I těm nejefektivnějším tuzemským uhelným elektrárnám se za pár let přestane ekonomicky vyplácet fungování. Jenže pokud za ně nevznikne náhrada, stát je bude dotovat a udržovat v chodu.
Minulá vláda stanovila odchod od uhlí na rok 2033. Podle odborníků nelze nyní s jistotou říct, zdali se v Česku skutečně do té doby uhlí pálit přestane. Bude záležet na ceně povolenky, ale také na rychlosti, s jakou se budou stavět nové energetické zdroje. „Odhad je nemožný. Můžu ale říct, že kolem roku 2033 bude výroba z uhlí v Česku zcela minoritní, byť budou třeba některé zdroje v jisté formě zálohy. Jeden, dva roky dopředu či dozadu také nehrají žádnou roli,“ komentuje ředitel strategie poradenské společnosti EGU Michal Macenauer.
Současná vláda má v programovém prohlášení, že prosadí „realistický a stabilní energetický mix, v němž má mimo nízkoemisních technologií své místo rovněž uhlí a plyn“. V prohlášení ale není specifikováno, jak dlouho má uhlí v tuzemské výrobě elektřiny a tepla figurovat.
Záleží na výrobcích elektřiny
Podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (za ANO) o konci uhlí rozhodnou provozovatelé elektráren, a ne stát. „Na odchod od uhlí nemá stát prakticky žádný vliv,“ míní Havlíček. „To, že si minulá vláda stanovila rok 2033, bylo dáno spíš nepochopením, jak funguje energetika. Protože od uhlí neustupuje stát, ale výrobce elektřiny. A to v tom momentě, kdy se mu to přestává vyplácet,“ uvádí ministr.
Jenže stát může a nakonec s největší pravděpodobností bude mít poslední slovo. Ukázalo se to i nedávno, když skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače oznámila, že chce zavírat tři své provozy: uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice a teplárnu Kladno.
Státní společnost ČEPS odsouhlasila, že se Počerady a Kladno mohou zavřít. Na druhou stranu ale rozhodla, že je pro bezpečnost soustavy nutné zachovat dva bloky ve Chvaleticích. Další státní orgán, Energetický regulační úřad, teď vyhodnocuje, v jakém režimu se budou dva bloky provozovat a jakou částkou se budou dotovat.
„Ta část, která má dobré předpoklady vydržet z české uhelné energetiky možná nejdéle, je navázaná na lom Bílina. Elektrárna Ledvice, která je v Česku zdaleka nejefektivnější, a uhelná elektrárna Mělník, která dodává teplo pro Prahu,“ popisuje analytik organizace Fakta o klimatu Jan Krčál.
Klíčem je ČEZ
Největší výrobce elektřiny a tepla v Česku, jímž je skupina ČEZ provozující zmíněné Ledvice a Mělník, plánuje své zdroje tepla zbavit uhlí, respektive transformovat je na nízkoemisní, do roku 2030. „V plném proudu je výstavba nových zdrojů ve středočeském Mělníku, severomoravských Dětmarovicích a v severočeských lokalitách Prunéřov a Ústí nad Labem. Aktuálně probíhají kroky při přípravě modernizace teplárenství v dalších lokalitách, pro které nyní ČEZ vybírá dodavatele,“ vypočítává mluvčí společnosti Ladislav Kříž.
Co se týče výroby elektřiny z uhlí, ČEZ zatím přesně stanovené datum „phase-outu“ nemá. „V případě elektráren pro výrobu elektřiny bude konkrétní rok závislý na vývoji trhu a ekonomice těchto zdrojů. Nelze nyní říci přesně rok, kdy dojde k odstavení posledního bloku, ale bude to kolem roku 2030,“ uvádí Kříž.
Podle Krčála se plány mohou o pár let zpozdit. „ČEZ plánuje velkou přestavbu teplárny Mělník na paroplynové zdroje. Chtěli by to stihnout do roku 2030, ale je možné, že to bude spíš 2031 nebo 2032. Jakmile přestavba bude hotová a jakmile jim to ekonomicky nebude vycházet kvůli situaci na trhu s povolenkami, tak uhelnou část nejspíš zavřou. Pokud tedy nedostanou jiné politické zadání, protože ČEZ už v té době může být čistě státní společností,“ říká Krčál.
Naráží tím na fakt, že vláda plánuje skupinu ČEZ, respektive její výrobní část, zestátnit. Má to napsané i v programovém prohlášení a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček tento úmysl opakovaně veřejně potvrzuje – naposledy v pátek při představování hospodářské strategie vlády. Přípravné kroky k ovládnutí ČEZ chce zahájit už letos.
Podle Havlíčka ale není primárním cílem zasahovat do provozu uhelných elektráren a zbytečně prodlužovat jejich životnost. „To, že stát má zájem ovládnout společnost ČEZ nebo její výrobní část, tak důvodem není uhlí. Důvodem je to, abychom měli volné ruce pro další investice. Protože energetický trh se za posledních několik let dramaticky proměnil a stát dnes garantuje nejen velké investice typu jádro, ale garantuje i výkupní cenu elektřiny,“ uvádí Havlíček.
Místo uhlí se počítá s plynem
„V roce 2021 jsme v uhelné komisi spočítali, že optimální by bylo mít uhlí někdy do roku 2037 či 2038, a to z pohledu energetického mixu, z toho hlediska, co země potřebuje pro udržení soběstačnosti a nějakých rozumných cen energií. A to stále platí. Věc jiná je, že se to některým výrobcům samozřejmě přestává vyplácet kvůli emisním povolenkám,“ uvádí Havlíček.
„A potom je to o tom, zdali stát rozhodne, že provoz uhelné elektrárny bude nějakým způsobem udržovat nad vodou, tedy dotovat po nějakou nezbytně nutnou dobu třeba dvou až pěti let. Nebo jestli to nechá zavřít s tím, že se to nahradí jiným zdrojem,“ dodává ministr.
Právě to, zdali se bude dařit stavět nové zdroje, je pro konečné datum zavření poslední české uhelné elektrárny naprosto klíčové. V nízkoemisní budoucnosti mají energetický mix Česka tvořit obnovitelné zdroje společně se zdroji jadernými. Ty ale spatří světlo světa až po roce 2036 nebo spíš později.
Překlenovacím zdrojem energie mají být plynové elektrárny. Jenže ty se v Česku zatím nestavějí. Čeká se na takzvané kapacitní mechanismy, které mají jejich provoz financovat. Lze to ilustrovat i na případu skupiny ČEZ. V oblasti teplárenství finanční podpora přechodu z uhlí na zemní plyn, respektive na vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, již běží. Naopak výstavba velkých plynových elektráren, které by vyráběly primárně elektřinu, nikoliv teplo, zatím žádné dotace nepodporují.
„Především nyní probíhá transformace teplárenství a s tím spojená výstavba prvního velkého paroplynu v Mělníce. Další paroplynové elektrárny budou povětšinou čekat na kapacitní platby,“ uvádí mluvčí Kříž.
Okno se otevře v listopadu
Kapacitní mechanismus musí České republice odsouhlasit Evropská komise. Očekává se, že to udělá v prvním pololetí tohoto roku. „Máme plán, konkrétní jízdní řád, z kterého vychází, že bychom měli v tomto pololetí mít vyjádření Evropské komise,“ tvrdí Havlíček. „Pak je ještě technická lhůta, do které se musí čekat. V zásadě se chceme vejít do takzvaného okna, které začíná 1. listopadu a ve kterém by se už mohlo začít soutěžit,“ věří ministr.
I když se všechno stihne tak, jak šéf resortu průmyslu a obchodu popisuje, tuzemská energetika bude závodit s časem. Plynové turbíny jsou dnes na globálním trhu nedostatkovým zbožím. Čekací lhůty se pohybují okolo pěti až sedmi let. Náhrada za uhlí v podobě plynových elektráren tak v Česku spatří světlo světa zřejmě až po roce 2033. Tedy v době, kdy už naprostá většina uhelných elektráren bude s největší pravděpodobností nerentabilní.
Sára Mazúchová
Sára začínala ve studentském časopise Brainstorm. V ekonomické redakci MF Dnes a iDNES.cz ji naprosto pohltilo téma energetiky, kterému se bude věnovat, dokud to bude zajímavé (tedy s největší pravděpodobností až do konce svých dnů). Má dvouletého syna a až na to jednou bude mít čas, napíše knížku.
