Češi stále více instalují i takzvané bezpřetokové fotovoltaické elektrárny, a to hlavně v místech, kde není možné posílat přebytky do sítě. Představa, že takové elektrárny nemají smysl, je mýtus. Vyrábějí totiž energii pro spotřebu domácností, a tím šetří. Jejich ekonomická návratnost je podobná jako u elektráren s přetoky. Podle expertů je ovšem nezbytné zrychlit modernizaci sítě, aby se mohly připojit všechny solární elektrárny. To bude stát tisíce miliard.
Společně s tím, jak na střechách přibývá fotovoltaických panelů, množí se na mapě Česka černá místa, kde distributor již nepřipojí novou elektrárnu do sítě. Jednoduše proto, že síť je tam přetížená a technicky to nezvládá. Takové oblasti jsou například na jižní Moravě, ale i na dalších místech republiky, především v menších obcích.
Lidé v těchto místech často volí takzvanou bezpřetokovou fotovoltaickou elektrárnu. Ta nemůže do sítě posílat přebytky, ale vyrábí elektřinu pro vlastní užití. „Takový systém je vhodný pro všechny domácnosti, kde je nezanedbatelná spotřeba elektrické energie. Mohou ji tak ze své fotovoltaické elektrárny vykrývat od jara do podzimních měsíců. Tedy v období, kdy FVE vyrábí nejvíce,“ říká Ondřej Hájek, vedoucí energetických řešení pro domácnosti ve společnosti E.ON.
I když bezpřetokové systémy nemohou posílat přebytečnou energii do distribuční sítě, a využít tak virtuální baterii či prodej, lidé podle Hájka zvyšují svou energetickou soběstačnost a šetří peníze. „Klíčové pro úsporu z fotovoltaiky je především to, kolik její majitel dokáže spotřebovat vlastní elektřiny přímo v domácnosti v době, kdy jeho elektrárna vyrábí, případně z fyzických baterií, do kterých lze přebytečnou energii uložit a později z nich čerpat. O tento benefit zákazníci s bezpřetokovými systémy nepřicházejí,“ ujišťuje Hájek.
Případný přetok do distribuční sítě je podle něj pouze dodatečný benefit. „Fotovoltaika ale dává pro většinu zákazníků smysl i bez něj,“ je přesvědčen Hájek.
Návratnost může být i sedm let
U těchto typů elektráren by však lidé měli o to více dbát na správně zvolený výkon systému, měl by být pro danou domácnost co nejefektivnější. Podle Hájka univerzální řešení neexistuje, každá taková elektrárna musí být individuálně posouzená a navržená.
„Proto je dobré se obrátit na zkušeného dodavatele, který takové služby je schopný nabídnout. Správně navržený bezpřetokový systém může svému majiteli ušetřit spoustu peněz s relativně krátkou návratností,“ zmiňuje Hájek. Naprosto stěžejní je podle něj navrhnout výkon a orientaci panelů tak, aby byla výroba energie co nejefektivnější. „V těchto případech nedoporučujeme systém předimenzovávat. Klíčové je také zvážit, v jaké části dne má domácnost největší spotřebu elektrické energie. Může tak být efektivní umístit fotovoltaické panely na východ, či naopak západ podle režimu rodiny, která v domě žije,“ vysvětluje Hájek.
Dobré je nezapomínat na to, že takzvaný bezpřetokový režim nemusí zůstat navždy. Pokud distributor v dané lokalitě posílí síť, nebo někdo v okolí nevyužije rezervovaný výkon, je možné, že se investor dočká připojení včetně možnosti posílat přetoky do distribuční sítě.
I bez prodávání přetoků však může být návratnost takové fotovoltaické elektrárny poměrně krátká. Může se pohybovat kolem sedmi až devíti let, podobně jako u elektrárny s přetoky. A rozhodně přitom neplatí, že čím výkonnější solární elektrárnu si člověk domů pořídí, tím lépe.
U větší a dražší elektrárny se může návratnost kvůli její vyšší ceně naopak prodloužit. Stejně jako u přetokové elektrárny je možné i na tento typ čerpat dotace, třeba z programu Nová zelená úsporám.
Příklady úspor s bezpřetokovými fotovoltaickými elektrárnami
Solární elektrárna se zbytečně vysokým výkonem
Domácnost má spotřebu 7 MWh elektrické energie ročně. Spotřeba je rovnoměrně rozložena do celého roku. Pokud si zákazník pořídí fotovoltaiku s výkonem 9,90 kWp a bateriovým úložištěm s kapacitou 11,6 kWh, zvládne fotovoltaikou vykrýt přibližně 5,2 MWh, tedy zhruba 75 % své celkové roční spotřeby.
Pokud by za 1 MWh elektřiny zákazník zaplatil 6 600 Kč, ušetří za rok přibližně 34 320 korun. Fotovoltaická elektrárna o výkonu 9,90 kWp stojí po odečtení dotace kolem 300 tisíc. Její ekonomická návratnost tedy vychází na zhruba 9 let.
Solární elektrárna s nižším výkonem
Pokud zákazník zvolí nižší výkon 5,85 kWp v bezpřetokovém režimu, dokáže s bateriovým úložištěm 11,6 kWh ročně pokrýt asi 4,5 MWh, tedy zhruba 64 % své roční spotřeby. Taková elektrárna při stejné ceně za MWh, tedy 6 600 Kč, vyrobí ročně elektřinu za 29 700 Kč. Je to sice méně, ale taková fotovoltaická elektrárna je mnohem levnější. Po odečtení dotace za ni člověk zaplatí přibližně 230 000 Kč a její ekonomická návratnost tak vychází na 7,7 roku.
Zdroj: E.ON
Modernizace sítě se musí zrychlit
Například u společnosti E.ON je bezpřetoková každá šestá fotovoltaika, kterou realizuje. „S tím, jak přibývá oblastí s uzavřenými přetoky do sítě, přibývají i realizace bezpřetokových systémů. Na trhu je rozšířený mýtus o tom, že fotovoltaika bez možnosti prodeje či virtuální baterie nedává smysl. Ovšem klíčový benefit systému – vlastní spotřeba vyrobené elektrické energie přímo v domácnosti – je zde zachován a při současných cenách elektrické energie se i zde dostáváme na velmi zajímavou úsporu a návratnost,“ podtrhuje Hájek.
I Petr Maule, výkonný ředitel České fotovoltaické asociace, je přesvědčen, že pořídit si elektrárnu bez přetoků má smysl. „Nejlepší je začít s energetickými úsporami, tedy instalovat i bezpřetokovou fotovoltaickou elektrárnu. S postupujícím časem bude navíc ve většině případů narůstat i spotřeba, tedy neefektivnost takového řešení bude klesat. A s rostoucí investiční aktivitou distributorů v nejkritičtějších místech Česka budou povolovány přetoky i na dnes zakázaných elektrárnách,“ očekává Maule.
Odhaduje, že v současnosti je poměr elektráren s přetoky a bez přetoků za poslední dva roky zhruba tři ku jedné. „Tedy na jednu bezpřetokovou existují tři přetokové. Tento stav se ale neustále zhoršuje (přibývá bezpřetokových, pozn. red.) kvůli velice nedostatečným investicím do kritické energetické infrastruktury,“ míní Maule.
A s investicemi by se podle něj mělo začít co nejdříve. Pokud má Česko dostatečně zkapacitnit svou síť pro připojování nových zdrojů, včetně využívání zásad flexibility, potřebuje podle Mauleho prostřednictvím tří největších energetických distribučních společností investovat zhruba dva biliony korun.
Pro srovnání: jedná se o hodnotu srovnatelnou s ročními příjmy českého státního rozpočtu. „Ovšem dnes vynaložené investice se zatím pohybují spíše v řádu nižších miliard. Pokud by situace pokračovala nadále tímto podceněným tempem, dočkáme se modernizace za sto až dvě stě let. Tedy trochu pozdě,“ podotýká Maule.
Partnerem tohoto článku je společnost E.ON
redakce
Komerční obsah označený jako Brandnews připravuje redakce Ekonews ve spolupráci s obchodními partnery. Jejich cílem je informovat o zajímavých produktech a tématech a propojit partnery se čtenáři.
