„Eroze už na našem vinohradu neprobíhá,“ říká vinař. Pomohlo mu vysazení „motýlího“ osiva

Speciální „motýlí osivo“ pomáhá chránit vinice před odplavováním půdy. Směs žlutě kvetoucích jetelovin, která původně vytvářela útočiště pro opylovače na jihomoravských loukách, odolává silným dešťům i suchu.

Zatímco vinaři často nechávají půdu mezi řádky černou a pravidelně ji orají, někteří začínají dávat přednost kvetoucím pásům, které brání odnosu půdy a přitahují hmyz. Jedním z vinařů, který netradiční způsob osiva testuje, je Martin Hlávka z Mutěnic na Slovácku.

„Měli jsme nový vinohrad, kde byl problém s erozí. Když jsme ho před třemi lety dostali do používání, byly na něm odhalené kořeny révy a z vinohradu byla splavená půda,“ popisuje. Začal proto hledat řešení, jak degradaci půdy zabránit.

„Když se podíváte do vinohradů, tak jich má velká spousta takzvaný černý úhor. To znamená, že u keřů není nic vysazené. Nebo je jeden řádek zelený a druhý pojezdový,“ vysvětluje Hlávka. Vinohrady v kopcích tak často trpí při silných deštích, které odnášejí nechráněnou svrchní část půdy.

Z „motýlích dálnic“ na vinohrad

Řešení našel díky Martinu Smetanovi, který vysévá speciální „motýlí dálnice“ v podhůří Bílých Karpat. „Dálnice“ tvoří úzké pásy lučních květin, které zkrášlují pole a vytvářejí útočiště pro hmyz. Směs jetelovin má ale i další výhody, jako například odolnost vůči suchu.

Smetana je vystudovaný botanik, zoolog a ekolog. Nyní se ale věnuje zemědělství na Farmě Blatnička a poskytuje poradenství pro vlastníky půdy a zemědělce v projektu Živá půda Nadace Partnerství, který se zabývá ochranou půdy a podporou regenerativního zemědělství.

Se Smetanou se Hlávka potkal na jedné z jeho přednášek. Před dvěma lety se pak „motýlí“ směs rozhodl vyset na své vinici. Nyní jeteloviny ve vinohradu pomáhají zadržovat nejen půdu, ale i vláhu, a zastavily erozi. Rostliny také pomáhají se zadržováním vzdušného dusíku a zpřístupňují ho vinným keřům.

Ne všichni vinaři jsou ale podle Hlávky tomuto řešení nakloněni. „Má to své nevýhody, protože vyseté rostliny také potřebují něco k životu, berou si nějakou vláhu,“ popisuje. Když jsou sušší roky, může se stát, že vinohrad nevyroste tolik.

Je to dražší, ale vyplatí se to

„Spousta vinařů se tomu brání taky proto, že to není úplně levné. Zároveň může docházet i k tomu, že když ve vinici jezdí velkým traktorem, tak přejedou a poničí to, co vysadili,“ uvádí Hlávka. „Samozřejmě pořád přetrvávají postupy, které se používaly – vždy se to okopávalo a vždy se to oralo, tak proč bychom to nedělali taky? Já na to ale vždy odpovídám, že tisíc let už by mohlo stačit,“ uvádí Hlávka.

Cena osiv, která se běžně používají na ozelenění vinohradů, se běžně pohybuje okolo 3500 až 4500 korun na hektar. „Většina použitých druhů je ale jednoletá a ani ty zbylé nejsou moc vytrvalé. V porostu se proto dlouho neudrží a rychle z něj mizí. I když se vysemení, tak po dvou až třech letech se většina druhů z porostu vytrácí,“ vysvětluje Smetana.

Motýlí směs vychází zhruba na 3000 korun na hektar. „Jsou to trvalky, vydrží tak mnoho let. Pokud se jim umožní občas vysemenit, což se jim podaří, neboť i po seči rychle vykvetou a vytvoří semena, tak tam vydrží opravdu napořád,“ dodává Smetana.

Sám Hlávka říká, že ačkoliv osivo není levné, na druhou stranu ušetří na práci. Snížil se počet zásahů do vinohradu, není nutné do něj tolikrát jezdit traktorem a také není potřeba tolik ruční práce. Vyseté rostliny stačí dvakrát do roka pokosit, popřípadě poválet. „Navíc vyseté rostliny kvetou v různých obdobích, takže vinohrad vypadá pořád krásně,“ dodává.

Koncept osiva, který Martin Smetana použil na motýlí dálnice, se testuje už i na dalších místech na Moravě a v Čechách. Směs jetelovin využívají například vinaři v Kutné Hoře a vyset ji je možné také v sadech. Samotné „motýlí dálnice“, květnaté pásy na územích obcí Blatnička, Velká nad Veličkou a Tvarožná Lhota na Hodonínsku, se aktuálně rozkládají na 3,6 kilometru čtverečního. Smetana pomáhá zakládat další taková místa, naposledy na podzim osel louku v Tvarožné Lhotě.

Hmyzu ubývá, hlavně kvůli špatnému managementu

Hlavním cílem Smetanova projektu bylo přivést na louky modráska komonicového, jehož poslední lokality se v Česku nacházejí jen na několika místech v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. „Všude ubývá hmyz, ale na jihovýchodní Moravě v podhůří Bílých Karpat přežívají druhy, které jsou jinde v republice už vzácné,“ popisuje Smetana.

Nápad vznikal postupně. Nejdříve mezi lety 2012 a 2013 Martin Smetana koupil pozemek v Blatničce. Na něm byl tehdy pouze nakrátko posekaný trávník bez květin i bez života. Smetana se na něm proto rozhodl vysadit několik řad stromů, mezi nimiž se pak nekosila tráva. Postupně se v těchto pásech začali objevovat první motýli a vysemeňovat květiny. Odtud pak vznikl nápad vysít květiny pro opylovače v pásech na orné půdě.

„Vlastníci často nevědí, jak významnou hodnotu mají na svých pozemcích,“ vysvětluje Smetana. Na loukách je podle něj často udržuje špatný management. „Motýlům například nevyhovuje celoplošná seč, protože jim pak chybí potrava. Když se ale v blízkosti vytvoří náhradní stanoviště, tak se tam motýli mohou v klidu rozmnožit,“ vysvětluje.

Modráska komonicového Smetana zatím na nově zalučněných plochách nezpozoroval, mnoho jiných motýlů a dalších opylovačů ale ano. „Když mají motýli dobré podmínky, množí se rychle – stačí, aby na louce nebyla chemie a byly tam správné rostliny s dostatkem nektaru v květech,“ uvádí. Louky od jara do až do pozdního léta žlutě kvetou úročníkem bolhojem, štírovníkem růžkatým a dalšími jetelovinami.

Více opylovačů i více balíků sena na hektar

A jak se provoz motýlích luk vyplatí? „Letos mě pozitivně překvapilo, že vysetá směs zafungovala perfektně jak pro biodiverzitu, tak pro výnos. Na normálních loukách sklidíme běžně pět až sedm balíků sena na hektar, když je špatný rok, tak někdy jen čtyři. Na motýlích dálnicích jsme ale letos sklidili deset balíků na hektar,“ odpovídá Smetana.

I když porost není vysoký, je hustý. Motýlí dálnice navíc kvetou od jara až do podzimu a mnohdy už za pár týdnů po první seči vykvetou znova. Smetana je kosí postupně. Je to tak přínosné pro všechny opylovače včetně čmeláků. Nedaleko jsou také ovocné sady, projekt je tak součástí většího komplexu.

„Je ale také nutné generovat zisk. Volil jsem proto osivo tak, aby bylo cenově dostupné i dobře sehnatelné a rostliny využitelné jako krmivo,“ popisuje Smetana. Vybral rostliny odolné vůči suchu, hluboko kořenící, podporující velkou produkci pylu a nektaru a takové, které kvetou i po seči. „Motýlí dálnice jsou očima podnikatele velmi dobře využitelné bez námahy i bez rizika, protože netrpí škůdci a produkují hodně kvalitní píci v chovatelské kvalitě pro domácí mazlíčky,“ doplňuje.