Jeho příjmení fanouškům Star Treku evokuje kapitána vesmírné lodi Enterprise Jean-Luca Picarda. A není to náhodou. Zrození postavy totiž nejspíše inspirovala osobnost jednoho jeho prastrýce – buď Jeana Félixe, nebo Augusta Piccarda. V rodině plné objevitelů a dobrodruhů ale Švýcar Bertrand Piccard nezůstává pozadu.

Naposledy v roce 2016 obletěl zeměkouli v letadle poháněném solární energií. Od té doby brázdí svět se svým seznamem 1500 inovativních technologií, které napomáhají ochraně životního prostředí. Chce státníky, korporace a veřejnost přesvědčit o tom, že přechod k ekologičtějším řešením může být finančně výhodný a že funkční řešení existují už teď.

„Je to jako teorie ‚piraňa‘. Když vás jedna kousne, tak to ani nepocítíte. Ale když jich bude patnáct set kousat najednou, tak z vás za tři minuty bude kostra,“ říká Bertrand Piccard v exkluzivním rozhovoru pro Ekonews.

Mluvíme spolu na konferenci světoznámé značky Chanel, kde jste vystoupil jako inspirativní řečník. Je to pro vás obvyklá poloha?

Věnuji se různým aktivitám a patří mezi ně i motivační přednášky pro korporace o inovacích a udržitelnosti. Další část mého profesního života věnuji diskusi s vládami, mluvím s neziskovými organizacemi a na energetických fórech. Cíl je vždy stejný. Vymanit se ze statusu quo, který trvá už moc dlouho. Protože to, co dnes děláme pro životní prostředí, není dost. Problém se exponenciálně zhoršuje a my reagujeme naprosto nedostatečně. Každý den se mezera mezi tím, co děláme a co bychom měli dělat, zvětšuje. A to je tragédie.

Musíme změnit narativ ekologie, abychom motivovali více lidí. Místo abychom říkali, že ekologie je velmi drahá a vyžaduje hodně dotací a obětí nebo snížení mobility, pohodlí či ekonomického růstu, musíme říkat, že ekologie je vzrušující, může spojovat, protože je ekonomicky výhodná, vytváří nová pracovní místa a obchodní příležitosti. A když takto budeme mluvit, můžeme rozšířit náš záběr nejen na lidi, kteří milují přírodu a chtějí ji chránit, ale také na lidi z byznysu, finančnictví nebo politiky. To je můj vzkaz. Musíme ukázat, že chránit životní prostředí je finančně výhodné.

Takže teorie „nerůstu“, kterou si vzali za svou někteří ekonomové, je vám cizí?

Musíte samozřejmě zastavit růst znečištění, odpadu, neefektivitu, ale ekonomika růst musí. Když snížíte ekonomický růst, budete mít méně peněz, které můžete redistribuovat těm nejchudším, budete mít méně peněz na vzdělávání, na sociální zabezpečení a penzijní fondy. A v podstatě snížíte kvalitu života lidí. Čili musíte zvolit kvalitativní růst, ne kvantitativní. Ten kvantitativní dnes zažíváme. Společnosti prodávají více a více zboží za nízké ceny, vzniká více odpadu a tak dále. Naopak kvalitativní růst je skrze podporu ekonomiky a tvorbu nových pracovních míst, tím, že jste efektivnější, efektivněji nakládáte se svými zdroji, energií, odpadem a tím, že vyměníte to, co znečišťuje, za něco, co naopak přírodu chrání.

Když vezmeme společnosti jako Chanel, jak ty mohou věci změnit k lepšímu? Zdá se mi, že jejich možnosti jsou spíše omezené a ke snížení konzumu nevedou…

Je důležité, aby známé luxusní značky šly příkladem a jasně deklarovaly, že jim záleží na životním prostředí. Že používají recyklované materiály, mají obnovitelné zdroje pro své továrny, snižujeme plýtvání energiemi v prodejnách. Pokud to dělají luxusní značky, tak je to podle mě opravdu dobrý signál.

Když jste naposledy byl v Česku, potkal jste se s naší bývalou ministryní pro životní prostředí Annou Hubáčkovou. Co jste společně vymýšleli?

V Nadaci Solar Impulse (Solar Impulse Foundation, pozn. aut.) jsme shromáždili více než 1500 technických řešení, které chrání životní prostředí ekonomicky profitabilním způsobem. S ministryní, která bohužel později na svoji pozici kvůli zdravotním důvodům musela rezignovat, jsme chtěli původně udělat velké eventy s dalšími ministerstvy, abychom jim řešení relevantní pro Českou republiku ukázali a vysvětlili jejich přínos. Chtěl bych zdůraznit, že náš přístup je pozitivní. Země jsou mnohdy kritizovány za znečišťování nebo za to, že něco nedělají udržitelně. Já upřednostňuji podívat se hlavně na řešení a na to, kde mohou být uplatněna. Kde přinesou byznys, pracovní místa a ochrání životní prostředí. A takových věcí je tolik! Například získávání tepla z komínů továren. Nebo můžeme odvádět metan ze skládek…

To je zrovna věc, která je pro Česko hodně aktuální….

Ano. A skládky přitom produkují metan nepřetržitě. Vy ho můžete zachytávat, posílat do distribučního systému pro plyn a je to ziskové. Dává to smysl zejména v situaci, kdy je plyn tak drahý. Teď ale bohužel musíme začít v Česku od píky.

Budete to tady mít možná docela složité. O environmentálních otázkách nebylo moc slyšet ani v rámci nedávné prezidentské kampaně.

Chápu. Když prezentujete ochranu životního prostředí neatraktivním způsobem, říkáte, že je to drahé, ukazujete, jak složitý je odklon od uhlí, tak se nelze divit. Ale když ukážete všechny systémy, které můžete modernizovat, veškerou infrastrukturu, kterou můžete se ziskem vybudovat, všechna ta nová řešení, tak se z toho stane obrovská výhoda a pozitivní sdělení. Když dáte do budovy tepelné čerpadlo, můžete náklady na vytápění vydělit pěti, a stejně tak váš účet za elektřinu. Mrhání energií a znečišťování je nyní dražší než její úspora a efektivita. A to si lidé musejí uvědomit.

Proč je tak složité změnit mentální nastavení společnosti?

Mnozí tomu ještě nerozumějí. Nechápou, že chránit přírodu může být profitabilní. Někdy bývá překážkou administrativa. Chcete něco realizovat, ale trvá roky, než je vám to umožněno. Příkladem je možnost využívat 100 procent recyklovaného betonu pro stavbu budov. To není dovoleno. Přitom společnost jako Holcim ví, jak to udělat. Už dnes můžeme zastavit mrhání energií, přejít na obnovitelné zdroje, mít daleko nižší uhlíkovou stopu u staveb a mít ohřívací a chladicí systémy, které jsou efektivní. Řada těchto procesů může ušetřit spousty peněz, odpadu a energie, ale máme také hodně lidí ve vládách, kteří se radikální změně brání. Vidí, co to obnáší měnit nastavení svých kolegů a zákony.

Zkušenost z Číny mi stačila. Teď dělám recyklované tenisky bez morální kocoviny, říká designérka

Bez stabilního a předvídatelného prostředí ale firmy investovat nebudou…

Přesně, měla byste být ve vládě! Ale i samotné společnosti musejí být motivovány se změnit. Přitom čelí řadě překážek. Chtějí být udržitelné, ale třeba jejich zahraniční konkurence dělá věci „špinavě“, takže ony jsou v nevýhodě. Dám vám další příklad, který věc dobře ilustruje. Svůj elektromobil můžete přes den nabít elektřinou z obnovitelných zdrojů. Když se večer vrátíte z práce, nastává špička v poptávce po elektřině. Musíme „zapnout“ elektrárny, abychom do systému přidali více šťávy. To je ale špatně. Ideální by bylo „upustit“ výkon vaší baterie z elektromobilu do sítě a tím tuto poptávku snížit. Ve většině zemí to ale není legislativně možné, protože to z vás dělá výrobce elektřiny. A vlády prostě nevědí, jak to uchopit.

Váš záběr působí velmi široce. Soustředíte se trochu více třeba na solární projekty s ohledem na název vaší nadace?

Ne, solární energie je jen jedna z oblastí, na které se zaměřujeme. Jejich většina se orientuje na efektivitu. Čili vyrábět lépe s nižší spotřebou, například když zachytíte teplo z datového centra, abyste zajistili vytápění části města. Tím chytře využíváte teplo, které by se jinak ztratilo.

Takže jste přesvědčen, že máte řešení pro všechny země nehledě na to, v jaké se nacházejí situaci. Narážím například na specifickou situaci Visegrádské čtyřky, kam patří i Česko, a naši závislost na fosilních palivech.

Rozhodně. Země jako Polsko může využívat uhlí, ale může být tak efektivní v rámci svých energetických systémů, že se stane „nejčistší“ zemí v Evropě. Sice produkujete nějaké emise ze spalování uhlí, ale způsob, jakým využíváte elektřinu a energii, máte šanci radikálně zlepšit. Proto říkám, nenapadejte země za jejich problémy, nabídněte jim řešení, jak se mohou zlepšit.

Nesmíme se přitom jen zaměřovat na způsob, jakým se elektřina vyrábí, ale na to, jak s ní nakládáme. Všechny průmyslové procesy, výroba, konzum, to vše bylo nastaveno v dobách, kdy byla levná a dostatečná energie z přírodních zdrojů. A lidé si zvykli plýtvat. Teď se musíme vrátit k systému, kdy budeme respektovat přírodní zdroje a odnaučíme se plýtvat. Souvisí to i s cirkulární ekonomikou, která mimochodem vytváří i více pracovních míst.

Máme v portfoliu společnost, která bere všechen nerecyklovatelný odpad z měst a vyrábí z něj materiál pro stavbu nebo štěrk. Další zase sbírá staré pneumatiky a dělá z nich železniční pražce. Je tu celý nový profitabilní sektor recyklace lithiových baterií. To mě přivádí k tomu, že vlády by měly tlačit na vzdělávání mladých lidí směrem k profesím, které jsou nezbytné pro energetickou tranzici. V Evropě není dost lidí, kteří umějí zateplit domy, instalovat tepelná čerpadla či solární panely. Ekologická a energetická tranzice musí být zakomponována do každodenního života, vzdělání a byznysu, protože to umožní těm nejchudším mít lepší příjmy a také méně tratit na energetických ztrátách.

Řešení pro energetický přechod jsou často závislá na nerostných materiálech, které se ale mnohdy získávají za nehumánních podmínek. Jak to vyřešit?

To je pravda, ale není to nic nového. Problematické jsou i materiály pro telefony a počítače. Přicházejí zejména z africké provincie Severní Kivu (Konžská demokratická republika), kde jsou ozbrojené skupiny, které používají dětské otroky, aby tyto materiály získaly, a je strašné, co se tam děje. Mluvím hlavně o koltanu, který je klíčový pro elektroniku (matně černá ruda kolumbit-tantal, ze které se získávají prvky niob a tantal, pozn. aut.). Samozřejmě musíme trvat na ekologických pravidlech a respektování lidských práv při výrobě produktů tohoto typu, a když je tu země, která produkuje baterie „špinavým“ způsobem a za porušování lidských práv, tak bychom je neměli kupovat. Ale uvidíte, že začne přibývat lokálních továren na baterie a i v Evropě se bude více těžit.

Hlídáte si u svých projektů greenwashing? Jak?

Máme proces certifikovaný EY, naši nezávislí experti kontrolují všechny žádosti a popisy projektů. Ujišťují se, že je řešení proveditelné, ekologické a profitabilní. Když jsou tato kritéria naplněna, tak dostanou náš „štempl“. Nezajímá nás přitom firma jako celek, ale konkrétní řešení, které nabízí. Všechny projekty už fungují. Vágní nápady mě nezajímají.

Vybral byste nějakého favorita?

Je to jako teorie „piraňa“. Když vás jedna kousne, tak to ani nepocítíte. Ale když jich bude 1500 kousat najednou, tak z vás za tři minuty bude kostra. Ani jedno z těchto řešení svět samo o sobě nespasí. Všechna dohromady ale představují řešení problémů, které máme. Musíte je ovšem aplikovat najednou.

„Nepoužíváme skoro syntetická hnojiva a vyděláváme víc,“ shodují se regenerativní farmáři

Musí to pro vás být hodně frustrující, když denně vidíte, kolik bychom toho mohli dokázat, jen kdyby bylo víc vůle…

Ano, ale frustrace je dobrý pohon. Já jsem tak frustrovaný, že konám. Jinak bych šel do penze a přestal pracovat. Ale frustrace mě strašně motivuje, posunuji díky ní své možnosti správným směrem.

Myslíte, že pořád můžeme zastavit oteplování planety na 1,5 stupni Celsia?

Pokud uděláme ty správně věci, rozhodně. Ale ne, když budeme pokračovat „business as usual“. Víte, já jsem byl na všech posledních klimatických konferencích COP. Pokaždé pozorujeme selhání, protože máme 196 zemí v různých situacích, které spolu bojují, jak problém vyřešit, případně jak ho zamést pod koberec. Takhle nikdy cíle nedosáhneme. Musíme dát na stůl řešení, nejen problémy. A najít řešení relevantní pro každý stát. Mám 1500 důkazů, že to funguje.

Problémem konferencí COP je i značné množství lobbistů, jejichž jediným cílem je zachovat status quo…

Více a více firem si ale uvědomuje, že se musejí změnit, pokud chtějí zůstat v byznysu. Některé ropné těžařské společnosti investují obrovské sumy do udržitelné elektřiny, vodíku či bioplynu a snižují produkci ropy. Například Total Energies jsou hodně kritizovaní, ale když se podíváte na jejich cíle, jsou ambiciózní. Nebo Holcim dělá dobrou práci v dekarbonizaci cementu a betonu. Společnosti jako SLB, která se specializuje na průzkum ropy, začínají vrtat pro geotermální energii.

Na webu vaší nadace mě zaujala citace o „čisté“, nikoli „zelené“ budoucnosti. Co vám vadí na „zelené“?

Slovo „green“ je moc politické. Slýcháme, zelení aktivisté, zelené strany….a pak má pravice tendenci formovat se do opozice. „Clean“ v sobě zahrnuje efektivnější i ziskovější a zároveň zapojuje všechny.

To bude patrně ten psycholog ve vás. Co vás vůbec psychologie naučila o lidstvu a našem vztahu k ekologii?

Mám několik ponaučení. Jedním z nich je, že musíte mluvit jazykem lidí, které chcete přesvědčit. Když budete promlouvat k vládám a korporacím, nemluvte o krásách přírody, ale ekonomické výhodnosti toho být „čistší“. Druhá věc je, že lidé mají strach ze změny. Musíte je přesvědčit, že by po změně měli toužit. Musíte jim ukázat, že později to bude lepší, než je to teď. Ukázat jim, jaká výhoda to pro ně bude. Když jim řeknete, že se musejí změnit, tak se postaví na odpor.

Krmí psy udržitelně, masírují je konopím. Zájem o eko-krmivo pro domácí mazlíčky zvolna roste

Nesmíme zapomenout, že kromě psychiatra jste i dobrodruhem, což je v podstatě vaše rodinná tradice. Obletěl jste svět v letadle na solární pohon, chystáte ještě něco podobně velkého?

Plánuji letět se solární vzducholodí a také opět obletět svět, tentokrát s vodíkovým letadlem. Vzducholoď plánuji tak za tři až čtyři roky, letadlo za čtyři až pět let. Zastávám to, že v životě je velmi nebezpečné pokračovat rovně, na neměnné přímce. Hlavní krize nepřišly proto, že by lidé dělali chyby, ale protože moc dlouho dělali něco, co postupně přestalo fungovat. Můžete pálit ropu, když máte na planetě miliardu lidí, ale ne, když jich tu máte osm miliard. Zachovat status quo je ta nejnebezpečnější věc, co teď můžeme udělat.

Když se pohybujete po světě, offsetujete například svoje lety?

Já offsetuji celý svůj život, tedy i všechny svoje cesty. Dělám to společně se švýcarskou nadací, která se jmenuje Myclimate. Část peněz jde na reforestaci, ale to nestačí. Jde třeba i o výměnu dieslových generátorů v Africe za solární panely. To je přímé snížení emisí v zemích, které to neudělají bez podpory. Doma mám solární panely, tepelné čerpadlo, elektrické auto, plně zateplený dům. A zbytek každoročně platím formou offestování. A propos, offsetování by podle mě mělo být povinně započítáno do ceny letenky. Na evropský let by to vyšlo něco mezi pěti až deseti eury (120 až 240 Kč, pozn. aut.), to by nikoho finančně nezlikvidovalo.

Dnes se hodně hovoří o ESG. Co si o kritériích a nových pravidlech pro nefinanční reporting myslíte?

Je dobré mít nějaká pravidla. Problém je, že ESG je o tom, jak vyrábíte, ne, co vyrábíte. Takže můžete mít velmi dobré ESG, když „čistě“ vyrábíte cigarety nebo zbraně. To je velký paradox. A můžete mít špatné ESG, když vyrábíte elektrická auta nebo tepelná čerpadla neetickým způsobem. ESG by ale mělo být o tom, jak dobře vyrábíte něco, co je dobré. Pravidla jsou fajn, ale vždy je můžete zpětně posoudit nebo vylepšit.

Bertrand Piccard

Pochází z legendární dynastie objevitelů a dobrodruhů. Sám jako první obletěl v balonu bez přistání celý svět. V roce 2016 totéž podniknul v letadle na solární pohon, bez paliva. Je průkopníkem myšlenky, že ekologii lze dělat ziskově. Od svého posledního letu po celém světě propaguje více než tisíc (dnes už 1500) technologických funkčních inovací pro energetické úspory, čistou energii apod. Za tímto účelem založil Nadaci Solar Impulse. Angažuje se také v humanitárních aktivitách, například se zasazuje za boj s nemocí Noma, která se pojí s extrémně chudými oblastmi a způsobuje ji nedostatek živin a hygieny. Je rovněž ambasadorem Organizace spojených národů pro životní prostředí a speciálním poradcem Evropské komise. Původní profesí je psychiatr se specializací na hypnózu. Narodil se v roce 1958 ve švýcarském Lausanne.

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.