Udržitelnost proměnuje byznys a pojmy, které se k ní vážou, se skloňují na velkých světových konferencích. Pro nezasvěcené je však stále těžké se v nich vyznat nebo jsou pro ně úplně neznámé. Přinášíme proto přehled, co která zkratka či pojem znamenají.

V posledních týdnech jde o více než aktuální téma, protože evropský parlament schválil směrnice CSRD, dle které budou firmy vytvářet své ESG reporty, a to nově podle ESRS standardů, které navrhl EFRAG.

ESG

Zkratka ESG (Environmental, Social, Corporate Governance) zahrnuje pojmy životního prostředí (E), společnosti (S) a řízení firmy (G). Tedy oblasti, o kterých firmy informují ve svých nefinančních reportech. Pod E se skrývají informace například o uhlíkové stopě podniku či spotřebě elektřiny, pod S sociální odpovědnost firmy (třeba férové mzdy a rovná práva pro všechny). Písmeno G řeší, jak kvalitně je firma řízena.

Firma s vysokým skóre ESG je lépe hodnocena investory a měla by mít také přístup k výhodnějšímu financování. Investoři a banky dnes předpokládají, že firmě, která má kvalitní ESG, nehrozí postihy za poškozování životního prostředí, ať už legislativní nebo tržní, čelí nižším rizikům v oblasti sociální udržitelnosti (riziko stávek, bojkotů, pokut) a má dobře nastavené principy řízení (nižší riziko špatného vedení či dokonce tunelování). Díky tomu může taková firma nést investorům dlouhodobě vyšší výnosy než společnost ESG kritéria nedodržující.

Nefinanční report

V nefinančním reportu firmy informují, jak jsou na tom s udržitelností. Tedy jak si stojí v ESG kritériích. Podobně jako ve výročních zprávách firmy zveřejňují tržby či zisk, v nefinančním reportu uvádějí, jakou mají uhlíkovou stopu, spotřebu vody či elektřiny. Dále například informace o podílu mužů a žen či rozdílech v jejich platech. Jde v něm tedy zejména o transparentnost. Ukazuje, jaký je dopad firmy na životní prostředí a společnost. Na základě těchto informací se pak rozhodují investoři, banky, zákazníci či obchodní partneři. Firmy v reportech zveřejňují také své cíle v udržitelnosti a politiky, jak jich chtějí dosáhnout.

Expertů na udržitelnost ve firmách přibylo. Největší vlna zájmu ale teprve přijde

Taxonomie EU

Taxonomie je označována za jízdní řád zelené ekonomiky Evropské unie. Stanovuje, jaké investice jsou ohleduplné k životnímu prostředí i společnosti, což má být vodítkem pro investory. Klasifikuje ekonomické aktivity podle toho, jak životnímu prostředí prospívají. Reportovací požadavky uvedené v taxonomii ohledně udržitelných aktivit se vztahují na investory, firmy, banky a pojišťovny a stanou se standardem pro zelené půjčky, investice a dluhopisy bez ohledu na velikost subjektu, který finance přijímá.

Taxonomie definuje šest environmentálních cílů. Pro klasifikaci udržitelné aktivity musí být výrazně plněn aspoň jeden z nich. Zároveň daná aktivita nesmí poškozovat další cíle a potřebuje prokázat minimální záruky v sociální oblasti. Požadavky taxonomie budou podpořeny technickými a screeningovými kritérii, která vstoupí v platnost v roce 2022.

SFDR (Nařízení o zveřejňování informací v odvětví finančních služeb)

Nařízení Evropské unie stanovuje informační povinnost investorů: ti musejí dokládat, jak při rozhodování o investicích zohledňují rizika pro udržitelnost. Dále jak informují o své strategii, cílech a dopadech konečné uživatele. To znamená, že banky a investoři musejí zveřejňovat, jak udržitelná a zelená jsou jejich aktiva.

Polovina velkých firem nezná nebo skrývá svou uhlíkovou stopu, zjistila první zpráva iniciativy

CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive)

O této směrnici se mluví jako o „reportovací“. Její zavedení rozšíří povinnost nefinančního reportingu na větší okruh firem. Nahrazuje předchozí směrnici (známou pod zkratkou NFRD), podle které nyní musí reportovat jen hrstka velkých akciových společností. Zavedením CSRD se povinnost rozšíří na zhruba tisícovku tuzemských podniků místo dnešních pětadvaceti.

Směrnice zavede podrobnější požadavky na reportování dat, určí nová pravidla pro zveřejňování informací o jejich udržitelnosti a vyjaňuje, jak ESG data reportovat. Povinnost reportování podle CSRD bude nabíhat postupně. Od 1. ledna 2024 bude platit pro největší korporace, které už nyní reportují podle NFRD. Velké společnosti nad 250 zaměstnanců mají stanovený nejzazší termín pro reporting na 1. ledna 2025. Kótované malé a střední podniky se k reortingu připojí od roku 2026, mohou ale využít dvouletou výjimku.

Standardy EU pro reporting dat o udržitelnosti (ESRS)

V souvislosti se zavedením reportovací povinnosti se v EU rodí také standardy, podle kterých se firmy budou při sběru dat a jejich reportování řídit. Mají být pro podniky vodítkem, jaké klíčové informace zveřejňovat. Cílem je lepší orientace a snížení administrativní zátěže firem. Současné reportovací prostředí je poměrně nepřehledné a nabízí dohromady přes pět tisíc indikátorů. Standardy by měly vstoupit v platnost od roku 2023 spolu se směrnicí CSRD.

Ondřej Vlček: ESG ratingy jsou problém. Avast i Tesla je mají horší než British American Tobacco a Shell

GRI standardy

Z GRI standardů částečně vycházejí i nově chystané, výše zmíněné, EU standardy. Pro určité oblasti (například zaměstnanecké otázky, energie, emise, odpad) lze navíc konzultovat i GRI standardy, ze kterých evropské standardy částečně vychází. Nicméně GRI standardy experti doporučují konzultovat pouze právě v oblastech, které se prolínají s evropskými standardy. Jinak by si firma zdvojnásobila práci a sledovala data, která nejsou podstatná. Postupovat šířeji podle GRI dává smysl, pouze pokud pro to existuje jasný důvod jako například požadavek obchodního partnera.

Due diligence v oblasti udržitelnosti

Tato směrnice řeší rizika porušování lidských práv prostřednictvím takzvaného due diligence procesu. V tomto případě se kromě reportingu projednává i legislativa, která by pro firmy stanovila povinnost jednat. Například v případě, že vyrábí v Asii a zjistí, že její dodavatel porušuje lidská práva. Prvním krokem je mít nastavený firemní systém due diligence. Zásadní je toto zejména pro velké firmy s výrobou mimo EU, které podnikají v rizikových sektorech, jako je například zemědělství, oděvní nebo těžební průmysl.

Směrnicí se budou muset řídit evropské firmy s více než 500 zaměstnanci a příjmy nad 150 milionů eur (3,7 miliardy korun) a také podniky zaměstnávající nad 250 lidí v rizikových sektorech. Mezi ty patří třeba zemědělství, oděvní nebo těžební průmysl.

SRI

Tato zkratka skrývá pojem Socially responsible investing, tedy společensky odpovědné investice. Investoři s tímto zaměřením očekávají udržitelné zisky od společností dodržujících SRI kritéria, tedy férový přístup k zaměstnancům, dodržování lidských práv, boj proti dětské práci a diskriminaci, dílčím kritériem je i dopad na životní prostředí. Při výběru odpovědné investice je podle něj obvykle využíván negativní filtr, tedy snaha vyhnout se tomu špatnému. Pozitivní filtr, najít to nejlepší, je využíván méně často.

Nemůžeme být zelení v červených číslech, říká expertka na udržitelné poradenství

Green Bonds – Zelené bondy

Smyslem zelených dluhopisů (i půjček) je podpora projektů směřujících k ochraně životního prostředí, především ke zmírňování nebo adaptaci na klimatické změny a k dosažení uhlíkové neutrality. Prostředky získané prodejem zelených dluhopisů mohou být využity pouze k financování projektů, které odpovídají mezinárodním standardům zelených dluhopisů.
Může se jednat například o projekty energetických úspor, realizaci pasivních budov, výstavbu elektráren využívajících obnovitelné zdroje energie nebo investice do technologií zásadně snižujících negativní dopady průmyslové výroby

EU Green Bond standard (EUGBS)

Pro emitenty zelených dluhopisů připravuje Evropská unie dobrovolný standard, který by měl začít platit v rozmezí let 2023 až 2024. Na základě tohoto standardu by emitenti měli investovat prostředky získané ze zelených dluhopisů pouze do aktivit, které jsou v souladu s evropskou taxonomií.

Greenwashing

Pro spotřebitele je někdy těžké rozlišit, co je zelený marketing a co jen líbivá zelená nálepka, kdy firma jen předstírá, že je udržitelná, aby se zalíbila spotřebitelům. Vžil se pro to název greenwashing. Je definován jako záměrné klamání spotřebitele o ekologické prospěšnosti produktu, služby či celé firmy. Ne vždy se ale musí jednat o záměr, někdy jde o nedostatek informací při dělání rozhodnutí.

Pokud například firma nahrazuje plastovou láhev skleněnou, věří, že to bude z hlediska životního prostředí lepší. Bez LCA, analýzy, která měří dopady výrobku na životního prostředí od počátku jeho života až po likvidaci, to ale nelze říci stoprocentně.

Partnerem seriálu o ESG a udržitelnosti firem je společnost Moneta. Obsah vytváří redakce Ekonews.