Tlumí povodně a zmírňují sucho. Reportáž z rumunských mokřadů, které oživují Dunaj

Čtyři pětiny niv z oblasti nejdelší řeky Evropské unie a jejích přítoků se za poslední století ztratily. Na pitné vodě z Dunaje je přitom v Evropě závislých asi dvacet milionů lidí. Jak tento trend zvrátit?

Je horké odpoledne, když nasedáme do kánoe na zavodněném kanále v rumunském mokřadu Gârla Mare. Břeh lemují vysoké traviny a my se pomalu proplétáme koberci leknínů na vodní hladině. Některé z nich začínají kvést. Ještě nedávno ale tomuto mokřadu hrozilo vyschnutí.

„Podél břehů Dunaje se rozkládají mokřady a říční nivy, které tiše poskytují služby, jež často považujeme za samozřejmé – od tlumení povodní a zmírňování sucha až po udržování rybolovu a podporu místních zdrojů obživy,“ uvádí Orieta Huleaová, generální ředitelka WWF Rumunsko.

Světový fond na ochranu přírody v jihozápadním Rumunsku v povodí Dunaje obnovuje říční nivy, které jsou tak užitečné pro okolní přírodu i pro lidi. Čtyři pětiny niv z oblasti nejdelší řeky Evropské unie a jejích přítoků se totiž za poslední století ztratily.

Mokřad Gârla Mare je jednou ze součástí projektu The Living Danube, jenž spojuje úsilí WWF pro střední a východní Evropu a Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje za podpory Nadace Coca-Cola. První fáze probíhala v letech 2014 až 2021 v šesti zemích.

Dunaj protéká deseti zeměmi a je jedním z nejdůležitějších vodních zdrojů v Evropě. „Žádné jiné povodí na Zemi nespojuje tolik národů, kultur a ekosystémů. V povodí Dunaje se nachází 19 zemí. Žije v něm zhruba 79 milionů lidí a přibližně 20 milionů lidí je na Dunaji závislých, pokud jde o pitnou vodu,“ uvádí Orieta Huleaová.

Rybí farmy v izolaci

Jednou z hlavních příčin úbytku říčních niv v Rumunsku byla jejich přeměna na zemědělskou půdu během socialistického režimu. Z mokřadu Gârla Mare stát v osmdesátých letech udělal rybí farmy, přičemž úpravy izolovaly přirozený mokřad od řeky. Z bohatého ekosystému se stal kompaktní rákosový porost s nízkou hladinou vody, který přišel o druhovou rozmanitost jak ryb, tak ptáků a savců.

Opuštěné rybí farmy po dekádách díky revitalizaci zmizely. „Hlavním úkolem projektu bylo propojit mokřad opět s Dunajem. Použili jsme k tomu dříve vytvořený kanál, ale museli jsme provést řadu úprav, například zpevnit břehy. Také jsme museli obecně zvýšit jeho kapacitu, aby mohl pojmout i v krátkém čase velké množství vody,“ vysvětluje Iulia Puiuová, projektová manažerka WWF Rumunsko zaměřená na sladkovodní projekty, která je naší průvodkyní.

Dalším krokem revitalizace bylo vytvoření čistých vodních ploch. „Vybudovali jsme mozaiku habitatů, protože jinak by oblast mohla celá znovu zarůst rákosím,“ doplňuje Puiu, jež se na projektu podílí od začátku. Právě rozličnost přírodních stanovišť byla základem pro nárůst biodiverzity.

Dnes se rákosí kanálu většinou vyhýbá. Revitalizace přímo pozitivně ovlivňuje hydrologii na 400 hektarech a během povodní má mokřad kapacitu zadržet okolo pěti milionů kubických metrů vody. To je zhruba stejně vody, kolik se vejde do největšího českého rybníku Rožmberk.

Zatímco pádlujeme dál, nad hlavami nám prolétá ohrožený kormorán malý nebo volavka vlasatá, u břehu mezi travinami kličkují vážky. Do oblasti se vrátila vydra říční a pozorovali tu i ohroženého čápa černého. Není třeba se ani moc zaposlouchat, aby člověk slyšel žáby. Jedním z místních druhů je kuňka obecná. Mokřad je nyní domovem pro zhruba osmdesát evropsky významných druhů.

Konečně přišel i starosta

„Největší výzvy byly dvě. První byla vyřešit všechny právní aspekty, co se týče vlastnictví půdy. Druhá byla obecně komunikace a spolupráce se stakeholdery,“ vypráví Puiuová. Právě vlastnictví území bylo nejsložitějším problémem, protože z dob socialistického režimu byly záznamy v katastru velmi nejasné.

Obtížně se také lidem vysvětluje, proč má obnovení mokřin smysl. Bojí se totiž, že je přivedení vody zpět do záplavové oblasti ohrozí. „Myslím si, že tomu velké množství lidí stále nerozumí. Je tu ale silné jádro těch, kteří začínají chápat, že pokud bude prosperovat příroda, budou prosperovat i oni. Dnes to bylo také poprvé, co na setkání přišel starosta (nový starosta Constantin-Marius Bărăitaru zvolený v listopadu 2024, pozn. aut.). Minulý starosta nikdy nepřišel,“ říká mi Puiuová.

Hlavním přínosem pro místní komunitu je příležitost pro nový byznys. „To je pro místní hlavní motivace, vysvětluje Puiu a doufá, že lidé brzy pochopí, že je nutné řešit i aspekt klimatu. Nálady se ale pomalu mění a jak místní lidé, tak obyvatelé níže po proudu Dunaje začínají přínos revitalizací chápat.

Část rybích farem přitom stále funguje, a dokonce projekt spolupracuje s jejich majitelem. Zejména na obsluze stavidel. „Pokud je v Dunaji vysoká hladina vody, nahoře po proudu i na straně kanálu se musí stavidla otevřít. K tomu, abychom stavidla mohli obsluhovat, potřebujeme pomoc administrátora rybí farmy. S ním o otevírání a zavírání stavidel komunikujeme,“ vysvětluje Iulia Puiuová.

Bez soukromého financování by to nešlo

Hlavním faktorem úspěšnosti projektu bylo podle Puiuové soukromé financování. „Díky tomu jsme mohli projekt prodloužit, hodně nás zbrzdili stakeholdeři a právní záležitosti. Pokud bychom ho financovali jen z EU fondů, bylo by to velmi složité,“ vysvětluje. Z evropských peněz je také téměř nemožné financovat monitoring, který je zásadní při zpracování dat a sledování toho, jaký má projekt dopad.

„Dunaj je klíčový. Rostou díky němu naše suroviny – cukrová řepa, jablka – a v povodí této řeky máme i stáčírny, například v Bulharsku. Je zásadní pro naše provozy i pro celý náš hodnotový řetězec,“ popisuje Wouter Vermeulen, viceprezident The Coca-Cola Company pro udržitelnost a veřejnou politiku v Evropě.

„Když jsme začínali s naší strategií využití vody, přistupovali jsme k tomu čistě technicky – počítali jsme objem, hodnotu, metriky přínosů vody. Dnes už ale víme, že obnova vody přináší i další výhody – obnovuje biodiverzitu, podporuje návrat turismu, obnovené mokřady a říční nivy mohou sloužit k zadržování uhlíku. Takže když investujeme do obnovy vody, získáváme vícenásobné přínosy,“ dodává Vermeulen.

V rámci snahy o větší udržitelnost se Coca-Cola zaměřuje na tři hlavní oblasti – vodu, obaly a klima. Právě voda je ale základem nápojů, a tím pádem kritickým zdrojem. Partnerství s WWF výrobce nápojů navázal v roce 2014 a trvalo sedm let. Loni firma partnerství s WWF obnovila na další tři roky.

„Jedním z hlavních poučení, ke kterým jsme dospěli, je potřeba společného jednání. WWF má obrovské praktické zkušenosti s obnovou přírody, ale stejně důležitou roli hrají i vlády,“ uvádí Vermeulen.

Obnovovat se budou i Krušné hory

Revitalizační projekty v rámci The Living Danube v první fázi obnovily 1762 hektarů mokřadů a říčních niv, což zlepšilo zásobování vodou na 3700 hektarech území. Projekt také znovu propojil přes 130 kilometrů řek a vodních toků. Druhá část projektu podporuje od minulého roku revitalizaci v Rumunsku, Maďarsku, Bulharsku, na Ukrajině, na Slovensku a v Česku.

V Rumunsku se zaměří přímo na revitalizaci zhruba 277 hektarů břehů Dunaje. „V Gârla Mare ale také zůstaneme, abychom spolupracovali s místní komunitou na sociálních a ekonomických aspektech. Doufám, že ještě více posílíme spolupráci s úřady a že se nám podaří dosáhnout toho, aby se každý úřad stal svým způsobem vlastníkem projektu, aby se více se zapojil,“ dodává Puiuová.

V Česku se má cílem obnovy stát Adolfovský potok a přilehlé toky Lučního, Rašelinného, Černého a Ždírnického potoka v oblasti přírodního parku východních Krušných hor. Tato oblast byla v 70. a 90. letech 20. století odvodněna v rámci takzvaného scelování horských luk. Cílem těchto zemědělských úprav bylo vytvoření velkoplošných zemědělských luk, pastvin a polí.