Soňa Jonášová

Na skládkách jde o velké zisky a lehký byznys, obraty ale tak významné nejsou.

Soňa Jonášová je zakladatelkou Institutu cirkulární ekonomiky. Usiluje o osvětu, aby se věci znovu využívaly a neskončily jako odpady. Dloudobě kritizuje poměry na českém odpadovém trhu, hlavně skládkování.

Business News

Skoro polovina komunálního odpadu v Česku stále míří na skládky. Ty jsou nejlevnějším a nejhorším způsobem, jak se zbavit odpadu. I přes to, že zákaz skládkování byl naposledy ve sněmovně odsunut na rok 2030 a určitě v nadcházejících letech uvidíme snahy o další posun, je Soňa Jonášová optimistka.

„Vidím firmy, které si dávají neskládkování do svých cílů. Je tu strategie ESG, kterou musí plnit a kde se firmy zavazují i v odpadech. Skládky vyhladoví, najdeme alternativní systémy, začneme obchodovat suroviny, firmy a obce dostanou nástroje, jak to udělat v rámci legislativních změn,“ uvádí zakladatelku Institutu cirkulární ekonomiky, kde se Soňa Jonášová snaží o opak toho, co skládky, tedy vrátit věci do oběhu.

Z odpadů se podle ní stalo „neviditelné“ a „vyřešené“ téma od 90. let, kdy skládky skoupily soukromé společnosti. „Ale je to vyřešeno velmi jednostranně, velmi neférově a je tam hodně absurdit,“ dodává s tím, že zároveň jde o sektor s „nekonečnými možnostmi, finančními zdroji, vazbami, konexemi“.

A jde o dobrý byznys, ne sice tak významný co do obratu, ale s pěknými zisky. „Pozemky koupili za nic, správa je skoro nic nestojí, skládka versus recyklace na počet zaměstnanců se obecně udává jednu ku dvaceti až třiceti zaměstnancům.“

V podcastu se dále dozvíte, jaký byl střet Soni Jonášové se skládkovou lobby, jaké taktiky skládkaři používají k odpoutání pozornosti od svého „problému“, kolik z odpadů mířících na skládky může najít své využití a co by měly dělat obce, aby se dostaly z područí svozových firem.

Podcast je součástí série věnované skládkovému byznysu v České republice, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. K tématu Špinavé miliardy připravujeme další texty.