Firmy se tak dnes ocitají v paradoxní situaci. Dobře vědí, že budou muset své zaměstnance průběžně rekvalifikovat a rozvíjet. Současně si ale často nejsou jisté, které schopnosti budou za několik let skutečně potřebovat.
Evropské firmy každoročně investují miliardy eur do wellbeingu, školení odolnosti a dalších programů zlepšujících pohodu zaměstnanců. Zdejší trh korporátní wellness tak dosahuje přibližně 19 miliard dolarů ročně a dále roste. Navzdory investicím ale zůstává pracovní stres vysoký a pocit sounáležitosti zaměstnanců nízký.
Klesající zájem zaměstnanců o firmu může vedení včas upozornit, že se mění schopnost organizace dlouhodobě vytvářet hodnotu prostřednictvím svých lidí. Jak ale poznat ten správný okamžik?
Managementy firem stále častěji nerozhodují mezi „zelenými“ a „nezelenými“ investicemi. Rozhodují mezi investicemi, které zvýší dlouhodobou odolnost podniku, a těmi, jež mohou záhy ztratit ekonomickou návratnost. A to se úzce dotýká přechodových plánů.
Do popředí se dnes dostává otázka, jak zajistit, aby budoucí náklady byly co nejstabilnější. Proto by se firmy měly soustředit nejen na snižování spotřeby energií, ale na minimalizaci nejistoty.
Pokud firma zná své emise a cenu uhlíku, dokáže poměrně dobře odhadnout, jak se promítnou do provozních nákladů, peněžních toků i do hodnoty podniku. Jenže tím se zachytí jen část skutečné ekonomické expozice. Největší rizika – a nejen uhlíková – totiž většinou přicházejí od dodavatelů.
Ekonews se rozhodly najít odpověď na jednoduchou otázku: Jak ESG faktory, jako jsou spotřeba energií, bezpečnost práce, fluktuace zaměstnanců nebo systém odměňování manažerů, skutečně ovlivňují finanční výkonnost firem? Výsledkem je série dvanácti článků a toto je první díl.
