňovalo také při větší náplni pračky.
Množství uvolněných vláken tak lze snížit praním při nižší teplotě, kratším programu a v plnější pračce. Bohužel to často znamená i hůř vyprané prádlo. Smysluplnější je proto už při nákupu oblečení zohlednit materiál. Mikrovlákna se při praní uvolňují i z textilií přírodního původu, jako je bavlny, nicméně nejsou plastová.
Polyester sušte na šňůře
Mikrovlákna se z oblečení uvolňují i při sušení. Domácí bubnová sušička uvolní do vzduchu během 15 minut sušení polyesterových textilií v průměru 270 vláken, kdežto v případě bavlněných textilií to bylo 165 mikrovláken.
Následná analýza ukázala, že při sušení polyesterového oblečení vznikala mikrovlákna z PET a PVC-vinylacetátu, která výzkumníci označili jako mikroplastové znečištění. Z bavlněných textilií se mikroplasty neuvolňují. Syntetické oblečení lze proto místo v sušičce nechat uschnout na vzduchu, a tím předejít uvolňování mikroplastových vláken.
Jídlo neohřívejte v plastu
Dalším ze zdrojů mikroplastů mohou být plastové krabičky na potraviny. Nádoby a opakovaně použitelné sáčky na potraviny přitom nejvíc částeček uvolňují během ohřívání v mikrovlnné troubě. U některých nádob se během tří minut v mikrovlnce uvolnilo z jediného centimetru čtverečního až 4,22 milionu mikroplastových a 2,11 miliardy nanoplastových částic. Pokud chcete tento zdroj mikroplastů omezit, přendejte jídlo před ohříváním z plastové krabičky do skleněné nebo porcelánové nádoby.
Kohoutková voda do skla
Mikroplastové částice se vyskytují jak v kohoutkové, tak v balené vodě. V té druhé je jich nicméně mnohem víc. Jedním ze zdrojů mikroplastů v balené vodě totiž může být obal. Ve vodě ve skleněných lahvích výzkumníci naměřili 204 částic na litr vody, zatímco v PET lahvích jich bylo 1410 na litr.
Zdrojem znečištění ale nemusí být jen samotná PET lahev. Různé pokusy popisují také uvolňování částic z plastových víček skleněných lahví, přičemž k uvolňování může přispívat i opakované otevírání.
Sypaný čaj je bezpečnější
Plast obsahují i některé čajové sáčky. Pokud se sáček vyrobený z nylonu, nebo PET ponoří do vody o teplotě 95 stupňů Celsia, uvolní se z něj asi 11,6 miliardy mikroplastových a 3,1 miliardy nanoplastových částic. Vyhnout se tomuto zdroji lze použitím sypaného čaje. Na trhu jsou ale k dostání i sáčkové čaje, které plast neobsahují.
Místo plastového prkénka dřevěné
Na plastovém prkénku vznikají při krájení rýhy od nože. Polyethylenová a polypropylenová prkénka při krájení uvolňují mikroplasty, z těch druhých přitom o něco víc. Podle odhadů je při používání plastového prkénka člověk za rok vystaven desítkám milionů mikroplastových částic. U polyethylenových je to až 71,9 milionu částic ročně, u polypropylenových asi 79,4 milionu.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
