Staré oblečení, boty nebo bytové textilie zbytečně končí v černých popelnicích a následně na skládkách, nebo ve spalovnách. Od roku 2025 přibydou v obcích místa pro třídění textilu. Náklady za sběr a svoz by měli platit výrobci, plánuje ministerstvo životního prostředí. Možná si drobně připlatí i kupující v obchodech.

V Česku se ročně vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu, přes čtyřicet procent z toho končí v netříděném odpadu bez dalšího využití. Změnit se to má už za rok. Od začátku roku 2025 by se měl spustit povinný sběr textilního odpadu, plánuje ministerstvo životního prostředí. Postarat se o to by měly obce. Na náklady spojené se sběrem a svozem by měly obcím přispívat výrobci, část zřejmě zaplatí zákazníci při nákupu. Nový systém by měl vést k vyššímu procentu recyklovaného textilu. Vyplývá to z evropské směrnice o nakládání s odpadem a plánů českého ministerstva životního prostředí (MŽP) na její převedení do českých zákonů.

Povinné oddělování nepotřebného textilu od jiného odpadu je pro jeho další a větší využití klíčovou změnou. Zatím to v Česku běží na dobrovolném principu. Sběru textilu se nyní věnují hlavně neziskové organizace a soukromí podnikatelé. Dohromady mají kontejnery na zhruba deseti tisících místech po celé zemi. Jejich obsah se sváží do třídicích center, kde se znovu rozdělují. Použitelné oblečení putuje obvykle do charitativních obchodů, k nízkopříjmovým skupinám obyvatel, nebo se prodává do zahraničí. Ale to nestačí.

Bez cílů to nepůjde

Podle ředitele sekce ochrany životního prostředí MŽP Davida Surého aktuálně nějakou formou sbírají nepotřebný textil asi dvě třetiny obcí v Česku. Ostatní, konkrétně jde o 37 procent obcí, s tím bude muset začít.

„Menší obce možná přistoupí k tomu, že vytvoří místo ve sběrných dvorech, větší města budou zvažovat rozmístění nových nádob přímo v rámci veřejné sítě. Současně budeme muset mít konkrétní cíle pro separaci a recyklaci a nastavit systém rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), který to bude financovat, aby jej neplatili všichni občané skrze obecní rozpočty, ale ti, kteří oblečení nakupují a výrobci,“ uvedl David Surý na tiskové konferenci, kde obrysy nového systému představil. Množství vyhazovaného textilu přitom rychle roste. Před dvanácti lety ho byla prý jen třetina. David Surý označil textil za „černého pasažéra odpadového hospodářství“.

Na financování a provozování systému by se měli podílet výrobci a prodejci textilu. Podobně jako to funguje u elektroodpadu a třeba baterií. Jednalo by se o sběr ve veřejné síti v rámci obcí a zároveň u povinných míst. Obdobně by měl vzniknout nový recyklační poplatek. Ze zkušenosti ze zahraničí vyplývá, že bývá velmi nízký. Například ve Francii, kde systém rozšířené odpovědnosti výrobce, známý pod zkratkou „EPR“, u textilu již funguje, je poplatek za jeden kus prodaného oblečení v přepočtu jedna koruna.

„Pokud bude poplatek v Česku schválen, tak se samozřejmě jako v případně ostatních tříděných odpadů do systému zapojíme a podpoříme i kontejnery na oblečení v obcích,“ napsala k tomu Eva Kotýnková, mluvčí společnosti Tchibo.

Pět mýtů o udržitelné módě. Jak poznat, když textilní průmysl „zeleně“ lže

Tomáš Babáček, jednatel poradenské společnosti Verdian, který v Česku pomáhal například nastavit systém zpětného odběru vysloužilých pneumatik a elektrozařízení, říká, že zatím je celý systém v případě textilu na počátku a je obtížné dopad na trh komentovat. „Odvětví na tu změnu není mentálně připravené. Jak to reálně bude vypadat, záleží na tom, do jaké míry se průmysl dokáže konsolidovat. Je to velmi citlivá věc,“ řekl.

Obce v rozpacích

Největší dopad to bude mít na obce. Podle Pavla Drahovzala, starosty Velkého Oseku a místopředsedy svazu měst a obcí České republiky, ministerstvo představuje věc, kterou se zástupci obcí zatím dostatečně neprodiskutovalo. „Podobně jako po případném zavedení povinného zálohování PET lahví a plechovek bychom přišli o část materiálu. U textilu by se odklonily tuny materiálu z kontejnerů a ministerstvo by to muselo promítnout do sběrných kvót. A to daleko víc než u PET lahví, protože se jedná o větší objemy,“ myslí si Drahovzal.

Jeho obec nyní za čtyři kontejnery a svoz zhruba 2,5 tuny textilu platí řádově stovky korun měsíčně. Některé obce neplatí vůbec, záleží například na tom, zda se nacházejí na svozových trasách. „Pomáhá nám to plnit třídící kvóty, jsme rádi, že textil nekončí na skládkách a že můžeme částečně přispět charitě, ale jinak z toho nic nemáme. Kdo nám případně zaplatí už realizované investice a kolik z toho nového systému budeme mít, to nám zatím nikdo neřekl,“ říká Pavel Drahovzal.

Česi si připlatí za svůj odpad už při nákupu. Ve hře je textil, nábytek či plastové hračky

Podle něj by měl sběr textilu fungovat v režimu systému EKO-KOM, který pro výrobce a distributory zajišťuje třídící místa s tím, že obce každé čtvrtletí vykazují, kolik vytřídily, za což dostávají finance jako kompenzaci za jejich náklady s odpadem. „Bylo by ideální, kdyby to provozoval stávající kolektivní systém, protože už teď jich máme moc. Je tu kolektivní systém Nevajgluj, pak tu bude samostatný systém pro PET a plechovky. Pokud bychom měli mít zvláštní smlouvu s každým, to by znamenalo pro malé obce šílený chaos,“ podotýká.

Recyklace startuje zatím pozvolna

Současní provozovatelé kontejnerů na vyhazovaný textil měli původně obavy, že v novém systému nenajdou uplatnění, protože ne všichni mají oprávnění pro nakládání s odpadem. Podle Tomáše Tykvy ředitele Asociace recyklace použitého textilu (ARETEX), kde je sdruženo osm firem zabývajících se svozem, tříděním a dalším využitím použitého textilu, ale vše nakonec může fungovat dál.

Soukromé společnosti a neziskové organizace jako Diakonie Broumov, Potex či Dimatex budou smět dál provozovat textilní kontejnery v režimu „předcházení odpadů“, ze kterých lze oblečení ještě upotřebit pro charitativní účely, nebo s ním obchodovat. Zároveň by fungoval sběr textilu v režimu odpadu.

Co se děje s textilem z kontejnerů. „Našli jsme v nich protézu i kohouta bez hlavy“

„Městům nabízíme, že jim pro tento účel dodáme další kontejnery. Od roku 2025 bychom měli uvést do provozu linku na textilní desky pro stavebnictví, která by zpracovávala textilní odpad. Ten nyní samozřejmě končí na skládkách a ve spalovnách,“ sdělil předseda družstva Diakonie Broumov Pavel Hendrichovský. Díky novému systému se oděvy začnou skládat z materiálů, které lze snáze recyklovat, což šéf Diakonie Broumov vítá. V tuto chvíli provozuje přes tisíc kontejnerů a měsíčně vytřídí zhruba až pět set tun oblečení.

Podle ředitele Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu (ATOK) Jiřího Česala zatím není jasné, kde a jak se bude vyhazovaný textil dál zpracovávat. „V rámci Evropské unie se zatím moc neuvažuje o technologiích zpracování, ty vize jsou přinejmenším velmi matné,“ vysvětluje.

Vývoz textilního odpadu mimo Unii bude omezen, nebo i zakázán. Podle Jiřího Česala jsou technologie na recyklaci textilu v rámci Evropy teprve v počátcích.  „Byli jsme se před měsícem podívat na chemickou recyklaci v laboratoři v Helsinkách, kde nám říkali, že do průmyslového užívání jim to potrvá možná až deset let,“ uzavírá Jiří Česal.

Jak na „černé pasažéry“

V mezirezortním připomínkovém řízení je aktuálně novela zákona o obalech, která se primárně věnuje povinnému zálohování. Vedle něj ale pamatuje i na zahrnutí reklamních letáků do systému likvidace v rámci papírového odpadu. Zatímco za obalový papír nebo lepenku se poplatky platí, za letáky nikoliv. Letáky přitom zahlcují modré kontejnery, ale nijak se nepodílí na nákladech, které obcím způsobují.
MŽP chce navíc v příštím roce představit zákon, který rozšíří povinnost výrobců nově o plastové výrobky, jako jsou hračky, domácí a zahradní potřeby, nábytek, matrace nebo ploché sklo. Tato změna přenese zodpovědnost za likvidaci odpadů od obcí k těm, kteří odpad skutečně produkují, tj. spotřebitelé a zákazníci. Novela bude představena v rámci zákona o výrobcích s ukončenou životností a měla by se týkat i textilu.
Zdroj: MŽP

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.