Výroba textilu loni dosáhla rekordních 139 milionů tun. Trhu dominují materiály vyráběné převážně z fosilních zdrojů. Recyklace se podílí na produkci stále méně než jedním procentem.
Emise skleníkových plynů spojené s výrobou textilních vláken pro oděvy, tašky nebo auta dosáhly v minulém roce přibližně 325 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. To je zhruba na úrovni produkce Velké Británie a oproti roku 2019 jde přibližně o třicetiprocentní nárůst.
Vyplývá to ze zprávy neziskové organizace Textile Exchange, podle níž se loni vyrobilo na světě rekordních 139 milionů tun textilu. Největší podíl na emisích v odvětví ve výši 43 procent připadá na primární polyester vyrobený z fosilních zdrojů. Umělá celulózová vlákna se na emisích podílejí 13 procenty, nylon a bavlna jedenácti procenty.
Fosilní zdroje dominují
Loňský růst produkce textilu o sedm milionů tun oproti roku 2024 netáhlo pouze oblečení. Organizace Textile Exchange upozorňuje, že stále větší množství vláken se uplatňuje při výrobě bytového a technického textilu, kam patří textilie používané v automobilech, stavebnictví, zdravotnictví nebo filtračních systémech.
Zároveň stoupá i vyrobené množství textilu na hlavu. Zatímco v roce 1975 připadalo na jednu osobu 8,3 kilogramu vláken ročně, loni to bylo 17 kilogramů. Anebo jinak, v roce 2000 se ve světě vyrobilo 58 milionů tun vláken, kdežto loni to bylo zmíněných 139 milionů tun.
Většinu produkce dnes tvoří vlákna vyráběná z fosilních zdrojů, loni jejich podíl dosáhl 62 procent. Dalších 30 procent představovala vlákna z obnovitelných zdrojů, kam se řadí bavlna, vlna nebo celulózová vlákna. Recyklované zdroje pokryly necelých osm procent celosvětové produkce.
Levný polyester se šíří dál
Nejpoužívanějším materiálem pro výrobu textilu je polyester. Loni jeho produkce dosáhla 82,5 milionu tun, což znamenalo 59procentní podíl na celosvětové výrobě textilních vláken. V roce 1990 se ho za rok vyrobilo asi devět milionů tun.
Za rozšířením polyesteru stojí podle Textile Exchange mimo jiné nízká cena, odolnost a možnost využití ve velkovýrobě. V oděvním průmyslu kvůli tomu polyester během posledních dvou dekád stále častěji nahrazoval přírodní materiály, jako jsou bavlna nebo vlna.
Naprostá většina polyesteru nicméně stále vzniká z fosilních zdrojů. Loni se z nich vyrobilo 72,8 milionu tun, tedy 88 procent. Zbývajících 12 procent tvořil recyklovaný polyester.
Druhým nejpoužívanějším vláknem byla bavlna, které se loni vyrobilo 25,7 milionu tun a na světové produkci vláken se podílela 18 procenty. Na rozdíl od polyesteru ale její produkce v posledních dvou desetiletích výrazně neroste.
S výrazným odstupem následují další materiály. Produkce umělých celulózových vláken v roce 2025 dosáhla 9,1 milionu tun, přičemž největší část z nich tvořila viskóza se 7,2 miliony tun. Polyamidu, který je po polyesteru druhým nejpoužívanějším syntetickým vláknem, se vyrobilo 7,3 milionu tun. I u něj 97 procent celkové produkce tvoří primární polyamid vyrobený z fosilních zdrojů.
Dalších rostlinných vláken, mezi něž patří juta, len, konopí nebo kokosová vlákna, se vyrobilo dohromady 6,9 milionu tun. Vlna, mohér, hedvábí a další živočišná vlákna jsou z hlediska množství výroby okrajová a dohromady tvoří zhruba jedno procento celosvětové produkce textilu.
Oblečení z lahví
Podíl všech textilních vláken vyrobených z recyklovaných surovin činil v roce 2025 7,6 procenta. Naprostou většinu představoval polyester vyrobený z plastových lahví. Z celkových 9,7 milionu tun recyklovaného polyesteru pocházelo ze starého textilu jen asi 300 tisíc tun. Zbývajících 97 procent vzniklo z plastových lahví a dalších netextilních zdrojů. O cirkulární ekonomice tedy zatím v textilním odvětví nemůže být řeč.
Skutečná recyklace textilu zpět na textil zůstává na mizivé úrovni. Z recyklace nevyužitého textilu pocházelo loni měně než jedno procento světové produkce vláken, nicméně i to znamená 1,5 milionu tun. Organizace Textile Exchange odhaduje, že do roku 2030 by se produkce vláken z recyklace textilu na textil mohla zvýšit na tři až pět milionů tun ročně. Jednou z mnoha překážek jsou směsné materiály, například kombinace bavlny s polyesterem nebo elastanem. Zpracování směsí vláken je totiž technologicky náročnější.
Textile Exchange zveřejnila spolu s přehledem produkce také data programu Material Benchmarks, do něhož se zapojilo 384 módních a textilních značek a maloobchodníků po celém světě, kteří se účastní dobrovolného reportingu. Znamená to, že část módního průmyslu se snaží využívání primárních fosilních surovin omezovat. Podíl recyklovaného polyesteru ve firmách zapojených do programu vzrostl ze 67 procent v roce 2024 na loňských 76 procent.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
