Toxická půda po tancích a znečištěné podzemní vody. Některé bývalé vojenské areály ale už znovu žijí

Čištění krajiny po vojácích mělo být hotové už před čtyřmi lety. Česko do obnovy vojenských areálů investovalo více než 1,5 miliardy korun, v posledních letech však příliv peněz vysychá.

Na Šlovickém vrchu u Dobřan kousek od Plzně se pravidelně prohánějí motorky i kola. Tratě pro motokros, fourcross a offroad tu vznikly v těsném sousedství pastvin, kde žijí exmoorští poníci. Návštěvníci k nim mohou téměř na dosah, projdou se po turistické trase a okolí si prohlédnou z vyhlídkové mohyly.

Před více než deseti lety tady bylo jen zarůstající bývalé cvičiště. Díky pojezdům vojenské techniky se ovšem na bývalém tankodromu vytvořila pestrá krajina umožňující žít vedle sebe i druhům s úplně odlišnými nároky. Obnaženou půdu střídají trávníky, ty zase keře a stromy. V oblasti je mnoho tůní i strmé vrchy.

„Vojenské prostory vytvářely prostředí pro druhy, které v běžné, zarostlé krajině nemají šanci obstát. Opakované zásahy oblast narušovaly a udržovaly ji otevřenou,“ vysvětluje Marta Kotecká Misíková z organizace Beleco, která se dlouhodobě věnuje obnově tuzemských vojenských areálů.

Místo vojáků ohrožené druhy

První kasárny armáda v Dobřanech vybudovala už v osmnáctém století. Po druhé světové válce na místních cvičištích působili řidiči plzeňské divize a příležitostně i tankisté z Tachova. V devadesátých letech však vojáci oblast opustili, podobně jako mnohé další.

Místní se pustili do obnovy území v roce 2014. Jde o městské pozemky, takže důležitou roli sehrálo město Dobřany, které snahy podpořilo. V jedné oblasti tady působí tři různé spolky, kromě milovníků adrenalinu také ochranáři.

„Ukazuje se, že ochrana přírody funguje nejlépe tam, kde nevychází jen shora od institucí, ale přirozeně z místní komunity. Věci fungují organicky a ochrana přírody není něco cizího, ale přirozená součást života,“ dodává Kotecká Misíková.

Mimo ježdění po vyznačených trasách se o oblast starají spolky i jinak. Vše koordinuje správce oblasti Ondřej Peksa. „Několikrát do roka berou do ruky křovinořezy a odstraňují náletové dřeviny,“ přibližuje Peksa. Jednou ročně dokonce přijíždějí stará bojová vozidla pěchoty, která rozjezdí to, co menší vozy nezvládnou.

Většinu území zabírá pastva poníků. „Pak do toho vstupují i další aktivity, brigády místních spolků, skauti tu mají svůj patronát a ornitologové tu sledují výskyt ptáků,“ dodává správce.

Klíčová je podle biologů pestrá kombinace různých zásahů. „Pojezdy techniky je vhodné doplňovat dalšími způsoby péče, například pastvou zvířat, která pomáhá udržovat otevřený charakter krajiny jiným způsobem,“ doplňuje Jiří Koptík, který se v Beleco stará o management území.

Bez neustálé práce by cenná lokalita začala rychle zanikat. Dobřany jsou přitom přírodní památkou i evropsky významnou lokalitou. Místní svahy poskytují útočiště ohroženým druhům vázaným na suché otevřené biotopy, cenná jsou i vlhká stanoviště jako všudypřítomné periodické tůně. Celkem zde roste více než třicet druhů ohrožených rostlin.

Nejhůř dopadly vojenské újezdy

Příklad Dobřan ukazuje, že obnova bývalých vojenských areálů nestojí na jednorázových zásazích, ale na dlouhodobé a systematické péči. Paradoxně těmto územím dnes chybí právě to, co je dřív formovalo – pohyb vojenské techniky. Než se mohou znovu otevřít lidem i přírodě, je ale nutné odstranit starou ekologickou zátěž.

Vojáci začali svá působiště v tuzemsku postupně opouštět v 90. letech. Nejprve od sametové revoluce do roku 1991 odcházela Sovětská armáda. Následně se začala stahovat i ta česká, mimo jiné kvůli její profesionalizaci spojené se snižováním počtu vojáků.

Rozsah staré ekologické zátěže se výrazně liší oblast od oblasti. Méně dotčená jsou posádková cvičiště a střelnice v okolí měst, kterých byly podle dat organizace Beleco na našem území vyšší desítky.

Naopak nejhorších následků je potřeba zbavit rozsáhlé vojenské újezdy. Těch je v Česku osm: Boletice, Brdy, Březina, Dobrá Voda, Hradiště, Libavá, Mladá (Milovice) a Ralsko. Některé z nich se pro vojenské účely využívají dodnes.

Území mají různou rozlohu a jsou nepravidelně rozesetá po celé republice. Organizace Beleco vytvořila v roce 2023 jejich databázi a mapu. Dozvědět se z ní dají podrobnosti o velikosti oblasti a o tom, co se s ní v současné době děje, stejně jako o ohrožených druzích, které v ní mohou být k vidění. Nechybějí ani oblasti, které už prošly obnovou. Ekologicky kontaminované vojenské oblasti zase eviduje databáze ministerstva životního prostředí SEKM.

Vojáci po sobě zanechali různorodou směs znečištění. Unikaly jim ropné látky, vojáci je často nevhodně skladovali nebo likvidovali. Na střelnicích dodnes zůstávají v půdě těžké kovy a zbytky výbušnin. Ty se pak musí odstranit v rámci pyrotechnické asanace, která trvá i mnoho let.

Podle ministerstva životního prostředí je hlavní zátěží v těchto lokalitách znečištění podzemních vod. Mezi nejčastější znečisťující látky patří ropné produkty, chlorovaná rozpouštědla, polychlorované bifenyly a těžké kovy.

Má se jednat bezodkladně

Kromě zátěže po české armádě zůstala v krajině i „špína“ po té sovětské. Podle ministerstva životního prostředí využívala okupační vojska zhruba 155 různých lokalit po celém Česku. Nejvíce působila ve velkých výcvikových prostorech Ralsko v Libereckém kraji a Mladá ve Středočeském kraji.

Část z lokalit prošla průzkumem, sanací nebo se jejich stav považuje za stabilizovaný. Jinde práce pokračují. Podle databáze SEKM se v tuto chvíli pět lokalit nachází v kategorii, která vyžaduje další nápravné zásahy. Dvě z nich spadají do nejzávažnější skupiny, kde je nutné jednat bezodkladně.

Sanační práce začaly v roce 1991 a v roce 2019 se počítalo s tím, že budou dokončeny do tří let, tedy do roku 2022. Vlády ale na sanaci dávaly čím dál tím méně peněz, což proces zpomaluje a prodlužuje. Dodnes proto není hotovo.

V posledních letech se ministerstvo životního prostředí zaměřilo spíše na menší zakázky, například na likvidaci starých vrtů a monitoring na lokalitách Hradčany a Kuřívody. V roce 2019 zároveň také odstartovala rozsáhlejší sanace v okolí letiště Boží Dar ve výcvikovém prostoru Mladá.

Od začátku se na odstranění škod po sovětské armádě utratilo přibližně 1,5 miliardy korun. Dlouhodobě tyto práce hradí ministerstvo životního prostředí ze svého rozpočtu. Využít evropské peníze z Operačního programu Životní prostředí nejde, protože tyto oblasti neprošly privatizací.

Co se týká území využívaných českou armádou, sanaci má na starosti resort obrany. Hradí ji ze svého rozpočtu.

Jak vypadá sanace

Sanace probíhá podle Jiřího Unčovského z Asociace sanačních společností podobně jako u jiných ekologických zátěží. „Z hlediska náročnosti se většinou nejedná o extrémně složité případy. Nejčastěji jde o kontaminaci ropnými látkami a u těchto zátěží mají firmy standardní postupy, jak je řešit,“ podotýká.

Jako první přijde na řadu zhodnocení situace. Provádí se průzkum, který určí rozsah, míru i charakter znečištění. Následně se zpracuje analýza rizik, což je standardní metodický postup používaný v Česku i v zahraničí. Vychází se z terénního průzkumu, odběru vzorků, mapování kvality prostředí i rešerše všech dostupných informací o lokalitě.

„Na základě těchto dat se vyhodnotí rizika, například toxicita nebo karcinogenita zjištěných látek a také to, které objekty či složky prostředí jsou ohrožené. Záleží vždy na konkrétní situaci. Někde kontaminace prakticky nic neohrožuje, jinde může představovat problém i menší zátěž, například v blízkosti vodních zdrojů nebo řek,“ popisuje Unčovský.

Součástí analýzy je stanovení cílového stavu. Navrhují se možné způsoby nápravy, často ve více variantách. Musí být v praxi realizovatelné i finančně výhodné. Nakonec nápravu schvalují příslušné státní orgány.

Na tuto fázi navazuje samotná sanace. Vedoucí divize Sanační a ekologické projekty společnosti Dekonta Jan Vaněk uvádí, že se v tuzemsku používá zejména čerpání a čištění podzemní vody, odtěžba kontaminované zeminy nebo biologické metody, kdy bakterie přirozeně rozkládají škodlivé látky.

Mezi další postupy patří odsávání a čištění půdního vzduchu, chemické metody rozkládající znečištění pomocí speciálních látek nebo biologické procesy, při nichž se toxické látky postupně přeměňují na méně škodlivé formy. „Metody volíme zpravidla dle podmínek dané lokality, jako jsou geologické, hydrogeologické a geochemické poměry, charakteru a koncentrace daného kontaminantu, výše cílových limitů a dalších omezujících podmínek, jako jsou blízké budovy nebo inženýrské sítě,“ doplňuje Vaněk.

Obora Židlov jako úspěch

Sanace bývalých vojenských lokalit podle firem z oboru jen tak neskončí. České firmy se jim navíc věnují nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Společnost Ekomonitor aktuálně působí na letišti v Čáslavi, v minulosti se podílela na projektech na Slovensku nebo na střelnicích ve Švédsku.

Také Dekonta má s podobnými zásahy dlouholeté zkušenosti. Do projektů se zapojila v Moldavsku, Makedonii nebo ve Vietnamu. Podílela se na obnově bývalého vojenského prostoru Ralsko, včetně letiště Hradčany, nebo letiště v Žatci. Dnes pracuje například v Líních a Čáslavi a má zakázky od ministerstva obrany.

Bývalé vojenské letiště Hradčany ve vojenském prostoru Ralsko patřilo mezi nejvíce znečištěné a současně nejrizikovější lokality v Česku. „Hlavním kontaminantem byly ropné uhlovodíky, znečištěny byly zeminy i podzemní vody,“ uvádí mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

O část Ralska se dnes stará státní podnik Vojenské lesy a statky ČR. Podle mluvčího Petra Tomana intenzivní likvidace ekologických zátěží v oblasti Ralska a Milovic probíhala od roku 1993 do roku 2015. Celkově stála půl miliardy korun. Současně s ní probíhala i pyrotechnická asanace.

Tyto oblasti dnes slouží lesnímu hospodářství, vznikají tu fotovoltaické projekty a postupně se otevírají i turistům. „Příkladem úspěšné obnovy krajiny je obora Židlov, kde na 4000 hektarech žije mimo jiné zubr evropský, nebo obora Prosíčka určená pro chov prasat divokých,“ dodává Toman.

Bývalé vojenské oblasti se dnes využívají i pro zemědělství. V okolí Hradčan u Ralska a u Lipníku nad Bečvou hospodaří státní podnik v ekologickém režimu, tedy bez pesticidů a průmyslových hnojiv.

Jinde ale práce pokračují. V Brdech například ještě neskončilo odstraňování nevybuchlé munice. Od roku 2016 zde funguje chráněná krajinná oblast, přesto některé části zůstávají veřejnosti nepřístupné. Podle mluvčího se tyto lokality budou od munice čistit ještě několik let.

Tento článek vznikl díky podpoře Journalismfund Europe.