Průkopníci komunitní energetiky: sanitky na jižní Moravě nabíjí energie ze solárů

Energetické společenství Jihomoravského kraje je jedním z průkopníků komunitní energetiky v Česku. Elektřinu už vyrábějí panely na dvanácti budovách záchranné služby.

Již rok mezi sebou čeští zákazníci mohou sdílet elektřinu. Hybateli komunitní energetiky jsou zatím hlavně lidé v místních samosprávách. Na vysoce centralizovaném energetickém trhu ale není rozvoj neziskových alternativ k výrobě a distribuci elektřiny jednoduchý.

Situaci komplikuje právní, ekonomická a dotační nejistota i neochota distributorů a obchodníků s elektřinou. Průkopníci komunitní energetiky tak vědí, že si rozjezd musí odpracovat. A přes všechny překážky věří, že to bude stát za to.

Polovina základen produkuje elektřinu

Sanitka zaparkovaná v depu záchranné služby ve Slavkově u Brna se zrovna napájí ze sítě. Energii pro sanitní přístroje či modré blikačky si v nové, nízkoenergetické budově slavkovské výjezdové základny vyrábějí ze střešních solárních panelů. V teplém květnovém dni, kdy depo navštěvujeme, dokážou panely vyrobit dostatek energie pro sanitky i běžný provoz budovy a ještě nějakou přeposlat dalším stanicím Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje.

„Projekt našeho energetického společenství se rozběhl v říjnu loňského roku. Spočítali jsme si, že díky sdílení z dvanácti fotovoltaických střech jsme zatím na elektřině ušetřili 150 tisíc korun,“ vysvětluje Tomáš Jagoš, který mě depem provází. Pracuje v krajské příspěvkové organizaci Cejiza, kde koordinuje vznik energetického společenství pro Jihomoravský kraj.

Do sdílení elektřiny v rámci tohoto společenství by se postupně mělo zapojit až 250 členů z řad krajských příspěvkových organizací, kam patří školy, domovy pro seniory, vzdělávací a volnočasová centra, muzea či nemocnice. V pilotním projektu zatím elektřinu sdílejí právě depa jihomoravské záchranné služby. Z celkem 24 základen v kraji se elektřina vyrábí na dvanácti budovách, osmnáct jich je do sdílení zapojeno.

„Odtud se posílá naše energie do sítě,“ ukazuje technik slavkovské budovy pan Halamíček rozvaděč nainstalovaný v technické místnosti. Protože si energetická společenství těžko vybudují vlastní elektrické vedení, využívá jihomoravská záchranná služba i ostatní sdílející k rozvodu energie běžnou distribuční síť. Na povinně nainstalovaných chytrých elektroměrech pak výrobci zaznamenávají, kolik energie do sítě poslali, a příjemci, kolik jim přiteklo.

Investice na tekutých píscích

Vznik energetických společenství a dalších forem komunitní energetiky v Česku od loňského července umožňuje novela energetického zákona, známá jako Lex OZE II. Díky tomu mohou české domácnosti, firmy, obce i spolky vyrábět elektřinu, především z obnovitelných zdrojů, a následně ji mezi sebou sdílet. Za rok se do sdílení zapojilo přes 25 tisíc odběratelů a 17 tisíc výrobních míst.

Rozvoj komunitní energetiky v Česku má podpořit decentralizaci a demokratizaci energetiky, boj s energetickou chudobou i s klimatickou změnou. Má také navýšit odolnost komunit proti globálním cenovým šokům v energetice, jako byl například ten způsobený ruským útokem na Ukrajinu.

„V tuto chvíli vidíme největší zájem ze strany obcí. V tom jsme trošku speciální, jinde v Evropě jsou to spíše aktivní lidé,“ komentuje Tomáš Jagoš složení energetických společenství. Že obce, případně svazky obcí či městské části, patří k tahounům komunitní energetiky v Česku, ukazuje i statistika příjemců zmíněné dotační podpory na zakládání energetických společenství.

Komunitní energetika přesto v tuzemsku čelí řadě právních, ekonomických i politických překážek.

Nastavit sdílení tak, aby se vyplatilo, není jednoduché. Návratnost prodlužuje už fakt, že sdílená elektřina pouze doplňuje elektřinu odebíranou od standardních dodavatelů. Sdílející si fakturu snižují o tu část silové elektřiny, kterou jim dle elektroměru vykryla energie sdílená. Distribuční a další poplatky však platí nadále. A právě ty tvoří většinu ceny a mají navíc tendenci se zvyšovat.

Výhodnost sdílení snižují i nutné počáteční investice – typicky například do rekonstrukce rozvodných skříní, aby se do nich vešly povinné elektroměry. „Pokud jste třeba domácnost a uvažovali jste, že díky sdílení ušetříte nižší tisíce ročně, tak vás investice 30 tisíc odradí,“ komentuje Tomáš Jagoš. Staré rozvodny mohou sdílení prodražit i samosprávám a dalším větším organizacím, které spravují více rozvaděčů.

Jagoš poukazuje i na měnící se právní prostředí, které komplikuje vytváření dlouhodobě konkurenceschopných podnikatelských modelů. „Můžeme si říct, budeme sdílet za takovou cenu a splatíme náklady za takovou dobu. A pak dojde k nějaké změně. Energetika je přitom investice na roky dopředu,“ vysvětluje.

Aby se provizorní režim neprotáhl

Elektroenergetické datové centrum, které sbírá data o sdílení energie v Česku, aktuálně funguje v provizorním režimu. To omezuje způsoby, jak elektřinu rozdělovat mezi jednotlivé členy společenství, a také geografický rozsah sdílení.

Dle zákona Lex OZE II by měl provizorní režim platit do července 2026, existují však pochyby, zda nebude platit déle. To by plány společenství mohlo opět narušit. „Harmonogram je dán legislativně a zapojené instituce se snaží tento harmonogram plnit,“ reaguje na obavy ministerstvo životního prostředí.

Problémy energetickým společenstvím mohou působit i obchodníci s elektřinou. „Říkají, vy nás stojíte více peněz a my to musíme promítnout do ceny a nabídnou dražší elektřinu,“ popisuje Jagoš zkušenost agentury Cejiza, která pro Jihomoravský kraj vybírá dodavatele elektřiny. Co hůře, někteří obchodníci ve smlouvách přímo zakazovali výrobcům energií se do sdílení zapojovat.

Vyšší ochranu energetických společenství proti diskriminaci má zajistit další novela energetického zákona OZE III, schválená letos na jaře. Ta obchodníkům zákazy nedovolí. „Pokud bychom dostávali informace o pokračujících problémech diskriminace energetických společenství a sdílení obecně, může se uvažovat o úpravě legislativy,“ ujišťuje ministerstvo životního prostředí.

Podle Tomáše Jagoše budeme v budoucnu o využívání elektřiny muset mnohem více přemýšlet. Energetická společenství v tomto ohledu fungují i jako osvěta. „Vnímám to jako motivaci pro změnu chování. Člověk si potom daleko více uvědomuje, jak elektřina funguje, čemuž se do budoucna nevyhneme,“ věří. Jak se cesta prošlape, začne být sdílení jednodušší. „Je to teprve začátek. My jsme první a musíme to odpracovat,“ komentuje Jagoš.

Článek vznikl ve spolupráci s Centrem pro dopravu a energetiku.