Šumava bývala „továrnou na dřevo“, dnes v národním parku kácejí hlavně bobři

Aktivistické blokády, snahy o plundrování lesů, zásahy policie proti demonstrantům i spásná bouře Kyrill. V Národním parku Šumava se během jeho dosavadní pětatřicetileté existence už událo leccos. Současná situace napovídá, že turbulentní časy jen tak neskončí.  

Je čtvrtek ráno, a právě nasedám v Klatovech do auta Jana Dvořáka, tiskového mluvčího Národního parku Šumava. Zítra národní park slaví pětatřicáté výročí. Dvořák ve funkci působí téměř dvanáct let, předtím se Šumavě věnoval jako krajský redaktor Českého rozhlasu a České televize. Vyrážíme na prohlídku parku. Čím si lesy šumavského parku od svého založení prošly? To mám dnes za cíl zmapovat.

Nezákonná asanace i zásah policie

Téměř čtyři dekády parku byly turbulentní. „Pokud srovnáme jen změny vedení, v Podyjí je za stejnou dobu teprve druhý ředitel. Oproti tomu je nynější šéf šumavské rezervace Pavel Hubený desátým v řadě. Nastupoval v roce 2014 a do té doby se ředitel měnil zhruba každé dva roky. Takové výměny vedení jsou v jakékoliv firmě nebo instituci tristní. Koncepce od roku 1991 byly mnohdy z jednoho extrému do druhého,“ popisuje. Střídaly se tak ochranářské tendence s hospodářským přístupem.

Důkazem jsou tři aktivistické blokády, které Šumavou v průběhu let prošly. Nejvýraznější byla v roce 2011 na Ptačím potoce. Měsíc dlouhý protest reagoval na nástup Jana Stráského do pozice ředitele a jeho rozhodnutí po kůrovcové kalamitě asanovat stromy i v bezzásahových oblastech.

Stráský mimo jiné tehdy prohlásil, že příroda je nepřítel, a proto se proti ní musí bojovat. Proti demonstrantům násilně zasáhla policie. Soud následně rozhodl, že asanace byla nezákonná. V návaznosti na Stráského vedení byla parku také uložena pokuta ve výší 450 tisíc korun za zásahy v územích horských smrčin nebo použití biocidů.

Stráského ve vedení nahradil Jiří Mánek, který byl pověřen vedením v červenci 2012. Rezervaci chtěl převést do mírnější kategorie ochrany, a to na takzvané území s řízenou péčí o stanoviště a druhy. Během jeho působení se v Poslanecké sněmovně objevil zákon o Národním parku Šumava připravený ODS, který měl za cíl například zafixovat první zónu parku tak, aby již nešla rozšiřovat, nebo odstátnit pozemky v okolí obcí.

Čtyři moderní zóny

Naší první zastávkou je Zhůří, zaniklá vesnice, jejíž poslední stopou je zbytek kamenného mostu přes říčku Křemelnou. Nedaleko se nachází jedna z bezzásahových zón, která je v tomto místě životně důležitá zejména pro populaci tetřívka obecného.

„Po založení národního parku v roce 1991 byly nejpřísněji chráněné zóny nastaveny v relativně kompaktních celcích. V polovině 90. let se pak rozdrobily do 135 ostrůvků. To bylo ale z pohledu ochrany přírody, ochrany druhů i případně nárazníkových zón neudržitelné. Proto musela přijít změna,“ popisuje Dvořák. Velká reforma přišla až v roce 2017 s novelou zákona 114 o ochraně přírody.

„Ta stanovila pravidla, která reflektovala moderní pojetí a vývoj národních parků v České republice, takže ze tří zón vznikly čtyři. Udělali jsme díky tomu novou zonaci, která je moderní a komplexní. Rozdrobené zóny se slily v kompaktní plochu, která je udržitelná i z pohledu případného managmentu,“ dodává. Nové zóny byly vyhlášeny v roce 2020 a platí nyní na patnáct let.

„Do roku 2035 by se neměly měnit. Samozřejmě politici si mohou dělat, co chtějí. Máme ale jasně definované zóny přírodní, kde je plná bezzásahovost. Aktuálně se rozkládají na bezmála 28 procentech rozlohy parku,“ uvádí Jan Dvořák. „Druhá zóna, takzvaně ,přírodě blízká‘, má se má připravit na to, aby mohla přejít do zóny přírodní. V těchto oblastech postupně bezzásahovost navyšujeme,“ popisuje. Zóny přírodě blízké činí aktuálně 20 procent rozlohy parku.

Kyrill přinesl změny

Prášilské jezero je jedním z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy a je jednou z lokalit výskytu kornatce velkého, který byl ve Střední Evropě vyhynulý. „Kolem roku 2018 se tento brouk objevil pod Plešným jezerem v pasti na kůrovce. Pozorovali ho také v Bavorském lese po více než 100 letech,“ vypráví Dvořák. Nyní se vyskytuje i na Modravsku a Prášilsku.

Tento druh kornatce potřebuje velmi specifické životní podmínky – tlející dřevo ve velkých kusech, růst troudnatce pásovaného (houba příbuzná chorošům, pozn. aut.), ale zároveň sucho a dostatek slunce. Nyní jsou šumavské bezzásahové zóny místem největšího výskytu tohoto vzácného hmyzu.

Podle Dvořáka pozitivní změny nastartovala ničivá bouře Kyrill v roce 2007 a následná kůrovcová kalamita. „Kyrill zdecimoval tisíce hektarů lesa a kůrovec tisíce dalších,“ vzpomíná Dvořák. Popadané a zničené dřevo a stromy nebylo možné všechny asanovat. Velká část byla tak ponechána v přírodě. „Během toho jsme se naučili, že se přírodě musí dát prostor, překonat šok a sledovat, co udělá,“ dodává.

To, že si příroda dokáže i s takovou katastrofou poradit, nejlépe ilustruje tetřev hlušec. V devadesátých letech žilo na Šumavě pouze 108 těchto ptáků. Po kůrovcové „epidemii“ ale začaly vznikat ostrůvky nejednolitého lesa, které představují vhodné podmínky pro jeho výskyt. Spolu s rozšířením životního prostoru se začaly zvedat i počty hlušců. Během monitoringu v letech 2009 až 2011 narostla populace na 470 jedinců a v zatím posledním měření do roku 2023 na 765.

Bobra hlídá vlk

Autem míjíme značku klidové zóny u Dolního Cazova. Ta stanovuje, že od 15. března do 31. května je do oblasti zakázaný vstup, aby měl tetřívek obecný klid na tokání. Tento vzácnější příbuzný hlušce je extrémně citlivý na vyrušení, zejména v období rozmnožování. Slepice tetřívka má na zabřeznutí pouze jeden týden v roce. I z toho důvodu se stav tohoto druhu na Šumavě pohybuje jen okolo stovky jedinců. Bez omezení turismu by tam již tetřívci možná nebyli.

Jen o pár desítek metrů dál u cedule označující začátek první zóny nalézáme důkaz přítomnosti dalšího obyvatele parku. Po čerstvě ohlodaném kmeni stromu ještě stéká voda, která na dřevo okapala z bobřího kožichu. Nedaleko se tyčí hora bahna představující bobří hrad a malou říčku kříží dobrá desítka „pokácených“ stromů.

Aktuálně se na Šumavě pohybuje ve 150 teritoriích okolo osmi stovek bobrů. Velmi dobře se šíří, a přestože je považován za škůdce, je pro krajinu přínosný. Jeho populace se však nesmí vymknout kontrole. Na Šumavě to nehrozí, protože bobr tvoří část jídelníčku vlků. V lesích parku, chráněné krajinné oblasti a v Bavorském lese se pohybuje dohromady osm smeček čítajících dohromady asi čtyřicet jedinců. Návrat vlka oznamoval Jan Dvořák v roce 2017.

„Někdy to bolelo“

Při pohledu na bobří práci se nemohu nezeptat. Šumava byla dlouho vnímána jako „továrna na dřevo“. Změnilo se to nějak? „Nutno říct, že na začátku, když park vznikal, si do toho promítal každý nějakou svou představu. Ne všem se ale zhmotnila a vzniklo tam i velké zklamání, které si pak nesli dlouhou dobu,“ říká Dvořák.

„Další věc, která určitě tomuto starému vnímání nepomohla, bylo i ono střídání ředitelů. Myslím, že se to od roku 2014 změnilo a že dnes lidé vnímají národní park jako místo, kam jezdí rádi za krásnou přírodou. Obecně si myslím, že lidé park vnímají už tak, že jim vlastně i vadí, že se někde musí kácet,“ pokračuje mluvčí.

„Kolem Otavy teď probíhá kůrovcová gradace, vypadá to tam jako na historických snímcích z Poledníku, je tam spousta uschlých stromů. Lidé ale už vědí, že to není tragédie. Už pod tím vidí i ten zelený podrost a vědí, že to znovu vyroste. Těch 35 let jsme dali přírodě prostor, aby nám to ukázala, byť to někdy bolelo,“ uvádí Dvořák.

Zastavujeme se také u památníku Bohumila Hasila. Bratra krále Šumavy zastřelila začátkem padesátých let pohraniční stráž, když se pokoušel přejít z Německa do Čech pro svého syna. Pak míříme do Vimperku, kde končíme v sídle správy parku.

Národní parky čelí v posledních měsících silnému politickému tlaku. Po nástupu Motoristů do čela ministerstva životního prostředí Deník N informoval o seznamu lidí, s nimiž nové vedení resortu do budoucna nepočítá. Na tomto seznamu měl být také nedávno odvolaný ředitel Krkonošského národního parku Robin Böhnisch. Na seznamu má být údajně také ředitel Pavel Hubený.

Peněz bude méně

Národní parky navíc od současné vlády dostaly podstatně menší finanční příspěvek než dříve. Šumavě bude letos chybět v rozpočtu 70 milionů korun. Nový ministr Igor Červený slíbil národním parkům přidat, pokud se dostanou do problémů. „I se sezonními zaměstnanci čítá správa parku okolo 300 lidí. Ty potřebujete nějak zaplatit a děláme spoustu činností, které máme dané zákonem. Teď jsou nějaké činnosti, které nám ty finance přinesou – typicky těžební činnost, v rámci území, které jsou zásahové – nebo z plánované těžby nebo z kalamit. To je ale příjem, který je na vodě. Nejsme ale těžební podnik,“ vysvětluje Dvořák.

S rozšiřováním bezzásahových zón se bude zmenšovat plocha, na které bude možné dřevo těžit, a tím pádem se bude snižovat i možný výdělek. Letošek park díky svým rezervám podle Dvořáka zvládne beze změny. Do budoucna však bude nutné otázku financování národních parků vyřešit.

„Přišla doba, jako v roce 2018, kdy ředitel dal pokyn najít místa, kde se dá šetřit, a našli jsme je. Teď přišla doba, kdy ředitel řekl, že bude snížený příspěvek, abychom se na šetření znovu podívali. Pokud bychom měli ušetřit nějakou částku, budeme muset nějakou činnost omezit a bude to vždy činnost, která nevychází ze zákona. Můžeme zrušit nebo omezit nějaké jiné aktivity, typicky třeba environmentální výchovu,“ domnívá se Dvořák.