Obchodník a čajový someliér Areek Jan Martinec už dvě dekády dováží z Japonska pod značkou Rishe Tea čaj od tamních organických farmářů. Až donedávna jej prodával v rámci Evropské unie, kvůli novému obalovému nařízení s tím ale nejspíš skončí. Mnozí další malí podnikatelé jsou v podobné situaci.
Areek Jan Martinec má v nabídce exkluzivní japonské čaje pro „fajnšmekry“ matcha, gyokuro, sencha či kukicha. Jeho klientelu tvoří hlavně soukromí zákazníci, ale také tuzemské či zahraniční čajovny. S vývozem do Německa, Rakouska, Nizozemska či Polska ale teď skončil. Martincovi podnikání komplikuje „nesmyslná byrokracie a sledování a hlášení každého sáčku“. Jestli je to jen dočasné, nebo svůj obchod omezí nadobro, se teprve uvidí.
Nové Nařízení EU 2025/40 o obalech a obalových odpadech (PPWR) má primárně snížit množství obalového odpadu v Evropské unii. Martinec by měl podle něj pro své obaly zajistit „prohlášení o shodě“ a archivovat technickou dokumentaci a materiálové složení obalů po dobu pěti let. Protože dováží zboží ze země mimo Evropskou unii, stává se z pohledu zákona výrobcem a tím, kdo uvádí obal na trh i se všemi souvisejícími povinnostmi.
Martinec by rovněž měl mít potvrzení od japonského dodavatele nebo z akreditované laboratoře, že uzavíratelné „zip-lock“ sáčky, ve kterých čaj z Japonska dováží a následně prodává, neobsahují škodlivé „věčné chemikálie“ neboli syntetické per- a polyfluoralkylové látky (PFAS), které jsou v obalech pro potraviny nově zakázány. Tato část opatření platí od 12. srpna letošního roku.
Další změny budou nabíhat postupně. U některých částí nařízení se ještě čeká na takzvané prováděcí akty, které budou specifikovat konkrétní požadavky pro byznys.
„Zvrhlo se to“
Největší problém má Martinec s tím, že by se měl v každém státě EU, kam čaje ještě donedávna distribuoval, registrovat u národní agentury. Ty mají na starosti takzvanou rozšířenou odpovědnost výrobce (EPR) a vybírají recyklační poplatky. V Česku je to Eko-kom – autorizovaná nezisková akciová společnost, která zajišťuje celorepublikový systém sběru a recyklace obalového odpadu.
Náklady na registraci a související administrativa by podle něj přebily potenciální příjmy z daného trhu. „Úplně to ničí myšlenku jednoduchého obchodování v rámci Evropské unie. Český trh si nechávám, ale třeba s Německem jsem skončil. Tam se přitom trh rozjížděl slibně, zabralo mi to rok práce a investic. Stejně je to s Rakouskem,“ popisuje Martinec.
Objednávky mu chodily i ze Španělska, Portugalska, Slovinska či Chorvatska. „V tuhle chvíli už nic dalšího z Japonska nepřivážím a čekám, zda se to pro malé podniky nějak vyřeší, pokud vůbec,“ dodává.
Martinec z Japonska vozí čaje v uzavíratelných „zip-lock“ sáčcích po 50 gramech. „Jsou krásné, s japonskými vzory a od farmářů ze všech koutů Japonska. Navíc se v nich uchová kvalita té potraviny. Už z toho důvodu je pro mě nepřijatelné to přebalovat,“ vysvětluje.
„Pokud ale nesplním nesmyslné požadavky, jsem vyřazen z trhu. Musíte deklarovat přesné složení, tedy i z čeho je inkoust, kterým jsou sáčky potištěné. Myslím, že tohle nařízení bylo myšlené dobře, ale zvrhlo se a ve finále zmasakruje malé hráče na trhu,“ je přesvědčen. „Je absurdní, aby se obaly řešily víc než kvalita dovážených potravin,“ dodává.
Zatím žádné změny
Výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci – APEK Jan Vetyška má zato, že PPWR nejvíc uškodí právě malým hráčům, jako je Rishe Tea. „V případě, kdy prodejce je zároveň výrobcem, nebo pokud dováží zboží ze zemí mimo EU, je to nejnáročnější. Největší problém vnímáme u přeshraničního prodeje v malých objemech, kdy od jednoho balíku by teoreticky mělo dojít na registraci do národního EPR systému se vším, co k tomu patří,“ popisuje Vetyška.
Asociace by podle něj ocenila, kdyby měla k dispozici obdobu „OSS systému“, tedy jednotného správního místa, který se využívá v Evropské unii pro účely daně z přidané hodnoty. „Nařízení může omezit dostupnou nabídku i pro nákup ze zahraničí v rámci EU – menší obchodníci prostě přestanou přeshraničně dodávat,“ varuje Vetyška.
Unie si problém spojený s PPWR uvědomuje. V nařízení se objevují úlevy, jako je zjednodušené hlášení pro firmy do deseti tun obalů nebo výjimky z některých recyklačních cílů pro mikropodniky. Nicméně povinnost registrovat se do systému pro dovozce zůstává.
České ministerstvo životního prostředí předložilo členským státům EU návrhy na snížení administrativní zátěže spojené s evropským nařízením o obalech PPWR. Ministerstvo životního prostředí navrhuje zavést hranici de minimis, pod níž by firmy v daném členském státě nemusely podléhat registraci a povinnostem rozšířené odpovědnosti výrobce, včetně povinnosti mít v dané zemi oprávněného zástupce.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
