Státy Evropské unie musejí do necelých dvou let zavést opatření, díky nimž domácnosti, restaurace, jídelny a malé obchody mají snížit potravinový odpad do roku 2030 o 30 procent oproti průměru let 2021 až 2023. Zpracovatelé a výrobci potravin pak o deset procent. Jak si s tím poradí?
Plýtvání jídlem je jedním z významných sociálních i environmentálních problémů. Podle evropského satistického úřadu Eurostat vzniklo v roce 2022 na jednoho obyvatele Evropské unie 132 kilogramů potravinového odpadu. Významnou oblastí, kde ke vzniku potravinového odpadu dochází, jsou domácnosti a stravovací služby.
Aktualizovaná směrnice o odpadech z letošního září přinesla závazné cíle Unie pro předcházení plýtvání jídlem. Jak k těmto cílům přistoupí obecní samosprávy, školy či firmy, bude řešit konference Cirkulární města a byznys 4 s podtitulem Budoucnost na talíři 14. října v Národním zemědělském muzeu v Praze.
Průzkum Prague Food Waste a jeho část zaměřená na hromadné stravování ukázal, že školní jídelny pro 400 až 600 žáků vyprodukují zhruba 426 kilogramů potravinového odpadu za jeden školní týden. Největší část tvoří vydané, ale nesnězené jídlo – a to přibližně 205 kg na školu. Uvařené, ale nevydané pokrmy tvořily 183 kg na školu.
K tomu průměrně ve školách vzniká na 100 kilogramů připraveného jídla asi 33,8 kilogramu odpadu (z přípravy, výdeje i konzumace). Veřejné školní jídelny přitom vyprodukují průměrně 2,5krát víc odpadu než jídelny v privátním sektoru, ať už jde o soukromé školy nebo firmy. Hodnota zbytků z talířů za školní rok na žáka činí asi 1200 korun.
Seznamka pro jídlo
Mírnit potravinový odpad se již dnes snaží stovky zřizovatelů škol. Dobrou praxi má prezentovat na konferenci Cirkulární města a byznys 4 zástupkyně Krajského úřadu Hradec Králové Martina Saláková Šafková, která představí zkušenosti s digitálním tržištěm, které propojuje nabídku místních farmářů s poptávkou škol.
Cílem projektu Královéhradecké tržiště je zkrácení dodavatelského řetězce a podpora lokální produkce a potravinové soběstačnosti regionu. „Královéhradecké tržiště nemá ambice být místem stovek objednávek měsíčně ve velkých finančních objemech, ale chceme, aby bylo takovou seznamkou, kde se potká nabídka regionálních producentů s poptávkou veřejných stravovacích zařízení z řad nejen školních jídelen, ale i dalších, jako jsou restaurace, bistra, firemní kantýny a podobně,“ vysvětluje Martina Saláková Šafková.
V Jičíně zase město pomáhá koordinovat dodávky místní produkce do škol. Většinou se jedná o zakázky malého rozsahu. „Jde o efektivní vynakládání daných finančních prostředků tak, aby byla získána přidaná hodnota. Nakupují se čerstvé suroviny od prvovýrobců a regionálních dodavatelů. Jde o přímé závozy bez obchodních řetězců,“ říká Lenka Hollerová, vedoucí oddělení veřejných zakázek z Města Jičín.
Tři jičínské pilíře
Strategie odpovědného stravování, která v Jičíně funguje od roku 2022, má být konkrétním krokem k udržitelnému a kvalitnímu stravování dětí v mateřských a základních školách zřizovaných městem. Cílem je, aby školní jídelny používaly více sezonních, čerstvých, lokálních a ekologicky šetrně vyrobených surovin a aby jejich nákupy byly zároveň ekonomicky i environmentálně odpovědné.
„Strategie stojí na třech pilířích – osvětě a propagaci, podpoře při vyhledávání lokálních surovin a spolupráci s dodavateli a postupném zavádění biopotravin. Velký důraz klademe na otevřenou komunikaci – jak mezi městem, jídelnami a dodavateli, tak směrem k veřejnosti. Jídelny informují rodiče i děti o použitých sezonních a regionálních potravinách přímo v jídelníčcích a město o těchto aktivitách informuje prostřednictvím svých webových stránek, Jičínského zpravodaje, sociálních sítí i na různých odborných fórech,“ pospisuje Hollerová.
Zahraniční dobrou praxi měst představí koordinátorka potravinové politiky města Vídeň Julia Haas. Na konferenci pořádané Pražským inovačním institutem vystoupí kromě místních samospráv i zástupci byznysu: například obchodního řetězce Lidl, služby Nesnězeno nebo Hopi Chef Tech Food.
Petra Schwarz Koutská
Petra vystudovala žurnalistiku a bezpečnostní studia na Univerzitě Karlově, poté působila jako bezpečnostní analytik či komunikační manažerka pro neziskový sektor. Nyní se snaží v rámci svého projektu přemostit propast mezi vědci a mainstreamovými médii, jimž zprostředkovává jejich názory na téma klimatické změny.
