„Molekulární nůžky“ už dnes ročně zachraňují desítky tisíc lidí trpících dědičnými nemocemi. Od roku 2028 je budou moct využívat také šlechtitelé při vývoji nových odrůd plodin, které budou odolnější vůči škůdcům i projevům klimatické změny.
Zemědělci budou moci už za dva roky vysévat na polích geneticky modifikované plodiny. Nové genomické techniky (NGT), jejichž vlajkovou lodí je metoda Crispr-Cas9 známá pod přezdívkou „molekulární nůžky“, dokážou zasáhnout do dědičné informace s přesností na písmenko genetického kódu.
Poté, co text připravovaného nařízení prošel koncem dubna v Evropské radě, by ho měl 15. června schválit Evropský parlament. Agrární analytik Petr Havel to považuje za pozitivní krok: „Pomocí Crispr-cas9 lze zlepšit ekonomiku podnikání v zemědělství, snížit potřebu chemických prostředků při hubení škůdců, zvýšit nutriční hodnotu zemědělských komodit, zvýšit ukládání uhlíku do půdy při pěstování plodin i snížit produkované emise,“ uvádí Havel.
Ač je veřejnost ohledně názoru na geneticky modifikované potraviny rozpolcená, i další odborníci aktualizaci pravidel kvitují a vyzdvihují potenciální přínos ekonomice i udržitelnosti zemědělství. „Crispr-Cas9 i geneticky modifikované organismy používá v zemědělské praxi kromě Evropské unie celý svět, a má tak v řadě oblastí vůči EU technologickou a konkurenční výhodu,“ upozorňuje Havel.
Rozvolnění pravidel se ale zatím týká pouze úprav, kterých lze dosáhnout i tradičními šlechtitelskými postupy.
Evropa modifikace dosud odmítala
Genom je biologickým „návodem“, který určuje vzhled a funkce organismu, a skládá se z jednotlivých kroků – genů. Do jeho struktury může člověk zasáhnout různými způsoby. Tím nejdiskutovanějším je přenesení výhodného genu z úplně cizího organismu – tímto způsobem vznikají geneticky modifikované organismy známé pod zkratkou GMO.
To však není jediná cesta, jak geneticky „vylepšit“ pšenici nebo brambory. Konzervativnější možností je přenesení genů z příbuzného druhu, se kterým by se mohl původní druh křížit i bez lidského přičinění. Upravit se dá také pouze genom jedince bez použití jakýchkoliv cizích genů. Díky metodě Crispr-Cas9 je to možné s absolutní přesností.
„Přirovnávám to k přepisování textu ve Wordu v počítači. Něco podobného umíme udělat s dědičnou informací,“ popisuje mechanismus genetické editace Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.
Všechny zmíněné metody úprav ale evropské zákony dnes vnímají jako rovnocenné a přistupují k nim v souladu s principem předběžné opatrnosti. Podle nařízení z roku 2001 se u takto upravených odrůd před schválením vyžaduje rozsáhlá dokumentace, podléhají přísnému výzkumu potenciálních rizik a povolení se opětovně posuzuje každých deset let. Všechny státy mají navíc právo pěstování geneticky modifikovaných rostlin úplně zakázat, čehož využívá 17 z 27 členských zemí Unie.
Česko dlouhou dobu patřilo společně se Španělskem a Portugalskem mezi státy, kde se komerčně pěstovala modifikovaná kukuřice, jež je jedinou schválenou odrůdou pro EU. Kvůli zpřísnění pravidel a nepopularitě u veřejnosti se však od roku 2017 na našich polích nevyskytuje.
Tři kategorie genetických úprav
Odborníci zdrženlivost vůči moderním technologiím šlechtění dlouhodobě kritizují. „V Evropě nehodnotíme výsledný produkt – což se děje v mnoha vyspělých zemích včetně Spojených států nebo Japonska, kde jsou extrémně nároční na kvalitu – ale metodu, kterou jsme k němu dospěli. I klasickým šlechtěním můžu vnášet dědičnou informaci z jednoho organismu do druhého,“ připomíná Jaroslav Doležel.
„Například mnoho odrůd pšenice obsahuje geny žita. To se považuje za normální, ale v okamžiku, kdy totéž uděláme v laboratoři pomocí nových technik, už je to třeba regulovat,“ dodává profesor Doležel.
Potenciál nových technik vyvinutých po roce 2001, a tedy i nutnost aktualizace legislativy uznala Evropská rada s Parlamentem. Nařízení proto dělí geneticky modifikované plodiny do tří kategorií, které rozlišují míru a cíl zásahu do rostlinných genomů.
Podle Doležela se jedná o důležitý krok vpřed, přestože by rozvolnění podle něj mělo být větší. „Jsem šťastný aspoň za toto, je to kompromis. Doufám, že se lidé přesvědčí, že ty plodiny jsou stejně dobré a možná i lepší než ty klasické, a časem se povolí více,“ uvádí.
Drží se jich špatná pověst
Podíl na přijetí nařízení a na jeho znění mají také vědci z Akademie věd ČR, kteří se snažili dostat téma zmírnění regulací pro genetické modifikace v zemědělství do popředí už během českého předsednictví v roce 2022. „Byli jsme ve spojení s českými europoslankyněmi Veronikou Vrecionovou a Michaelou Šojdrovou z výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, které se aktivně angažovaly. Neustále jsme s nimi sdíleli informace a konzultovali a oponovali návrhy. Hodně jsme se o to jako Česká republika zasloužili,“ uvádí Doležel.
Jednou z největších překážek, kterým téma genetických úprav čelí, je veřejné mínění. Obavy panují okolo vlivu na lidské zdraví, biodiverzitu i trh. Odborníci už přitom dlouho upozorňují na to, že jsou přehnané.
„Více než 25 let se pěstují GMO plodiny, ani jeden případ poškození zdraví člověka. Když si vezmete, kolik lidí zemře jen na špatně použité pesticidy nebo insekticidy, to jsou tisíce,“ říká Doležel. Stanovisko Světové zdravotnické organizace navíc potvrzuje, že dosud schválené geneticky modifikované odrůdy nejsou zdravotně závadné.
Často se hovoří o nebezpečí šíření genů a „útěku“ modifikovaných rostlin mimo vyhrazená pole. „To se děje i u běžně vyšlechtěných plodin. Na druhou stranu souhlasím s tím, že řada vlastností by se nemusela dostávat nikam jinam,“ komentuje Doležel s tím, že existují techniky, jak tomu zabránit. „To malinké spektrum plodin, kde by to riziko mohlo být, jde ošetřit tak, aby se to nestalo,“ dodává.
Odpůrci geneticky upravených plodin také často argumentují rizikem monopolizace trhu s osivy. Nařízení proto počítá s vytvořením kodexu chování k zajištění transparentnosti patentů, na jehož dodržování bude dohlížet Evropská komise společně s expertní skupinou. Součástí legislativy je podpora registrací odrůd pro malé a střední podniky a dohled na férovost licenčních smluv a poplatků.
Zákaz v ekologickém zemědělství nedává smysl
Pro ekologické zemědělství zůstávají GMO i NGT tabu. Podle Petra Havla jde hlavně o snahu odlišit se od ostatních forem zemědělství. „Pokud by totiž mělo jít pouze o ekologické argumenty, je využití NGT oproti konvenčnímu zemědělství ekologičtější. Do stávajícího ekozemědělství by proto spíše patřilo,“ uvádí analytik.
„V ekologickém zemědělství chcete mít čisté produkty bez chemikálií. Takže když budu pěstovat neošetřovanou plodinu, která bude napadená například houbovou chorobou, která v ní po sobě zanechá toxické metabolity, tak je to dobře. Ale když budu pěstovat rostlinu vyšlechtěnou pomocí NGT, která nebude ošetřovaná a bude přitom odolná a zdravá, tak je to špatně. To samozřejmě nedává smysl,“ argumentuje Doležel.
Zákaz ekologičtí zemědělci zdůvodňují důrazem na zachování přirozených procesů. Avšak historie šlechtění ukazuje, že hranice mezi „přirozeným“ a „umělým“ není tak ostrá. Vlastnosti plodin člověk ovlivňuje už zhruba deset tisíc let a za tu dobu je změnil k nepoznání. Zprvu pouze vybíral semena nejvhodnějších rostlin, v posledních staletích však přišel s komplexnějšími metodami.
Čekání na správnou kombinaci výhodných jedinců zkrátilo cílené křížení. Pestrost vlastností zvýšilo záměrné vystavování rostlin rentgenovému záření a chemikáliím, které podporují vznik náhodných mutací v jejich genomu. To vše jsou metody považované za tradiční a běžně používané.
NGT odstraňují faktor náhody rentgenových mutací a výrazně zrychlují hledání ideální kombinace genů mezi odrůdami, které by běžně zabralo roky křížení. Nabízí se tak otázka, jestli hranici mezi „přirozeným“ a „umělým“ nepadla už dávno.
Tadeáš Vachek
Tadeáš studuje Ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň Žurnalistiku na FSV UK. V budoucnu by se rád věnoval popularizaci vědy, a to zejména audiovizuální formou.
