Adaptace na změnu klimatu, která s sebou přináší sucho, vlny veder nebo lesní požáry, se dostává do centra politické pozornosti. Je to logický a potřebný krok. Zároveň ale platí, že bez dalšího snižování emisí bude adaptace stále dražší a v některých případech už ani nemusí stačit.
Francouzský Štrasburk se ve středu probudil do podzimního deštíku a v sídle Evropského parlamentu bylo od rána rušno. Na pořadu dne byla dlouho očekávaná Zpráva o stavu Unie, v níž šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen shrnula největší výzvy dneška.
Jedním z klíčových témat byla klimatická změna, respektive to, jak se na ni adaptovat. Po měsících defenzivy a sérii omnibusů, které klimatickou politiku rozvolnily, se tak téma opět dostává mezi klíčové priority. Pomohlo zřejmě i letošní horké léto, během nějž Evropu zasáhly vlny veder, sucho a rozsáhlé požáry.
Von der Leyen označila uplynulé měsíce za „léto pravdy“, které nám ukázalo, jaké to bude žít na kontinentu oteplujícím se dvakrát rychleji než zbytek světa. „A to všechno je jen ukázka toho, co může přijít. Byly to nejteplejší letní měsíce v historii, ale pravděpodobně zároveň nejchladnější z těch, které nás čekají,“ uvedla šéfka Komise.
Změnu klimatu označila spolu s umělou inteligencí za bodové zlomy současné doby a na tom, jak je zvládneme, bude podle ní do značné míry záviset naše budoucí prosperita a bezpečnost. Unie tak podle ní chce pokračovat v plnění klimatických cílů závisejících na snižování emisí, zároveň ale výrazně posílí přípravu na dopady změny klimatu.
Posílení adaptačních opatření je žádoucí a logický krok. Samy o sobě ale nezvrátí příčinu změny klimatu a nenahradí dekarbonizaci, tedy snižování člověkem vypouštěných emisí do ovzduší. Čím víc se planeta oteplí, tím vyšší budou náklady na adaptaci a tím více porostou i rizika, na která už adaptační opatření stačit nebudou. EU proto současně drží závazný cíl snížit do roku 2040 čisté emise o 90 procent proti roku 1990.
Plánovat se bude podle horšího scénáře
Komise chce ještě letos představit Evropský rámec pro klimatickou odolnost, který má obsahovat legislativní i nelegislativní opatření na podporu adaptace.
Jednou z klíčových novinek má být společný evropský referenční scénář založený na možnosti globálního oteplení o tři stupně do roku 2100. Členské státy ho mají zohledňovat při hodnocení klimatických rizik. Mají také připravovat vlastní strategické plány klimatické odolnosti a určit, kdo ponese odpovědnost za jednotlivá významná klimatická rizika. Adaptační rizika se tak mají promítnout do investic, infrastruktury i rozhodování států.
Oteplení planety o tři stupně Celsia modeluje budoucnost, v níž globální klimatická politika výrazně zaostane za cíli Pařížské dohody, která počítá s růstem globální teploty o 1,5 stupně. Tento cíl je ale podle aktuálních dat už nedosažitelný.
Podle třístupňového modelu má EU plánovat svou odolnost vodního hospodářství, měst či zemědělství. Zároveň jde o variantu, která není od stávajícího vývoje nijak daleko. Podle poslední zprávy Programu OSN pro životní prostředí by dnešní klimatické politiky vedly v tomto století zhruba k oteplení o 2,8 stupně. Pokud by státy splnily všechny současné klimatické závazky, odhad klesá na 2,3 až 2,5 stupně. Tři stupně jsou proto scénářem, který je sice považován za krizový, ale reálně může nastat. Právě proto adaptace nemůže nahradit snižování emisí.
Lepší krytí škod
Projevy změny klimatu s sebou nesou stále více škod způsobených extrémy počasí jako jsou požáry, sucha nebo povodně a záplavy. Jen čtvrtina z nich je přitom kryta pojištěním, což v důsledku dopadá na veřejné rozpočty.
Unie proto plánuje vytvoření aliance pro pojištění klimatických rizik, která má zajistit lepší krytí škod. Tvořit ji mají pojišťovny, odborníci, investoři a regulační orgány. Během října chce Komise představit rámec pro klimatickou odolnost, který zmapuje sto nejzranitelnějších regionů v rámci EU.
Další iniciativa, kterou chce Komise představit, má být zaměřena na boj se suchem a plýtvání s vodou a plán pro případ vln veder. Důraz se bude klást také na evropskou připravenost na požáry, včetně úvah o budoucí evropské hasičské flotile.
Zajištění dostupnosti vody je klíčové pro domácnosti, zemědělce, ale i průmysl. Pro firmy budou vedle snižování uhlíkové stopy stále důležitější fyzická klimatická rizika, mezi nimiž bude právě také dostupnost vody, přehřívání provozů, povodně, sucho nebo odolnost dodavatelských řetězců.
Adaptace jako příležitost pro byznys
Podle Von der Leyen bude hledání adaptačních řešení a inovací novou ekonomickou příležitostí a Evropa by měla být lídrem v adaptačních technologiích. Od plodin odolných proti suchu přes protipovodňová opatření až po energeticky úsporná chlazení. Připravovaný evropský rámec počítá i s podporou nových produktů a služeb pro klimatickou odolnost a s větším zapojením soukromého kapitálu.
Přechod k nízkouhlíkové ekonomice s sebou přirozeně nese příležitosti v nových odvětvích. To platí i pro Česko. Zatímco ekonomický model založený na levných energiích a sériové průmyslové výrobě s nižší přidanou hodnotou se vyčerpává, kategorie cleantech, která zahrnuje výrobky jako tepelná čerpadla, turbíny nebo kolejová vozidla, už nyní tvoří 20 procent tuzemského exportu. Kategorie produktů pro „zelenou ekonomiku“ roste zhruba třikrát rychleji než zbytek tradičního průmyslu a do roku 2030 může tvořit až 30 procent exportu.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
