Francouzi kvůli olympiádě oživují Seinu. Češi mají řeky čistší, ovšem koupají se „na divoko“

Do olympiády v Paříži má být Seina čistá tak, aby v ní mohli závodit plavci. Francii to bude stát v přepočtu 34 miliard korun. Pražané by se tolik snažit nemuseli, protože ve Vltavě se koupat dá. Dobře jsou na tom i ostatní řeky protékající městy jako Labe či Morava. Zhoršit to ale může globální oteplování.

Až se budou konat příští rok letní olympijské hry v Paříži, závodníci v plaveckých disciplínách by mohli naskákat přímo do Seiny a utkat se v ní. Tak vypadají představy francouzské vlády, která si dala za úkol vyčistit do olympiády nejznámější francouzskou řeku tak, aby byla pro koupání zcela bezpečná.

Seina bude také hlavním dějištěm slavnostního zahájení her. Místo obvyklého ceremoniálu na stadionu se však poprvé v historii zahájení odehraje venku a v hlavní roli se objeví lodě plující po řece. Čistá Seina má navíc v dalších letech sloužit všem, kteří si budou chtít zaplavat. V roce 2025 se mají otevřít místa pro veřejné plavání přímo v centru Paříže.

Poprvé po sto letech

Úkol to je ovšem nelehký. Od roku 1923 je koupání v řece kvůli velké míře znečištění zakázáno. Francouzská vláda vyčlenila 1,4 miliardy eur (téměř 34 miliard korun) na to, aby ji přivedla do nezávadného stavu. Pokud vše půjde podle plánu, na jaře příštího roku se budou moci Pařížané koupat v Seině poprvé po sto letech.

„Seina je důvodem, proč se Paříž zrodila,“ řekl pro časopis Time Emmanuel Grégoire, náměstek pařížského primátora zodpovědný za urbanismus. Jedním z opatření je vybudování rozsáhlé podzemní nádrže poblíž nádraží Gare d’Austerlitz, která má sloužit k zadržování dešťové vody. Tím se zabrání vylévání odpadních vod do řeky, když městská kanalizace přeteče během silných dešťů.

Los Angeles, které má hostit olympijské hry v roce 2028, vyslalo do Paříže své vodohospodáře a hygieniky, aby se na čištění Seiny přiučili. O koupání přímo u náplavek se snaží i další města, například Curych, Mnichov, Kodaň či Amsterdam. Umožnit koupání ve Sprévě chce také Berlín.

Vltava má z čistoty dvojku

Mnoho řek v evropských městech se od minulého století potýká se znečištěním kvůli průmyslovým odpadním vodám a hygienickým potřebám rostoucího počtu obyvatel. Problémem bývají kanalizace z 19. století, které mísí odpadní vodu s dešťovou.

Za normálních okolností odtéká voda systémem tunelů do čistíren na předměstích, ovšem při přívalových deštích se systém přetíží a přebytečná voda teče do řek. „Nejproblematičtější je znečištění fekálními bakteriemi a sinice. První může způsobit trávicí problémy, druhé u citlivějších osob dermatózy,“ říká Tomáš Hrdinka z ředitelství Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV TGM) v Praze.

V Česku se kvalita vody za posledních dvacet až třicet let výrazně zlepšila. „Ze třetí až čtvrté třídy jakosti se postupně zlepšila na první až třetí stupeň v rámci celého Česka,“ konstatuje Hrdinka. Nad vyústěním výtoků z městských čistíren odpadních vod, které leží na nejnižším okraji města, je nyní podle dat VÚV TGM situace ve velkých řekách dobrá a dá se v nich koupat.

Platí to i pro Vltavu v metropoli. „V Praze je třída jakosti vody 2 z pětistupňové škály, tedy mírně znečištěná voda. A to ještě na její kvalitu má negativní vliv Sázava a Berounka,“ podotýká Hrdinka. Oficiální koupací voda to však podle příslušné vyhlášky není a ani být nemůže – kvalitu oficiálních přírodních koupališť totiž sledují hygienické stanice, přičemž Vltava do sledovaných koupacích míst zahrnuta není.

O tom, že Vltava je pro koupání bezpečná, ovšem svědčí fakt, že má několik veřejných koupališť, například Žluté lázně nebo plovárnu na Štvanici Baden Baden. Obecně podle Hrdinky platí, že čím více je na řece přehrad, tím je stabilnější kvalita vody v průběhu roku a celkově lepší jakost vody. „Problém představují malé obce, které nemají kanalizaci, a malé podniky, jejichž čistírny jsou mnohdy nefunkční nebo na modernizaci nejsou prostředky,“ dodává Hrdinka.

Černí čápi jsou nejlepší důkaz

V Děčíně se lidé také v řece koupou. Ani v Labi přitom nikdo vhodnost vody ke koupání neměří. „Letos jsem ale na Labi opakovaně viděla lovit černého čápa, který by se měl živit výhradně vodními živočichy. To je myslím nejlepší důkaz, jak se kvalita vody v Labi zlepšila. Ke zlepšení docházelo postupně po revoluci a myslím, že první rybáři začali v Labi lovit již po první povodni v roce 2002,“ uvádí Lenka Šimůnková z Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje. Lidé se běžně v Labi koupou i v Hradci Králové, například na Eliščině nábřeží.

Povodí řeky Moravy Ekonews sdělilo, že koupání v Olomouci je záležitost možná několika dobrodruhů a skalních příznivců říčního koupání. Ne však proto, že by byla voda špinavá, ale protože v letních měsících bývá v Moravě vody zhruba po kolena. Navíc v okolí řeky nejsou pláže ani jiná infrastruktura pro koupání. „Pokud se lidé z Olomouce chtějí v létě osvěžit ve vodě, jezdí na Poděbrady, Náklo či Plumlov,“ říká Petr Chmelař, mluvčí Povodí Moravy.

Historicky bylo koupání v českých řekách běžné. První veřejné plovárny vznikaly na přelomu 19. a 20. století na březích řek. Nejlepší koupání bylo ve Vltavě, pražské plovárny v době své slávy dokonce úrovní předběhly Evropu.

Během minulého století však došlo k dramatickému znečištění většiny řek, a to jak průmyslem, což je případ především Labe a Bíliny, tak zemědělskou velkovýrobou.

„Stejně tak znečištěnými splaškovými vodami ze sídel. Jejich prudký nárůst byl důsledkem rozmachu veřejných vodovodů spojeného s nárůstem vybavenosti domácností, které již měly WC, pračky, myčky a podobně,“ zmiňuje Jaroslav Vrba z katedry Biologie ekosystémů Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

„Budování čistíren odpadních vod za tímto trendem dost pokulhávalo. Navíc bez takzvaného terciárního čištění, kdy se odstraňují živiny, pokračuje eutrofizace toků (obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor, pozn. red.),“ vysvětluje Vrba. V důsledku toho pak v přehradách bují například sinice.

Města by měla zadržovat více vody

Jednou z možností, jak řeky čistit, je podle mluvčího Povodí Vltavy Hugo Roldána především dál zdokonalovat technologie čištění odpadních vod, a to zejména v menších obcích. A také pracovat s takzvanými odlehčovanými odpadními vodami, které se mohou do toků dostávat při větších srážkách.

„Jedná se zejména o budování retenčních nádrží s možností dodatečného přečištění. Také by prospělo podporovat větší zadržení vody ve městech, aby se při větších srážkách snížil průtok dešťovými nebo jednotnými kanalizacemi ze zpevněných ploch, jako jsou parkoviště, silnice, chodníky a podobně. Snížilo by se tak zatížení systému čištění odpadních vod,“ vysvětluje Roldán.

Jaroslav Vrba připomíná, že přirozené toky mají poměrně dobrou samočistící a regenerační schopnost. Příklad Vltavy pod papírnou Větřní ukazuje, že stačí odstranit zdroj znečištění. Poté, co papírna vybudovala společnou čistírnu s Českým Krumlovem a městské splaškové vody pomáhají rozkládat ty papírenské, se po roce 1990 Vltava rychle vyčistila, vrátily se do ní ryby a lidé se v ní opět začali koupat.

Čistit odpadní vody a přísně pokutovat

„Na přirozeném odstraňování znečištění v tocích se podílejí především mikrobi, jako jsou bakterie, prvoci a houby, a také bezobratlí živočichové­ rozkladači. Samočistící schopnost meandrujících toků zajištují nejen mikrobiální nárosty na dně, ale zejména mikrobiální biofilmy na povrchu štěrkopísků v sedimentech říčních niv, jimiž také voda pomalu proudí. Napřímení toků a kanalizace našich řek nás prakticky nenávratně připravila o značnou samočistící kapacitu,“ podtrhuje Vrba.

Podle Terezy Hnátkové z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity je nejdůležitějším opatřením kvalitní čištění všech odpadních vod, které odtékají do řek. V případě jednotných kanalizací, což jsou společné kanalizace pro odpadní a dešťové vody, je potřeba zajistit i kvalitní čištění oddělených dešťových vod při velkých průtocích.

„Dále je nezbytné omezit průmyslové znečištění. Průmyslové podniky by měly přehodnotit své výrobní procesy a investovat do moderních technologií, které minimalizují množství odpadů a odpady recyklují, což výrazně snižuje množství škodlivých látek, které se dostávají do vodních toků,“ uvádí Hnátková. Přísné pokuty za porušení environmentálních standardů podle ní slouží jako odstrašující faktor a podporují dodržování předpisů.

Globální oteplování znečištění zhoršuje

Ke znečištění řek přispívá i globální oteplování, respektive klimatické extrémy. „Za prvé extrémní srážky způsobují bleskové povodně a spouštějí odlehčení splaškových kanalizací. Za druhé dlouhodobé sucho s nízkými průtoky neumožňuje dostatečné naředění znečištění a živin, takže se zvyšuje riziko nejen pro koupání,“ říká Vrba.

Přívalové deště navíc podle Hnátkové splavují znečištění z půdy do řek. „Nedostatek regionálních srážek naopak může vést k nevyrovnaným průtokům,“ dodává Hnátková.

Od osmdesátých let 20. století dochází také k nárůstu teplot říční vody. „Teplejší voda udrží méně rozpuštěného kyslíku, který je potřeba pro odbourávání organického znečištění ve vodě,“ vysvětluje Hrdinka.