V Česku se v těchto dnech rozhoduje o důležitém dokumentu, který ovlivní české zemědělství a jeho dopady na životní prostředí do roku 2027. Nová strategie určí, jak se budou zemědělcům rozdělovat dotace z EU ve výši 140 miliard a co budou muset zemědělci na oplátku splnit v oblasti péče o krajinu. K původní verzi dokumentu mají výhrady menší farmáři, ekologové a především Evropská komise. Velkozemědělci naopak změny nechtějí a tlačí na odeslání původní verze návrhu.

Takzvaný Strategický plán Společné zemědělské politiky do roku 2027 tvoří pravidla pro rozdělování dotací  v letech 2023 až 2027. Ve hře je 140 miliard korun od EU a minimálně dalších patnáct miliard od státu. Vypracovalo ho ministerstvo zemědělství pod vedením bývalého ministra Miroslava Tomana (ČSSD). Původně měl být Strategický plán odeslán Evropské komisi do konce roku, kvůli výhradám ekologických organizací a části zemědělců se odeslání odložilo. Má k němu dojít během ledna.

K návrhu strategického plánu mají výhrady mimo jiné farmáři sdružení v Asociaci soukromého zemědělství i ekologické organizace. V listopadu se ke kritice strategického plánu přidala také Evropská komise, která k němu poslala šedesát stran připomínek. Ty podle ekologických organizací poukazují zejména na slabé ambice v oblasti ekologie a jde o jasný signál, že plán je potřeba přepracovat.

Ekologové upozorňují na to, že je potřeba na tyto připomínky reagovat a zakomponovat je, jinak se ekologizace českého zemědělství v nejbližších letech nikam neposune, protože návrh Strategického plánu ve skutečnosti nezohledňuje dostatečně zájmy ochrany přírody a krajiny a cíle Zelené dohody pro Evropu. Ministerstvo zemědělství by proto podle Hnutí DUHA nemělo a nemusí s posláním Strategického plánu Evropské komisi chvátat do poloviny ledna, jak nyní zamýšlí, a mělo by maximálně využít času pro zvýšení ekologických ambicí.

„Stávající podoba strategického plánu bude nadále podporovat devastaci české krajiny, kvůli čemuž přijdeme o možnost adaptace krajiny na změnu klimatu,“ upozorňuje také Jiří Malík z ekologické organizace Živá voda.

Bez změny dokumentu se podle ekologů také vládě nepodaří splnit programové cíle, mezi které patří například vyčlenění deseti procent zemědělské plochy pro ochranu biodiverzity (současný návrh požaduje pouze tři procenta), dosažení 25 procent plochy obhospodařované v ekologickém režimu s důrazem na ornou půdu, ochrana a lepší zadržování vody v krajině nebo omezení užívání pesticidů a umělých hnojiv. Podle Hnutí DUHA je také potřeba zvýšit zejména ambice takzvaných ekoschémat (opatření na podporu šetrnějšího hospodaření s vodou či ornou půdou, pozn. red), nového ekologizačního nástroje státní zemědělské politiky, motivovat zemědělce ke tvorbě mezí, remízků či mokřadů, a podpořit významněji zemědělce v přechodu k ekologickému hospodaření.

„Nastavení zemědělských dotací skrze Strategický plán je největší a jedinou příležitostí, jak může nová vláda nejen splnit své cíle, ale také připravit českou krajinu na dopady klimatické změny, zvrátit úbytek hmyzu a ptáků a zachránit naši půdu pro další generace. Promarněním této šance by nejen zklamala své voliče, ale zejména selhala v neodkladném řešení problémů naší krajiny a půdy,“ uvedl koordinátor zemědělské kampaně Hnutí DUHA Martin Rexa.

Novým ministerem zemědělství je od pondělí Zdeněk Nekula (KDU-ČSL). V souvislosti s jeho jmenováním vydalo ministerstvo zemědělství tiskovou zprávu, v níž uvádí, že resort pod novým vedením hodlá podporovat malé a střední zemědělce a „strategický plán Společné zemědělské politiky považuje za velký úkol“. „Je nutné navrátit dotační kyvadlo, které se vychýlilo směrem k velkým podnikům, do rovnovážné polohy, abychom více a cíleněji podporovali malé a střední zemědělské podnikatele, mladé a začínající zemědělce a také ekologické zemědělství,“ uvedl při svém jmenování Nekula.

Jaké konkrétní úpravy ve Strategickém plánu resort provádí a zda budou obsahovat připomínky Evropské komise či ekologů nebo půjde jen o kosmetické změny, však zatím není jasné.

Zástupci Agrární komory, která sdružuje velkozemědělce, už dříve dodatečné změny ve strategickém plánu odmítli s tím, že byl projednáván dostatečně dlouho. Varuje před destabilizací českého zemědělství a pokud nová vláda do strategického plánu zasáhne, hrozí demonstrací před úřadem vlády.

Asociace soukromého zemědělství, která sdružuje především malé farmáře, má naopak zato, že současný návrh strategického plánu je „šikovně přichystanou lstí, jak uplatnit povinné evropské nástroje státní zemědělské politiky, ale přitom ještě více přidat peníze úzké skupině největších agroholdingů a současně, aby menší zemědělci získali z těchto nových nástrojů co nejméně.“

„Bereme na vědomí, že strategický plán se bude muset v nejbližší době odeslat Evropské komisi do Bruselu. Nicméně jsme přesvědčeni, že nová koalice by měla naše obavy prověřit a případně vyloučit, nebo skutečně přistoupit k razantním změnám, pokud nechce, aby se odpovědnost za tyto dopady přenesla na ně a pokud také chce plnit svůj koaliční program, na který klasičtí sedláci velmi spoléhají,“ uvádí asociace ve svém prohlášení z minulého týdne. Asociace má k návrhu sedm zásadních výhrad, mezi nimi například změnu zastropování zemědělských dotací či redistributivní platby, které mají pomoci malým a začínajícím farmářům.

Velkoplošné zemědělství má negativní dopad na životní prostředí. Ze Zprávy o životním prostředí České republiky 2020 vyplývá, že vodní erozí je v Česku ohroženo 52 procent zemědělské půdy, z toho šestnáct procent extrémně. Větrnou erozí je pak ohroženo 23 procent půdy. Erozi způsobuje zejména nadměrné pěstování erozně nebezpečných plodin, jako je kukuřice, pěstování rozsáhlých monokultur nebo chybějící přírodní bariéry mezi poli v podobě mezí či remízků. Riziko vodní eroze se přitom bude s postupující klimatickou změnou dále zhoršovat, podle Ministerstva zemědělství až dvojnásobně do roku 2030. Před erozí varuje i sdružení Živá půda kritizující rovněž dosavadní poměry.

V krajině ubývá také polního ptactva. Jeho počty klesly od roku 1982 o o 31 procent, přičemž autoři upozorňují, že počty klesaly již předtím. Počty ptáků, jako je koroptev polní či čejka chocholatá, se kvůli mizícímu prostoru pro život snížily na jednotky procent. Počty polního ptactva sice již klesají pomalu, avšak to je dle autorů dáno vyčerpáním populací, neboli není již kam klesat. Zásadní roli hraje zejména krajinná struktura, jak ukázala studie českých vědců, která srovnávala hraniční oblasti Česka a Rakouska. Díky menším polím jsou počty ptáků výrazně početnější v Rakousku.