Dnes dvaadvacetiletý Šimon Michalčík viděl ve čtrnácti letech film o Felixovi Finkbeinerovi, zakladateli organizace Plant-for-the-Planet (ten s iniciativou sázení stromů začal v devíti letech) a rozhodl se, že chce být jedním z jejich ambasadorů. A bojovat za získání času navíc pro řešení klimatické krize prostřednictvím vysazení jednoho biliónu stromů. I přes svůj věk přesvědčil Šimon o pár let později Michala Horáčka (textaře, spoluzakladatele Fortuny a tehdy prezidentského kandidáta) a spolu s ním založil nadaci Plant-for-the-Planet v Česku, kterou dnes řídí.

Úplně první zájem o ekologii u Šimona Michalčíka propukl ještě o něco dříve, když zhruba v deseti letech zhlédl film Avatar. „Ten má obrovitánské environmentální poselství a kritizuje to, že jsme úplně vydrancovali naši planetu a pak lidé přišli na jinou s nádherným přírodním bohatstvím a začali ji drancovat jen proto, aby vytěžili nějaké šutry pod zemí,“ vzpomíná na své „probuzení“.

Poté, co zhlédl film o Plant-for-the-Planet, stal se jejich ambasadorem v Česku. „Začalo to jako studentský projekt, vzdělávali jsme děti v Ostravě. Asi před třemi roky jsem se spojil s Michalem Horáčkem, měl zrovna prezidentskou kampaň. Přišel jsem za ním na akci v Ostravě a řekl jsem mu o Plant-for-the-Planet, o tom, co děláme, a jestli se nechce přidat,“ popisuje Michalčík svou přímočarost. A to, že Michal Horáček kývl.

Dnes už podle něj nadace, kterou s Michalem Horáčkem založili, dává důraz plně na vysazení jednoho bilionu stromů do roku 2030. Což je spojeno i s tím, že jak zakladatelé, tak ambasadoři (na světě jich je devadesát tisíc, v Česku zhruba pět set) už nejsou děti, postupně stárnou a s tím se mění i jejich zaměření. Podporu v tomto získali i od OSN.

Proč bilion stromů?

Zakladatelé organizace se od počátku rozhodovali podle čísel. Vědci z univerzit Yale a ETH Zürich jim spočítali, že nyní jsou na světě tři biliony stromů z původních šesti v dobách, kdy ještě na Zemi nebyli lidé.

„Takže jsme v podstatě zlikvidovali polovinu schopnosti planety pohlcovat CO2 do lesů. Ne jenom, že produkujeme více a více CO2, ale planeta už ho nemůže tak efektivně pohlcovat,“ uvádí Šimon Michalčík. A dodává, že pesimistické zjištění doplnilo to optimistické, že zde stále je reforestační potenciál jeden bilion stromů.

„Jsou místa na planetě, kde by stromy měly existovat, kde by měly být lesy, ale nejsou kvůli lidské činnosti, a tahle místa můžeme znovu zalesnit,“ vysvětluje jejich cíl. Jejich propočty mluví o tom, že pokud bude bilion stromů zasazen do roku 2030, tak může pohltit až dvě stě gigatun uhlíku. To je třetina všech emisí, které lidstvo od industriální revoluce vypustilo do atmosféry. Planeta získá zhruba deset až dvacet let času navíc na řešení klimatické krize, u níž každý rok hraje velkou roli.

Šimon Michalčík přitom zdůrazňuje, že když už si jejich organizace nechala zjistit všechna tato čísla, zkoumala také, kde a jaké stromy je nejlepší sázet. Protože sázení stromů je dnes hodně oblíbená činnost, ale někdy dělaná jen na oko v rámci lepšího PR. Zjistili přitom, že největší smysl z hlediska pohlcování CO2 dávají stromy v rozvojových oblastech, v tropech. Stromy tam rostou daleko rychleji, lesy jsou hustší a pohltí více CO2 než třeba české háje a lesy.

Strom v Mexiku: levnější a efektivnější

Čísla podle Michalčíka hovoří jasně. Stromy v Africe či jižní Americe jsou levnější a co do účinku na emise až pětkrát lepší. „Světový průměr je zhruba dvě stě kilogramů CO2 na strom, až na to, že strom v Česku pohltí těch dvě stě kilogramů za sto let a strom v Mexiku za dvacet let,“ uvádí s tím, že nechtějí říkat ´nesázejte stromy v Česku´. I to je důležité, z hlediska adaptace krajiny, ale je to až druhotně důležité. Z pohledu emisí oxidu uhličitého má daleko větší dosah sázení v rozvojových zemích, tvrdí.

V rozvojových zemích navíc vyjde vysadit strom levněji než v české krajině. V Mexiku je to podle Michalčíka zhruba jedno euro, ale v Africe je možné se dostat i na cenu deseti centů.

I sám Šimon Michalčík v této souvislosti často naráží na bariéru nedůvěry k tomu, že je strom zasazen někde v Africe, zda je opravdu zasazen, kam peníze jdou a podobně. I proto vznikla platforma Plant-for-the-Planet, kde jsou sdruženy reforestační projekty z celého světa. Kdokoliv sází stromy, organizace v Africe, v jižní Americe či jinde, tak se na platformu může zaregistrovat.

„Vyvinuli jsme technologii tak, aby tam byly různé verifikační metody, třeba satelitní snímky.  Mohu si porovnat satelitní snímky, jak tento projekt vypadal před čtyřmi roky a jak vypadá teď. A přidáváme i další reportovací systémy, aby reforestace v rozvojových zemích byla transparentní,“ doplňuje Šimon.

Kdokoliv si může na platformě vytvořit svůj profil, podívat se na všechny projekty a jednoduše na vybrané přispět. Platforma je podle Šimona úspěšná, protože po zhruba roce a půl v mobilní verzi a necelém roce na webu se už přes ni zasadilo zhruba 32 miliónů stromů.

Všechny organizace na Plant-for-the-Planet platformě v jednotlivých zemích navíc pozemky v rozvojových zemích přímo vlastní, a tak také ručí za to, že je neskoupí časem nějaký developer a stromy nevykácí. Samotná Plant-for-the-Planet takto dlouho spravuje projekt v Mexiku na Yucatánu, ale také nově v Ghaně a v Etiopii.

„Teď máme v Mexiku už více než sto zaměstnanců z místních komunit, vysazeno už je devět miliónů stromů. Místo máme na sto miliónů, takže dost prostoru pro firemní partnery,“ popisuje tamní podmínky zástupce české organizace.

České firmy chtějí sázet české stromy

Nyní je cílem nadace v Česku hlavně získat k podobným aktivitám firmy. Ty jsou za emise nejvíce zodpovědné a zároveň mají mnohem větší prostředky, jak je snížit. Proto si ve zmíněné platformě firmy mohou vytvořit profil a widget, který si mohou dát na své webové stránky a sázet stromy se zákazníky či zaměstnanci. Anebo mohou získat od Plant-for-the-Planet verzi platformy přizpůsobenou jim přímo na míru, takzvaný Firemní les.

Některé firmy ve světě už si vzaly tento směr za svůj. Například americká obří IT společnost Salesforce se rozhodla zasadit do roku 2030 sto miliónů stromů, za rok už mají třináct milionů splněno.

V Česku ale tak jednoduché zlákat k takovému závazku firmy zatím není. „Přece jen to povědomí o klimatické krizi je trošku pozadu oproti západním zemím a navíc je tu hodně lokální soustředění. Řešíme sucho, adaptaci na něj, což je hodně záslužné, ale adaptace samotná nám bude k ničemu, pokud se nebudeme snažit o zmírnění klimatické krize,“ uvádí mladý ekolog s tím, že jednou přijde doba, kdy pouhá adaptace už stačit nebude.

„Hledáme velké firmy, které budou chtít jít příkladem, budou chtít s námi nastavit tento trend opravdu globální akce, globální reforestace, a přidat se po vzoru firem v Německu, v Americe, které už to dělají,“ uzavírá Šimon Michalčík.