Bez orby a s meziplodinami se v Česku hospodaří na procentu půdy. Regenerativní zemědělství přesto láká velké firmy i malé farmáře. Problémem je, že chybí závazná definice a pravidla.
Chladné a deštivé léto posunulo letošní sklizeň obilovin o pár týdnů. Koncem července se velké kombajny pustily do ječmene v okolí Smržova u Hradce Králové. Surovina pro pivovarnický slad tam rostla na dvou dvanáctihektarových polích.
Na jednom se pěstoval ječmen konvenčním způsobem, na druhém se testovala regenerativní metoda. Prazdroj tam zkouší už třetím rokem využití meziplodin a omezení hluboké orby.
Za posledních třicet let se v Česku pěstební plocha ječmene snížila skoro o polovinu. I kvůli klimatické změně se stává pro zemědělce riskantní plodinou.
Pokud není dostatečně kvalitní, místo piva se z něj stane krmivo se zlomkovou hodnotou. Bez ječmene ale není pivo, a proto se Plzeňský Prazdroj pustil do hledání šetrnějšího způsobu pěstování.
Když půda lépe vsakuje vodu
Společnost testuje regenerativní postupy spolu s farmáři a Českou zemědělskou univerzitou v Praze a brněnskou Mendelovou univerzitou celkem na třech lokalitách. Zbývající dvě pole se nacházejí na Vysočině a ve středních Čechách.
Celková zkušební plocha činí 216 hektarů. Ročně Plzeňský Prazdroj potřebuje ječmen ze 30 tisíc hektarů, regenerativní sklizeň tedy pokryje zatím jen nepatrnou část. Pokud se však způsob do tří let osvědčí, Prazdroj ho nabídne dalším pěstitelům.
„Dosavadní poznatky ukazují, že zejména v sušších obdobích je na regenerativních plochách zřetelné, že mají více vláhy než plochy s konvenčním pěstováním. Permanentně oseté pole totiž lépe vsakuje vodu a díky rostlinnému krytu ji také pomaleji odpařuje,“ komentuje výsledky Jakub Zaoral, manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje.
Více půdní vláhy v době sucha potvrzuje také agronom ze zemědělské skupiny JTZE Tomáš Sojka. „Jsem překvapený, jak si plodiny zaseté do nezpracované půdy dokážou poradit. Přestože jejich start bývá pomalejší, v pozdějších fázích sezóny často dotahují konvenčně seté porosty,“ doplňuje.
Kromě ječmene se Prazdroj pustil i do regenerativního pěstování chmele. Na deseti žateckých chmelnicích vysel mezi řádky květiny, traviny a víceleté plodiny. Přestal také půdu na podzim zaorávat.
Data i z tohoto projektu zatím vycházejí pozitivně. „Průběžné výsledky ukazují, že rostliny vysázené v meziřádcích pomáhají snižovat teplotu půdy v horkých dnech a výrazně přispívají k vsakování vody,“ dodává Zaoral.
Zahraničí je v praxi dál
O regenerativní zemědělství se zajímají čím dál více i farmáři. Radim Kužel z Asociace soukromého zemědělství potvrzuje, že zájem mezi členy roste. Největší boom podle něj probíhá za poslední dva roky.
„Je těžké říct přesně, kolik členů se tomu věnuje. Také záleží na tom, koho za regenerativce považujete. Z mého pohledu bych to odhadoval asi na 50 až 100 členů,“ upřesňuje.
Podle Platformy pro regenerativní zemědělství se v Česku tímto způsobem obhospodařuje zhruba 30 tisíc hektarů půdy, což představuje necelé jedno procento veškeré zemědělské plochy. Spadají do ní jak pastviny, tak pole. Větší popularitu udržitelnějších zemědělských postupů, mezi něž patří i regenerativní metody, zaznamenalo podle mluvčího Vojtěcha Bílého také ministerstvo zemědělství.
„Věříme, že regenerativní zemědělství má velký potenciál se rozšířit plošně. Odpovídá to i trendům v zahraničí, kde jsou v regenerativní praxi dál. S postupným rozvojem klimatické změny, suchých období a horka se budou benefity regenerativního hospodaření stávat čím dál více viditelné,“ uvádí Ivana Filipovičová, koordinátorka Platformy pro regenerativní zemědělství.
Agrární komora má obavy z vyšších nákladů
Podle koordinátorky Filipovičové a poradce pro vlastníky půdy v projektu Živá půda Michala Zedka se přínosy regenerativního zemědělství dají shrnout slovem životaschopnost. Tento přístup přináší živou půdu, zdravější krajinu i odolnější hospodářství.
Přesto se podle nich zemědělci potýkají s řadou překážek, ať už legislativních, ekonomických či agrotechnických. Jejich řešení se v projektu Živá půda dlouhodobě věnují.
Naopak skeptický je k širšímu zavedení regenerativního zemědělství prezident Agrární komory ČR Jan Doležal. Regenerativní zemědělství podle něj sice může dobře posloužit pro řešení lokálních problémů, zejména co se týká ochrany půdy a stavu místního mikroklimatu, ale přináší také mnoho komplikací.
„Regenerativní zemědělství bude kvůli eliminaci orby a ve snaze o zachování současných výnosů závislé na herbicidech a dalších přípravcích na ochranu rostlin ještě více než současné zemědělství,“ tvrdí Doležal. „Nižší výnosy při stávajících cenách zase budou znamenat závislost na veřejných podporách,“ domnívá se.
Šetrné postupy jako nový standard
Evropská unie usiluje o to, aby se udržitelné hospodaření s půdou postupně stalo normou. Klíčový dokument Strategie EU pro půdu do roku 2030 pracuje jak s jednotlivými opatřeními, tak se samotným pojmem regenerativní zemědělství.
„Strategie vymezuje regenerativní a další šetrné postupy hospodaření jako klíčové pro zvýšení ukládání uhlíku a snižování emisí,“ vysvětluje mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.
Mezi hlavní principy podle evropského dokumentu patří využití krycích plodin, jejich střídání a minimální mechanické narušování. Dále omezení nebo úplné vyloučení užívání průmyslových hnojiv a chemických pesticidů nebo podpora biodiverzity.
Podle Krejčí může ukládání uhlíku v půdě podpořené nejen těmito postupy v Evropě každoročně zachytit a uložit 11 až 38 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Už nižší hodnota přitom převyšuje celkové emise českého zemědělství, které má podle dat webu Fakta o klimatu na svědomí 9,6 milionu tun ekvivalentu CO2.
Výnosy klesy o dvě procenta
Zatím největší přehled výsledků tohoto typu obhospodařování půdy přinesla studie Evropské aliance pro regenerativní zemědělství. Ta mezi lety 2020 a 2023 analyzovala hospodaření 78 farem ve 14 evropských zemích. Porovnávala výsledky například z Finska, Řecka, Německa či Francie. Žádná česká farma se analýzy nezúčastnila.
Farmy dosahovaly v průměru o třetinu vyšší celkové produktivity než podniky hospodařící konvenčním způsobem. Mimo výnosů a ekonomických výsledků ale autoři zapojili do dat i ekologické dopady, jako je fotosyntéza, pokryv půdy nebo biodiverzita. Výnosy se podle nich snížily průměrně o dvě procenta. Rozmanitost rostlin se zvýšila o 16 procent.
Přechod celé Evropské unie na regenerativní zemědělství by podle autorů mohl snížit emise až o 513 milionů tun ekvivalentu CO2 ročně, což by teoreticky více než kompenzovalo současné emise zemědělského sektoru celé Unie. Ty v roce 2021 dosahovaly podle webu Fakta o klimatu 456,3 milionu tun.
Tento odhad však zahrnuje široké spektrum dopadů. Nejde pouze o sekvestraci uhlíku v půdě, ale také snížení emisí metanu z chovu zvířat, oxidů dusíku z hnojení, zlepšení biodiverzity, vodního režimu a celkové odolnosti. Mnohonásobně kvůli tomu toto číslo převyšuje odhady ministerstva životního prostředí.
Bez definice není dotace
Celkový rozvoj regenerativních praktik by v tuzemsku mohly popohnat nové dotační programy. Ministerstvo zemědělství je podle vyjádření mluvčího Vojtěcha Bílého neplánuje, a to kvůli chybějícím závazným pravidlům a zpětné kontrole. Resort ale omezení orby a zpracování půdy uplatňuje jako jedno z opatření proti vodní a větrné erozi.
Regenerativní zemědělství zatím přesně nedefinuje česká ani evropská legislativa. Vlastní vymezení ministerstvo nechystá. „Podle našeho názoru by měla být definice vytvořena a uplatněna nejlépe na úrovni EU,“ vysvětluje Bílý.
„Zavedení závazných zásad a kontroly jejich dodržování, jako například u ekozemědělství, by umožnilo seriózní debatu o tom, jaké benefity nebo rizika přináší, na jaké výměře půdy je rozšířené, jaký vliv má na kvalitu produkce a jak ho mohou privátní, potravinářské firmy, spotřebitelé nebo veřejné entity podporovat,“ dodává.
K vytvoření definice a nástrojů k měření výkonnosti vyzval letos v červnu i Evropský hospodářský a sociální výbor. Zdůraznil přitom, že stávající chování EU dostatečně nepodporuje tyto formy zemědělství. K zařazení rámce do Společné zemědělské politiky by podle orgánu mělo dojít po roce 2027.
Potřebu jasné definice regenerativního zemědělství zmiňuje i Karolína Kolářová, advokační koordinátorka v projektu Živá půda. Podpora a dotace by mohly významně vést k jeho rozvoji. Současný systém je podle ní sice robustní, ale jeho efektivita naráží na složité a málo flexibilní podmínky.
„Velkou pomocí by byly i podpůrné dotace pro přechod. Třeba po vzoru dotací pro ekologické zemědělství, které by mohly pokrýt počáteční náklady a rizika spojená se změnou zemědělských praktik,“ myslí si Kolářová.
Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe. Projekt se uskutečnil díky mentoringu a podpoře organizace Transitions.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
