Toxické látky, které škodí zdraví, se nacházejí všude kolem nás. S mnoha z nich se přitom setkáváme tam, kde se cítíme nejbezpečněji – ve svých domácnostech. Redakce Ekonews se společně s nevládní organizací Arnika vydala na její první chemický audit v rámci projektu „Jedy v domácnosti“.
S Arnikou jsme se vypravili do bytu nacházejícím se ve starším činžovním domě na pražské Letné. Naše kolegyně Valentina Podlesná v něm bydlí s manželem a dvěma dětmi, tomu menšímu nejsou ani dva roky. K dispozici mají kromě kuchyně a koupelny obývák, ložnici a dětský pokoj.
„Jdeme primárně po plastových věcech, které mnohdy obsahují látky nebezpečné především pro děti. Výrobci je ale často nemusejí uvádět, mnozí o nich ani nevědí. Těch opravdu zakázaných látek je jenom zlomek,“ říká na úvod Karolína Brabcová, šéfka kampaně a expertka Arniky na toxické látky.
Záleží na tom, po čem šlapete
Nejprve si sedáme ke stolu a Valentina společně s expertkou Arniky vyplňuje dotazník, do něhož detailně popisuje jednotlivé místnosti. Arniku dnes zajímá pouze vnitřní vybavení bytu, životní prostředí na Letné nehraje roli.
„Toxicitu“ domácnosti významně ovlivňují podlahové krytiny. „Úplně nejhorší je PVC, z pohledu plastů se jedná o prakticky ten nejhorší a právem se napříč Evropou zvažuje jeho výrazné omezení, včetně zákazu toxických přísad,“ vysvětluje Karolína Brabcová. PVC nebo „vinyl“ totiž obsahuje ftaláty, které materiál sice změkčují, ale jsou toxické.
Ostatní podlahové krytiny jsou na tom znatelně lépe. K nejméně závadným patří masivní dřevo, korek nebo dlažba, jako dražší varianta k PVC pak přírodní marmoleum. Valentina má v bytě parkety a v kuchyni betonovou stěrku, úvodní hodnocení tedy dopadá dobře.
Přízrak černého plastového větráku
Valentina postupně do dotazníku vypisuje všechny plastové kusy nábytku, plastové hračky nebo kuchyňské nádobí a náčiní. „Plasty obsahují různá aditiva, změkčovadla a bohužel i kovy. Vedle toho najdeme v plastových částech elektroniky brom, jehož sloučeniny se tam přidávají jako zpomalovače hoření. Do levného zboží z černého plastu se pak mohou dostávat skrze recyklaci elektroniky,“ líčí Brabcová.
Domácí elektronika je obecně problematickou oblastí. Televizory, počítače, tiskárny nebo reproduktory, všechny tyto přístroje představují riziko. Nejhorší jsou starší zařízení vyrobená ještě před rokem 2011, kdy začaly platit přísnější limity pro některé toxické látky včetně těžkých kovů, ftalátů či nejtoxičtějších zpomalovačů hoření.
Při měření rentgenovým spektrometrem, který si Karolína Brabcová s sebou přinesla, jsme zjistili vyšší hodnoty bromu signalizující přítomnost bromovaných zpomalovačů hoření, například u velkého větráku z černého plastu. „Proto je lepší elektroniku nemít v místnosti, kde spíme. Případně mít přístroje novějšího data a zaměřit se na značky, které mají přísnou chemickou politiku,“ doporučuje Brabcová.
Když aktivisté z Greenpeace dělali poslední test na toto téma v roce 2017, dopadla podle ní nejlépe značka Apple, špatně na tom nejsou ani Dell a HP. V Česku populární značka Samsung naopak tehdy skončila v závěsu za ostatními, které organizace testovala.
Kampaň Jedy v domácnosti
Startuje letos na podzim a zahrnuje osm zhruba hodinových školicích bloků. Arnika aktuálně hledá dobrovolnice a dobrovolníky, kteří školením projdou. Získané znalosti poté budou předávat svým přátelům a rodině. Cílem je informovat co nejvíce lidí o tom, které výrobky a látky by měli ze svých domácností odstranit. Ambasadoři bezpečné domácnosti budou věnovat zvláštní pozornost výrobkům, které mohou vystavit nebezpečným chemickým látkám děti. Zejména ty jsou totiž vystaveny vyššímu riziku poškození zdraví. Vyplňte formulář vpravo na stránce https://arnika.org/toxicke-latky/nase-temata/pro-spotrebitele/jedy-v-domacnosti
Etalonem jsou skandinávské značky
Dotazník Arniky zohledňuje mimo jiné to, jaké čisticí prostředky a kosmetiku lidé v domácnosti používají. Je to proto, že s nimi přicházíme neustále do přímého styku skrze pokožku, případně vdechujeme výpary. Tyto prostředky a přípravky mohou obsahovat mnoho škodlivých látek, které se uvolňují do okolního prostředí.
Valentinina domácnost v tomto ohledu dopadá dobře. Prostředků i kosmetiky používá málo, a pokud už nějakou kupuje, snaží se vybírat netoxické značky s důvěryhodnými certifikáty.
Závěry vyplývající z dotazníku bychom nicméně podle Arniky měli brát mírně s rezervou. Zohledňuje totiž pouze čtyři problematické skupiny látek, navíc nebere v potaz chemickou politiku jednotlivých značek. Ta se totiž hodně liší.
„I když nám mohou přijít sympatické některé malé značky, z pohledu chemické politiky často dopadají dobře spíše ty známé evropské, především skandinávské, které už se před delší dobou zavázaly k přísnějším pravidlům,“ říká Brabcová. Valentina dotazník dokončuje v „lepším průměru“, přičemž výsledek hodně zlepšují právě netoxická drogerie a kosmetika.
Kráva neprošla, zato Barbie ano
Karolína Brabcová vzápětí bere do rukou rentgenový spektrometr a postupně procházíme všechny místnosti bytu. Přístrojem, který měří tři ukazatele – přítomnost bromu, PVC či těžkých kovů (olovo, rtuť a kadmium) – míří postupně na různé kusy nábytku. Zatímco dveře a obložky s původním nátěrem dopadají hůře, ukazuje se v nich totiž přítomnost olova, které se používalo ve starých nátěrech, ty vyměněné dopadají o mnoho lépe. „Bohužel se ale nevyplatí starý nátěr renovovat, protože při opalovaní a broušení by se vše uvolnilo do prostoru,“ radí Brabcová.
V ložnici vychází nejhůře už zmíněný velký černý větrák, ve kterém jsou zpomalovače hoření. Komplikovaná bude tedy i jeho recyklace, až jednou doslouží a ocitne se ve sběrném dvoře.
Přístrojem míříme i na malou plastovou figurku krávy, součást velkého farmářského setu, se kterým si hraje malý Jonáš. „Tahle figurka je bohužel z PVC. Brát mu to nemusíte, ale asi by si to neměl strkat do pusy,“ podotýká Brabcová. Jak je patrné z obličeje maminky Valentiny, s batoletem je to předem prohraná bitva. „Ta půjde z domu,“ komentuje zjištění.
Když pak přístroj testujeme na starší panence Barbie sedmileté dcery, uklidňujeme se. Průvodkyně naším dětstvím je v pořádku. „Tady se ukazuje, že i u hraček je dobré se držet známých značek, zejména pokud má dítě doma hodně hraček z plastu. Ty z přírodních materiálů budou asi v pořádku, tam tolik přídatných látek nenajdete,“ podotýká Brabcová.
Kuchyně si zaslouží zvýšenou pozornost
Poslední místností, do které se vydáváme se spektrometrem, je kuchyně. Truhlářem na míru vyrobené laminované skříňky nevykazují žádné jedovaté látky. Méně „spokojený“ je přístroj při kontaktu s dva roky starým kuchyňským robotem. Nachází v něm stopy olova. Ačkoli pokrmy z něj asi nebudou kontaminovány, budoucí recyklace bude oříškem.
Arnika je jednou z hlavních organizací, které varují před toxickými účinky takzvaných „věčných chemikálií“, tedy perfluorovaných a polyfluorovaných látek – PFAS. Ty se v přírodě téměř vůbec nerozkládají a stejně jako dříve jmenované látky jsou součástí skupiny endokrinních disruptorů, které mohu způsobovat řadu onemocnění včetně rakoviny či diabetu nebo problémů se štítnou žlázou.
„Teď to vypadá nadějně, protože Evropská unie možná zakáže celou tuto skupinu čítající tisíce látek. Dnes se nicméně PFAS vyskytují běžně všude a ještě dlouho v prostředí zůstanou,“ říká Brabcová, zatímco zkoumá dvě teflonové pánve. Právě tento nepřilnavý povrch, který si spotřebitelé tak oblíbili, PFAS obsahuje. Při hledání netoxického kuchyňského náčiní je obecně důležité nepodlehnout „greenwashingu“, tedy lakování na zeleno. Mnozí výrobci totiž na své kuchyňské náčiní píší „bez PFOA a PFOS“, což jsou pouze dvě látky ze skupiny PFAS, navíc dnes již celosvětově zakázané.
„Nejlépe je volit keramické nebo ocelové pánve,“ radí Brabcová. Upozorňuje i na různé kuchyňské náčiní z černého plastu, jako jsou naběračky nebo míchačky na nepřilnavé povrchy, které bývají rovněž ošetřeny nátěrem obsahujícím PFAS. Ty dřevěné plní funkci stejně a jako odpad představují minimální riziko.
Je dobré přemýšlet, než pořídíme něco nového
A jak hodnotí výsledky majitelka? Valentina je ráda, že se pro audit rozhodla, a uklidňuje ji, že dopadla spíše nadprůměrně. „Předtím mě vůbec nenapadlo, že by nábytek, elektronika nebo celkově vybavení domácnosti mohlo obsahovat a vylučovat škodlivé látky,“ říká. „Překvapilo mě také, kolik věcí vyrobených z plastů doma máme. Na výměnu pánví a plastových pomůcek jsem se chystala už dlouho. Jen jsem pořád čekala, až doslouží, a to už rozhodně nebudu,“ dodává.
„Nejde o to, aby lidé začali věci hromadně vyhazovat, ale aby se při výměně dívali po vhodnějších výrobcích. Zároveň je dobré uvědomit si, že méně je v tomto případě vždy více,“ radí Brabcová. „Ideální je nemít v bytě příliš mnoho věcí a používat jen minimum základních prostředků. Jinak se totiž vystavujeme i riziku koktejlového efektu, tedy dopadu látek na naše zdraví při vzájemné kombinaci,“ vysvětluje s tím, že tato oblast není zatím dostatečně prozkoumaná.
„Možná nepopulární rada, ale opravdu důležitá je, že spousty škodlivin se zbavíte pravidelným vysáváním, stíráním podlah a větráním,“ uvádí Brabcová. Kanceláře podle ní dopadají v měření zpravidla daleko hůře než domácnosti, protože se v nich nacházejí velkoplošné koberce a spousta elektroniky. To je možná dobrá zpráva pro ty, které pandemie „vyhnala“ do prostředí „home office“, a už v něm zůstali.
Tipy pro netoxickou domácnost
Čisticí a kosmetické prostředky
Často obsahují toxické látky, jako jsou parabeny, mikroplasty, titanová běloba, oxid titaničitý, nedávno klasifikovaný jako karcinogen, nebo recorcinol, což je takzvaný endokrinní disruptor, který ovlivňuje funkci štítné žlázy. Jejich pravidelným používáním se vystavujeme riziku pronikání těchto látek do těla skrze přímý kontakt s pokožkou nebo vdechování. Kosmetika má přísnější pravidla a řada látek již byla zakázána, nicméně i některé povolené mohou mít toxické vlastnosti. Zatím nedošlo ke zpřísnění pravidel týkajících se například přítomnosti endokrinních disruptorů v kosmetice.
Kuchyňské náčiní
Asi nejhorší jsou teflonové pánve, jejichž povrch je opatřen nátěrem obsahujícím „věčné chemikálie“. Nápis „PFOS a PFOA free“ nevylučuje, že se ve výrobku nenacházejí jiné, stejně nebezpečné látky ze skupiny PFAS.
Plastové nádobí
Dětské lahvičky z polykarbonátu kdysi obsahovaly dnes už zakázaný bisfenol A. Ten může obsahovat ale nádobí či výrobky z polykarbonátu určené dospělým. Obsahovaly ho též účtenky z termopapíru, kde byl bisfenol A zakázán. Bohužel stejně jako v případě pánví si výrobci pomáhají tím, že bisfenol A nahradí podobnou látkou, která ještě nebyla zakázána – třeba bisfenolem S. Lepší variantou je nádobí z polypropylenu či polyetylenu, do něhož se nepřidává takové množství látek. I tak bychom ale neměli používat plastové nádobí na horké pokrmy a nápoje a ohřívat v nich jídlo v mikrovlnné troubě či do nich dávat kyselé nápoje ani pokrmy. Zvyšuje to totiž pravděpodobnost uvolňování látek do jídla.
Elektronika
Především starší kusy obsahují zpomalovače hoření a další nebezpečné látky, například těžké kovy, včetně rtuti, kadmia, olova a šestimocného chromu, či ftaláty. U notebooku se vyplatí pořídit variantu s hliníkovým „chassis“, protože je bezpečnější.
Podlahové krytiny
Přírodní materiály jsou ideální. Velmi nevhodné je staré PVC kvůli stabilizátorům těžkých kovů, i když dnes jsou hlavním problémem změkčovadla. PVC nelze recyklovat, musí se spálit, přičemž se do vzduchu uvolňují karcinogenní dioxiny.
Kusový nábytek
Laminované dřevotřískové postele, skříňky nebo komody mohou obsahovat formaldehydy. Volíme proto nábytek známých značek, s jejichž chemickou politikou jsme se seznámili. Někdy je vhodné dívat se po starším masivním nábytku v bazarech. Před sto lety se ještě nepoužívaly syntetické laky.
Polstrovaný nábytek
Může obsahovat zpomalovače hoření a „věčné chemikálie“. Proto jsou lepší značky, jejichž chemická politika jejich použití zapovídá.
Úklid a větrání
Pravidelné vysávání pomůže zbavit se více či méně toxického prachu z domácnosti. Zejména malé děti ho často vdechují s větší intenzitou než dospělí. Vysávat a stírat podlahy bychom tedy měli ideálně častěji než jednou týdně. Důležitou podmínkou pro netoxickou domácnost je rovněž větrání. Bydlíte-li u křižovatky, je to sporné, ale i tak je lepší intenzivně větrat několikrát denně.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
