Audio verze článku:

Sklo patří v Česku mezi nejlépe tříděné odpady. Každý ho v průměru ročně vytřídí necelých 15 kilogramů. Velkou výhodou je, že se dá recyklovat prakticky donekonečna, aniž by se zhoršila kvalita výsledného materiálu.

Zásady třídění skla jsou podobné jako u jiných obalů. Do kontejnerů patří pouze čistý materiál bez zbytku obsahu, například bez mastnoty. Drobné znečištění ale nevadí, takže lahve a sklenice není nutné před vyhozením vymývat. Ze skla navíc nemusíte sundávat etikety ani kovová víčka.

Do kontejneru na bílé sklo patří pouze čiré sklo. Například sklenice od marmelád, zavařenin, kečupu, majonéz nebo od nápojů. Do zeleného kontejneru patří barevné sklo, typicky lahve od vína a dalších nápojů.

V některých obcích můžete do zeleného kontejneru vhazovat i menší kusy tabulového skla, ale vždy je nutné se řídit pravidly na kontejneru. Pokud je v místě k dispozici pouze jeden kontejner na sklo, vhazuje se do něj jak čiré, tak barevné.

V tuzemsku se ročně vytřídí přes 80 procent všech skleněných obalů. Přesto stále dochází k chybám. Kterých 13 druhů odpadu do kontejneru na sklo nepatří, i když se tam pravidelně objevují?

1. Porcelán

Porcelán je keramický materiál tvořený směsí kaolinu, křemene a živce. Nelze ho recyklovat, a proto nepatří do kontejneru na sklo. Střepy vyhoďte do směsného odpadu, větší kusy odvezte do sběrného dvora.

2. Keramika

Rozbité keramické nádobí, hrnky nebo jiné předměty z tohoto materiálu nemají se sklem nic společného. Keramika se nerecykluje, takže v malém množství patří do směsného odpadu, větší množství do sběrného dvora.

3. Pozlacené sklo

Pozlacené sklo obsahuje příměsi kovů, například zlata, které narušují proces recyklace. Tyto materiály nelze snadno oddělit, proto pozlacené sklo patří do směsného odpadu.

4. Pokovené sklo

Pokovené sklo je opatřeno tenkou kovovou vrstvou a často je žáruvzdorné. Typicky se používá například u dvířek krbových kamen. Kvůli kovové vrstvě nepatří do kontejneru na sklo a odevzdává se ve sběrném dvoře.

5. Drátěné sklo

Drátěné sklo má uvnitř zalisovanou kovovou mřížku, která zvyšuje jeho pevnost. Kvůli kombinaci skla a kovu není recyklovatelné a patří do sběrného dvora.

6. Varné sklo

Zapékací mísy a další předměty z varného skla jsou speciálně upravené tak, aby odolávaly vysokým teplotám. Nelze je proto recyklovat spolu s obalovým sklem. Patří do směsného odpadu, nebo do sběrného dvora.

7. Laboratorní sklo

Mezi laboratorní neboli chemické sklo se řadí baňky, kádinky nebo zkumavky, které jsou obvykle borosilikátové. Vyznačují se vysokou tepelnou a chemickou odolností, a proto se nerecyklují. Patří do směsného odpadu, nebo do sběrného dvora.

8. Zrcadla

Malá ani velká zrcadla nevyhazujte do kontejneru na sklo. I když jsou vyrobená ze skla, mají na zadní straně reflexní vrstvu s příměsí kovu, nejčastěji hliníkový nátěr. Správně patří do směsného odpadu, nebo do sběrného dvora.

9. Sklokeramika

Sklokeramika vzniká kombinací keramiky a skla a je odolná vůči velmi vysokým teplotám. Používá se například k výrobě varných desek. Recyklovat ji nelze, proto patří do směsného odpadu, nebo do sběrného dvora.

10. Luxfery

Luxfery neboli sklobeton jsou stavebním materiálem, k jehož výrobě se používá sklo, cement a výstuže. Odevzdává se ve sběrném dvoře, nevyhazuje se do kontejneru na sklo.

11. Autosklo

Autoskla obsahují různé fólie, pokovení i pryskyřice, a proto nepatří do kontejneru na sklo. Nejčastěji je likvidují autoservisy.

12. Žárovky

Přestože jsou žárovky částečně skleněné, nepatří do kontejneru na sklo ani do směsného odpadu. Platí to pro všechny typy – klasické, halogenové, úsporné i LED. K jejich sběru slouží sběrná místa v prodejnách nebo ve sběrných dvorech.

13. Teploměry

Skleněné lékařské teploměry se dnes sice prodávají bez rtuti, přesto nepatří do kontejneru na sklo ani do směsného odpadu. Mluvčí České lékárnické komory navíc upozorňuje, že žádný teploměr se nemá odevzdávat v lékárně. Skleněné patří do sběrného dvora, ať jsou s rtutí, nebo bez ní. Digitální patří do elektroodpadu.

Valentina Podlesná
Valentina Podlesná

Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.