Invaze Ruska na Ukrajinu narušila ekosystémy ukrajinských rodin, společenství, měst, státu a v neposlední řadě i ukrajinskou přírodu. Během posledních dnů dochází k nevratným změnám v ekosystému bezpečnostního, finančního i energetického uspořádání světa. Už to samo o sobě znamená, že Putinovo chování je neekologické. To, že je nebezpečné, o tom sporu není.
Bezpečnost Česka z vojenského hlediska je definována principem kolektivní bezpečnosti. Tady nemusíme měnit filosofii a strategii, stačí ji naplňovat a nebýt černým pasažérem ani NATO, ani Evropské Unie. Co je nezbytné podrobit kritické diskusi od samých základů, je pojetí energetické bezpečnosti Česka. Zatím jsme ji vnímali zejména prostřednictvím Státní energetické koncepce (SEK), pocházející z roku 2015, která klade důraz na soběstačnost ve výrobě elektrické energie, ale je rigidní v několika ohledech.
Za prvé, česká energetická koncepce nijak nediskriminovala Rusko z výstavby nových jaderných bloků v Česku a ruských dodávek jaderného paliva. Naopak někteří autoři koncepce dělali dlouhou dobu maximum pro to, aby byl připraven tendr, který bude vyhovovat Rosatomu (státní ruská jaderná společnost, pozn. aut.).
Za druhé, koncepce kladla malý důraz na zvyšování energetické účinnosti. Jak jednou trefně poznamenal bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček „my Češi raději víc šlapeme na těžkém kole, než bychom hledali cesty, jak být efektivnější“.
Za třetí, koncepce málo řešila otázkou původu technologií obecně, a to nejen u jádra. Čekat dvacet let na ruské jaderné bloky je průšvih, ale čekat rok na čínské fotovoltaické panely nebo alespoň v Evropě vyrobené větrné turbíny taky není výhra.
Za čtvrté, koncepce je velmi rigidní, pokud jde o spotřebitelské chování, což by mohlo být tím, že v tvorbě tohoto národohospodářského dokumentu dominovali energetici – inženýři a nikoliv ekonomové, natož moderní ekonomové. Koncepce tedy počítá, a viditelně účelově, s masivním nárůstem spotřeby elektřiny v důsledku elektromobility.
Elektromobilitu můžeme v prioritách posunout, kam patří, tedy za výrobu čisté lokální elektřiny, která bude elektrovozidla pohánět. Ale měli bychom za ni dosadit v nejbližších letech obdobný efekt náhrady plynu elektřinou v průmyslu a ve vytápění, což je trend, který tento týden přinese.
Kde jsou ale jiné změny spotřebitelského chování? Naše elektroenergetika stále pracuje s typovými diagramy dodávek někde z 80. let. Pojďme tyto staré vzorce „ráno kávovar – pak do práce – večer televize“ nahradit a zrychlit přechod na průběhové měření a chytré řízení spotřeby.
Jádro ano, ale bez ruských min
Šetřit na spotřebě energií se vždy vyplatilo, ekonomicky, ekologicky, teď i z bezpečnostního hlediska. To samé platí pro elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale potřebujeme si v Evropě umět bezpečně vyrobit i technologie – zejména najít cestu, jak v Evropě konkurenceschopně vyrábět fotovoltaické panely a baterie.
Čtěte také Nová energetická politika Česka musí posílit bezpečnost a omezit ruské příjmy z plynu
Pro decentralizovanou energetiku bylo vždy dost důvodů a teď jich je ještě více. Vidíme, že jeden velký jaderný blok, jedna velká roura na zemní plyn z definice nikdy nejsou zcela bezpečnými projekty. Tím neříkám, že se bez nových velkých jaderných bloků obejdeme, ale je třeba ze současného zákona a „tendru“ vyřadit všechny ruské miny, protože Lex Dukovany a s ním spojený tendr spoluutvářeli komunisté a bývalí komunisté, ba i rozvědčíci, například Andrej Babiš.
Nové velké jaderné bloky lze definitivně stavět jedině zcela ve státní režii, formou mezistátní smlouvy s partnery ze Západu. Čím méně i takto vzniklých bloků budeme potřebovat, tím lépe na tom budeme ekonomicky, ekologicky, bezpečnostně. Energetická budoucnost patří decentralizaci, evropským technologiím obnovitelných zdrojů a malým modulárním reaktorům s nepostradatelnou českou účastí. Buďme ve společné Evropě nepostradatelní nejen v tranzitu energií, ale i ve výrobě nízkouhlíkových technologií.
Jan Palaščák
Vystudoval ekonomii, filozofii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, nyní je studentem Phd. v oboru Řízení a ekonomika podniku na TU v Liberci. První zkušenosti s energetikou získal v oblasti obnovitelných zdrojů, v roce 2011 založil obchodníka s elektřinou a plynem Amper Market. V roce 2018 Amper Market a.s. prodal, nyní pokračuje v podnikání v decentralizované energetice pod hlavičkou společnosti Amper. Posledním projektem je virtuální měna CO2IN založená na obchodu s emisními povolenkami EU.
