Jakmile se dostane molekula oxidu uhličitého do atmosféry, zůstane v ní několik století. Už nyní je v atmosféře tolik oxidu uhličitého, že oteplení a nepředvídatelné změny počasí budou citelné ještě po několik dalších generací. Pohyb CO2 je ale jen jedna z částí celého globálního oteplování. Druhým neméně podstatným „oteplovatelem“ planety je metan. Ten navíc zapříčiňuje zadržování tepla v atmosféře v mnohem větší míře než oxid uhličitý.

Na rozdíl od CO2 ale metan z atmosféry mizí rychleji – a to jen v řádech desetiletí. Pokud bychom tedy dnes zvládli zastavit metanové emise, téměř veškerý metan by z atmosféry zmizel ještě během našeho života, píše agentura Bloomberg. Proto Spojené státy a Evropská unie apelují na to, aby jednotlivé státy vyvinuli iniciativu na snížení metanových emisí o třicet procent.

Je zde ale mnohem více, čeho je možné dosáhnout. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu by zvednutí požadovaného cíle na padesát procent mohlo zabránit oteplení o 0,3 °C do roku 2040 a o 0,5 °C do roku 2100. Vzhledem k tomu, že planeta se již oteplila o 1,1 °C, znamenalo by to důležitou změnu v předpovídaném světovém oteplení a současně by to také učinilo Pařížskou dohodu snáze naplnitelnější.

Metan vs. oxid uhličitý

Na dvě stě molekul CO2 připadá jedna molekula metanu. I když to může zprvu vypadat jako velký nepoměr a metan může vypadat bezvýznamně, zapříčinil jednu čtvrtinu celkového pozorovaného oteplení planety za posledních 250 let. Oxid uhličitý má na svědomí zhruba polovinu. Většina závazků společností i měst se přitom týká pouze CO2, stejně tak offsetové programy a nejrůznější projekty, které se snaží zvrátit dopady klimatu.

Z historického pohledu bylo lidským zapříčiněním do atmosféry vypuštěno nejvíce metanu kvůli chovu krav. Během posledních padesáti let se ale téměř stejně velkým producentem metanu stala infrastruktura na fosilní paliva – zejména ta na zemní plyn.

Dobrou zprávou ale je, že už nyní máme nástroje, které nám mohou pomoci velkou část emisí zastavit. Podle výzkumu Spojených národů je možné osmdesát procent opatření proti úniku metanu z procesu získávání a manipulace s ropou a plynem zavést bezplatně, a navíc mnoho takovýchto opatření může pomoci společnostem ušetřit. Také prakticky všechny úniky metanu z uhelného sektoru mohou být „bezbolestně“ eliminovány.

„Obrovské množství úniku metanu se děje v ropném a plynárenském průmyslu,“ uvedla pro Bloomeberg Cat Abreu, zakladatelka a výkonná ředitelka Destination Zero, skupiny usilující o zastavení úniků metanu. „Je ale velmi jednoduché to zastavit a v mnoha případech to může přinést i nové pracovní pozice.“

Rychlé opravy jsou možné

Naše snahy o zastavení metanových emisí by tedy měly začít právě v ropném a plynárenském průmyslu. I podle článku, který byl zveřejněný minulý rok v Environmental Research Letters, může být v tomto odvětví sníženo až 85 procent vyprodukovaných emisí již existujícími technologiemi. Nejvíce metan uniká v oblastech velké produkce a spotřeby – a to zejména v Číně, Rusku a Spojených státech.

Přestože by jinak uniklý metan mohly společnosti prodávat k vytápění domů nebo na roztáčení elektrárenských turbín, jen velmi málo z nich se o uniklý plyn zajímá. Kroky americké vlády k monitorování úniků metanu od roku 2014 zdaleka neodpovídají rozsahu změny klimatu. Výzkumníci z Harvardu ze satelitních dat zjistili, že emise z ropného pole Permian v Texasu a Novém Mexiku za období jedenácti měsíců byly dvojnásobné oproti vládním datům, nebo že emise státu Pensylvánie jsou nejméně o patnáct procent vyšší, než se původně myslelo, jak zjistili vědci z Cornell.

Francouzská společnost Kayrros SAS analyzující satelitní data také odhaduje, že ropné pole Permian vypustilo letos do září do atmosféry dva miliony tun metanu. To je množství srovnatelné s emisemi nejméně čtyřicet milionů osobních aut.

Až donedávna byla detekce metanu spíše řemeslným projektem než vědou. Producenti a regulátoři se spoléhali na jednoduché a hrubé techniky, kdy dali přes trubku plachtu a pozorovali, zda se tvoří bubliny, nebo posílali pracovníky, aby kontrolovali zařízení. Nyní máme ale k dispozici řadu technologií, jak uniklý metan detekovat – ať už se jedná o data ze satelitů, využívání dronů nebo infračervené kamery. Jakmile je únik metanu detekován, řešením je už je „pouhá hi-tech instalatérská práce“.

Regulace v řadě zemí také vyžadují, aby společnosti těžící uhlí vybudovaly infastrukturu, která metan zachytí dřív, než vůbec unikne. Shromážděný plyn se pak spaluje, aby pomáhal pohánět elektrárny a je tak nakonec příznivě využit.

Skládky jako zdroj metanu

Dalším „producentem“ metanu je odpad. Hromady odpadků na skládkách při svém rozkladu neprodukují totiž jen CO2 – pokud někde chybí kyslík, vytváří se místo něj metan. Plyn se tak shromažďuje uvnitř hor odpadu, a nakonec uniká na povrch. Velká „oblaka metanu“ jsou tak způsobena právě skládkami ve městech od Buenoas Aires až po Lahore.

„Skládky jsou velmi komplikovaná zařízení,“ říká pro Bloomberg Bram Maasakkers, výzkumník z nizozemského Institutu pro vesmírný výzkum. Vědci odhadují, že okolo deseti procent metanu vyprodukovaného lidským zapříčiněním pochází ze skládek. „Kvalita dat se ale liší napříč světem,“ dodává Maasakkers.

Stále větší počet provozovatelů skládek začíná se zachytáváním vyprodukovaného metanu. Ten může být následně použit například jako palivo pro elektrárny nebo popelářské vozy. Podle Environmental Research Letters může být taktéž osmdesát procent emisí ze skládek sníženo do roku 2030 za pomocí již existujících technologií. Druhým řešením je také redukce vyhazovaného množství odpadu a recyklace.

Rýže a krávy, řešení je

Nejvíce metanu na světe je vyprodukováno zemědělstvím – z pěstování obilí a chovu hospodářských zvířat. Tyto emise, které vnikají jako vedlejší produkt toho, aby byl svět nakrmen, navíc porostou spolu s tím, jak poroste populace a rozvojové státy se budou stávat bohatšími.

Výzkum v Číně, v zemi s největší produkcí rýže, ukázal, že je možné snížit produkci metanu o polovinu, pokud bude vypuštěna voda z rýžových jezírek uprostřed vegetačního období. Tento proces zvětší úrodu a ušetří vodu. Další výzkumníci z Indie a Filipín také objevili nové druhy rýže, které je možné pěstovat i na suchých polích. Jejich úroda ale zatím není tak velká jako u běžně pěstované rýže.

Co se týče 1,4 miliardy krav, u nich problém začíná v zažívacím traktu. Trávení jinak těžko stravitelných trav probíhá díky bakteriím – jako vedlejší produkt tohoto procesu ale vzniká metan.

Redukce takto vyprodukovaných emisí zůstává prozatím výzvou. Výzkumníci ale pracují na řadě potencionálních řešení. Jedním může být speciální krmivo s přídavky, které krávám pomáhají produkci metanu snížit. Cagrill, největší světová zemědělská společnost, například nabádá své dodavatele, aby krávám dávali speciální masky, které metan zachytávají a přetváří ho na CO2.

Metanové emise podle sektorů. Zdroj: OurWorldIn Data

A jak je na tom Česká republika?

Co se výše zmíněných zdrojů metanu týká, v profilu České republiky obsazuje první příčku odpad. Zemědělství je až na třetím místě, jak ukazují data z projektu Our World in Data.

Metan dlouho unikal naší pozornosti v boji proti globálnímu oteplování. Povědomí o tom, že vypořádání se s tímto neviditelným plynem bez zápachu je nejjednodušší, nejlevnější a nejlépe dosažitelná cesta, jak dosáhnout výsledků v boji proti změně klimatu, ale stoupá. Pokud tento klimatický problém opravíme, tak výsledky pocítíme už my sami, a ne až naše pravnoučata, píše Bloomberg.

Jak zakončuje srpnový editorial vědeckého časopisu Nature: „Svět se nepřestane ohřívat do té doby, dokud do atmosféry budeme dále pumpovat CO2. Ale zastavení metanu koupí lidstvu o trochu více času, abychom měli prostor udělat to, co je potřeba.“