„Prolévání ,zelené krve‘ může mít opačný efekt, než od něj jeho autor očekává,“ říká poradce prezidenta

Poradce prezidenta Petra Pavla pro oblast životního prostředí Ladislav Miko našel v programovém prohlášení nastupující vlády nesmysly i šokující opomenutí. V mnoha ohledech ho pokládá za „devadesátkové“.

Ministrem životního prostředí se nejspíše stane předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. Ten se nechal slyšet, že na ministerstvu „poteče zelená krev“, a zároveň šíří dezinformace o klimatické změně.

Ladislav Miko má o budoucnost resortu má vážné obavy. „Pan Macinka vůbec nemá představu, jaký objem správních řízení a rozhodnutí na ministerstvu životního prostředí probíhá. Když úředníky paralyzujete, tak se třeba nebude stavět, protože nebudou potřebná stanoviska a povolení,“ popisuje Miko, který resort sám několik měsíců v roce 2009 řídil.

„Staneme se potenciálním smetištěm Evropy“

Programové prohlášení vlády známe, co mu říkáte?

Je hrozně nevyvážené. Jsou tam kapitoly, které jsou třeba názorově jinde, ale dávají smysl, mají obsah, jasné akce a směřování. Příkladem je zdravotnictví. Ten, kdo kapitolu psal, o něm něco ví. Mně ale hlavně vadí ty části, kde je znát nekompetence.

Narážíte na kapitolu životního prostředí?

Jde i o jiné kapitoly, které se ho dotýkají. Program obsahuje řadu obecných tvrzení, která jsou v pořádku, třeba že musíme chránit vodu, půdu. Ale tyto výroky nemají oporu v konkrétních opatřeních, dokonce naopak. Kapitola životního prostředí je přepisem programu Motoristů s vypuštěním těch největších extrémů. Kapitoly zemědělství a životního prostředí jsou formulačně a ideově někde v devadesátých letech.

Začněme třeba souvisejícím zemědělstvím.

Tam jde například o oblíbený, ale překonaný postoj k otázkám potravinové soběstačnosti, tedy jakoby důraz na větší strukturovanost produkce. Je tam ale zjevný zájem na tom, abychom ve velkém produkovali komodity, ve kterých už soběstační jsme, což jde proti sobě. Navíc uvažovat by se mělo spíše v kategorii potravinové bezpečnosti.

Dále je tam představa, že budeme chránit náš trh před „nekvalitními“ produkty jen proto, že jsou třeba z Polska, Německa či Ukrajiny, to ale na jednotném trhu dělat nelze, pokud splňují kritéria bezpečnosti platná v EU. A pokud je nesplňují, tak na trh nesmějí už dnes.

Zaujala mě funkce potravinového ombudsmana, to má nějaký evropský precedens?

Nevím o takových ombudsmanech a ani přesně nevím, co by měl dělat. Obecně mi ale zastánce práv těch, jejichž práva jsou porušována, nevadí. To ale v tuto chvíli asi není mainstream, ale spíše lidé, kteří nakupují speciální potraviny, farmářské nebo organické.

Pak se tam píše o podpoře malých a středních zemědělců, je to myšleno vážně?

Program uvádí, že je chce vláda podpořit, ale jen s podmínkou, že mají nějakou zásadní produkci. To je finta, která už byla použita mnohokrát. Malí neprodukují velké objemy. Navíc je tam ještě napsáno, že se nepodpoří ti neaktivní, aniž by ty „neaktivní“ někdo definoval. Může to být třeba malý zemědělec, který hospodaří v podhorské oblasti, kde pečuje o krajinu. Třeba se stará o louky, seká je, pomáhá chránit a obnovovat krajinu, ekosystém. Nikdo jiný tu krajinu neobslouží – to si právě podporu zaslouží, ne naopak.

Přitom je to důležité pro biodiverzitu.

Ano, a nejenom to, vždyť i velcí farmáři mají problém s tím, když se třeba při zanechání péče namnoží plevel. Máme navíc jako země i právní závazky v obnově přírody, to je potřeba v zemědělské krajině dělat nejvíce. A velcí to dělat nechtějí.

Další problém se týká mladých lidí, kteří by chtěli do zemědělství. Takový člověk narazí na programové prohlášení, protože se v něm slibuje předkupní právo těm, kteří už na půdě hospodaří. Novému farmáři s moderními postupy to tedy stávající majitel nemůže jednoduše prodat. Přitom největší problém dnes je k půdě se vůbec dostat. Když se tohle zavede, tak ti velcí získají vše, co je lukrativní, a malí ostrouhají. Tohle mi tam vadí skoro nejvíc.

Co si myslíte o zmiňované revizi dotačních titulů?

Všude v programu jsou věty o tom, že něco „nebudeme dělat“, „odmítneme“, „neschválíme“. Ale program by měl být spíše o tom, co se dělat bude. Revizi dotační politiky strašně moc potřebujeme směrem k otevření systému, abychom nezabetonovávali staré postupy. Ale tady tomu nic nenasvědčuje. Spíše se můžeme domnívat, že ti, kteří budou produkovat více, budou brát dál velké peníze, a na ty malé zbude méně, takže žádná změna.

Je tam i kritika erozních oblastí, že jsou údajně nepřesné. Co si o tom jako expert na půdu myslíte?

Erozní oblasti jsou možná nepřesné, ale v tom smyslu, že eroze ve skutečnosti probíhá na mnohem více plochách a ve větším rozsahu, ne naopak, jak naznačuje program. Mám konkrétní zkušenost s letitou diskusí o erozní vyhlášce, odkládání její platnosti a jejím zmírňování, a teď i to málo, co se dohodlo, se má zrušit? To je katastrofa. Před dvěma týdny byla přijata první směrnice Evropské komise o monitorování, ochraně a odolnosti půdy. V důvodové zprávě stojí, že 60 až 70 procent půdy v Evropě je degradovaných, tedy poškozených. V takové půdě „nedrží“ voda ani živiny, a tak je do ní musíte dodávat, více a za větších nákladů se o ni starat. Čísla o erozi jsou strašidelná: podle odborných odhadů ztrácíme erozí jen v Česku neuvěřitelných 21 milionů tun půdy každý rok!

Jenže o tom se v programu vůbec nehovoří.

Ne, ale všimněte si, že je tam zmínka o precizním zemědělství. A to je samozřejmě směr lákavý z hlediska byznysu. K preciznímu zemědělství potřebujete stroje, satelity, přijímače, čidla. Nic proti tomu, v řadě případů to opravdu může být dobrý postup, ale nejčastěji tím neodstraňujete příčinu problému, řešíte jen následek.

Není tam třeba vůbec zmínka o regenerativních postupech, tedy že se budeme primárně snažit dávat půdu do pořádku. A tahle linka se táhne i celou kapitolou o životním prostředí. Soustředění se na řešení následků, nikoli příčin. Když se podíváme na kapitolu „voda“, tak se v podstatě pořád hovoří o tom, že to – s prominutím – nejdřív „zaprasíme“ a pak to budeme co nejlépe čistit. Podívejme se na to, co je v kapitole odpadů. Já v tom čtu, že budeme stavět více spaloven. O tom, že by se vláda chtěla starat o snižování objemu vznikajících odpadů, tam není ani slovo – opět spíše naopak, a to přestože některé cíle v tomto směru jsou předmětem platné legislativy.

Ale to se v podstatě pokračuje v nastaveném trendu dosavadního vedení resortu, které spalovny podporuje, ne?

No, já se právě obávám, že to znamená, že spaloven má být ještě více. Odpadová lobby je, myslím, jedna z nejsilnějších, co tu máme. Spalovny jsou jistě jedním ze způsobů, jak nakládat s odpady, a lepší než skládkování. Ale máme tu právní povinnost snižovat objem odpadu, který se nerecykluje či nevyužije. Potřebovali bychom organiku dostávat zpátky do půdy, jenže najednou tomu bude konkurovat spalovna, která bio složku spolu s plasty potřebuje, aby odpad hořel.

Všechny procesy ve firmách vedou k tomu, že se odpad snižuje, ten komunální už klesá. A my si tu vystavíme nějaké kapacity spaloven, které budou pár let pálit. Pak ale odpad dojde, ony nebudou ještě amortizované, a bude se hledat způsob, jak odpad dovážet. Staneme se potenciálním smetištěm Evropy. Myslím, že nikdo nevěří tomu, že se pak postavené kapacity jen tak odepíšou.

„Budeme sázet smrk všude tam, kde je to ekonomicky výhodné“

Co si myslíte o kapitole „voda“?

Je tam opět hodně řešení následků. Stavba přehrad a nádrží, včetně velkých strategických, mluví se o pitné vodě, čistírnách. Nikde není prevence, jak se budeme snažit, aby vody znečištěny nebyly. Že se budou revitalizovat řeky a povodí, bude se hledět na zlepšení zadržování vody v půdě. Podpora domovních čistíren je v pořádku, tu oceňuji. To, že má být v každé obci čistírna, se už dělá dvacet let.

A navíc se to ne všude osvědčilo kvůli vysokým nákladům…

Tam, kde to ekonomicky dávalo smysl, tak už čistírny stojí. Čekal bych třeba zavedení třetího stupně čistění. Fosfáty nám unikají do moře, přitom tento stupeň čistění má jen malé množství čistíren.

Co mě ale opravdu šokovalo, je to, že koalice vypustí program, kde není vůbec kapitola ovzduší, které má dnes asi největší přímý vliv na zdraví lidí. V programu o tom ale není ani nadpis. Fascinuje mě to, jenže tady se to asi holt nemůže napsat, protože z velké míry za to zodpovídají diesely…

Je tam také vymezení se vůči klimatické politice, což se dalo očekávat.

Ano, řešením má být adaptace. To je samozřejmě v pořádku, je to zjevná nutnost a nedá se před ní utéct. Je tam i podpora nějakých dobrovolných malých a individuálních aktivit, jako tvorby remízků a podobně, jenže systémově by to mělo vypadat jinak. Není tam ani slovo k dekarbonizaci ani to, kam to povede, pakliže odmítneme některé cíle, jako třeba ETS 2.

Deklarace o uhlí v energetickém mixu je spíš jako nějaké předvolební heslo bez uvedení procent a časových rámců, ty jsou přitom už schváleny a stanoveny. Podpora obnovitelných zdrojů tam vůbec není zmíněná, jen jejich existence jako součást mixu, to jsou ale ty už postavené, existující. Vlastně když se na tuto část programu podíváte, v tomto ohledu není moc k čemu se vyjadřovat – něco konkrétního, co se dělat bude, tam vlastně není.

Na sociálních sítích jste kritizoval i kapitolu „lesy“. Co vám na ní vadí nejvíce?

Ano, podobně jako půda je tato část tristní a velmi slabá. Věty třeba o „příměsi“ listnatých stromů místo o jejich plošném návratu na místa, která jsou pro ně přirozená, to jsme někde v roce 1980. Dávno před kalamitou, kdy nám kůrovec sežral celé Česko. Protože za to mohla právě ta chabá „příměs“. Místo toho ovšem program zmiňuje, že budeme sázet smrk všude tam, kde je to ekonomicky výhodné – ignorovat to, že za čtyřicet let ho zase sežere kůrovec, pro což jsou jasné predikce. Samotní lesníci dnes prosazují koncept přírodě blízkého hospodaření v lesích, které tam ani slovem není zmíněno. Vše je to postavené na dominantně produkční funkci lesa, a zda to bude vynášet, tedy na dávno překonaném přístupu, který navíc kvůli dopadům klimatické změny selhává.

Přitom tu máme různé závazky, například evropské nařízení o obnově přírody. Jak to s tím jde dohromady?

Nařízení o obnově přírody a naše mezinárodní závazky celkem jasně říkají, co a dokdy máme udělat. Na Česko vychází, tuším, asi 900 kilometrů řek, kde je třeba odstranit bariéry, pod územní ochranu musíme dostat 30 procent území, deset procent chránit přísně. Do konce příštího roku má být hotový národní plán obnovy přírody. A už teď třeba víme, že dosáhnout deseti procent přísné ochrany bude velký problém.

První odhady, když to mapovala Agentura ochrany krajiny a přírody ČR, vycházejí na nějakých šest až sedm procent. Čili k naplnění alespoň části závazků potřebujeme ještě vyhlásit další chráněné oblasti splňující potřebná kritéria, třeba Křivoklátsko nebo Krušné hory, a i tak budeme mít problém. Nebo to bude další zákon, který se chystáme nedodržet, a tedy další pokuty? Ve vládním programu k tomu nenajdete nic.

Přitom motoristé ještě mluví o rušení CHKO Soutok.

Na to by museli nějak změnit zákon či schválit nový. Jediná reálná cesta by byla, že by soud řekl, že to nebylo dobře vyhlášené, což se ale nestalo – právě naopak. (Ústavní soud 5. listopadu odmítl návrh na zrušení CHKO Soutok, pozn. aut.) Když už je CHKO vyhlášena, tak ji lze zákonně zrušit, jen kdyby zanikl předmět ochrany, nebo by k tomu vedly nějaké bezpečnostní důvody země. Ani jedno z toho na Soutoku neplatí.

Je v programu něco, co ve vás vzbuzuje opravdu vážné obavy, že by se skutečně mohlo uskutečnit?

Třeba věta o zrušení bezzásahových oblastí v lesích s výjimkou chráněných území je nesmyslná a je jasným důkazem neznalosti problému. Protože jinde než v přísně chráněných územích u nás bezzásahovost není. A není dokonce ani všude tam, kde by měla být. Mám proto obavy, že jde o snahu otevřít prostor pro diskusi o přísnosti té ochrany. Že tam možná vlítnou s pilami a to by pak bylo nevratné – pokácené stromy v pralese už znovu nepostavíte.

Motoristé hodně mluvili o zrušení všech dotací. Dovedete si ale představit, že by opravdu sáhli na ty oblíbené, jako je například Nová zelená úsporám, ze kterých lidé zateplují své domovy?

Spíše půjde o něco jiného. Obrovské množství nevládních organizací bere poměrně velké dotace na management přírodních ploch, například na prořezávání v rezervacích, kosení luk, za což sice resort odpovídá, ale nemá na to vlastní kapacitu. Mohl by si na to najímat firmy, ale to je obvykle ta dražší varianta. Jde převážně o udržování chráněných území, která vznikla činností člověka. Praktická ochrana přírody. Tisíc drobných věcí v krajině, o které se bojím. Když to na pět let vypnete, tak to celé mnohaleté snažení můžete smazat a pak začínáte znovu.

Čili dotace na zateplení zůstanou?

Příští premiér je pragmatik, co se podpory obyvatel týká. Že by zrušil dotace, které jsou jednou z mála věcí, kterou lidé vnímají směrem od státu jednoznačně pozitivně, se mi zdá nepravděpodobné. Nebo podpora solárních panelů pro rodinné domy. Jak by k tomu občané přišli, aby dostalo dotace těch 40 tisíc domácností a pak se to zastavilo? Nechce se mi věřit, že by ideologický odpor k obnovitelným zdrojům zašel až tak daleko, že by šla vláda proti vlastním voličům.

Pokud na resort životního prostředí nastoupí někdo, kdo bude mít zájem vše sabotovat, může se mu podařit aparát zcela rozložit?

Je řada lidí, kteří odejdou sami, řeknou si, že to nemají zapotřebí. Budou to ti, co mají nějakou alternativu. Musíme si uvědomit, že v resortu jsou mnohdy jedni z nejlepších odborníků, které stát má. Nejsou to žádní fanatici, ale kompetentní a nestranní lidé – a o ty je třeba v byznysu velký zájem.

Pak tam určitě budou lidi v pasivní resistenci, kteří budou dělat jen to, co se jim řekne. Nebudou mít zájem o problémy. Čili výkon té mašiny, bez vize, cíle a entuziasmu, půjde dolů. Myslím, že pan Macinka vůbec nemá představu, jaký objem správních řízení a rozhodnutí tam probíhá, kolik běžných, ale naprosto klíčových rozhodnutí musí aparát ministerstva vyřídit. Když úředníky paralyzujete, tak se třeba nebude stavět, protože nebudou potřebná stanoviska a povolení. Prolévání „zelené krve“ tak může mít přesně opačný efekt než od něj autor této „intifády“ očekává.

A co skupina lidí, kteří se možnému úpadku aktivně postaví na odpor?

Pokud se mu postaví, tak je ministr nemůže s ohledem na služební zákon jen tak vyhodit, ale může je zbavit funkce, přeřadit je. Systém se rozvrátí. To už se v minulosti stalo, ale nové reprezentace obvykle aspoň měly „své“ lidi, kteří se orientovali v problému a byli na ta místa dosazení. Když ale tyto profesionály nemáte, a u Motoristů je teda ani při nejlepší vůli vůbec nevidím, tak kdo tu práci bude dělat? Možná že toto bude ta cesta, jakou si to Andrej Babiš takzvaně ohlídá. Lidí má na rozdíl od Motoristů dost.

Mnozí spoléhají na to, že prezident, mezi jehož poradce patříte, s tím „něco“ udělá. Ten ale asi nebude moci bojovat za všechny resorty, které nebudou mít ideální obsazení. Macinka už je tedy skoro jistý?

Prezident jasně deklaroval, že bude postupovat v souladu s Ústavou a se svými kompetencemi. Ty mu mnoho možností nedávají. Primárně záleží na tom, která jména budou uvedena v návrhu příštího premiéra, je to především jeho právo a odpovědnost. Kandidáti na ministerské posty musí splňovat nějaká obecná kritéria, nesmějí být v rozporu s platnou legislativou a ústavou, nebo se stavět proti základním principům demokracie a našeho státu. Pokud k tomu nedojde, nemyslím si, že s tím předloženým návrhem může prezident něco dělat, a už vůbec ne pokud by šlo o několik ministrů. Já to čtu tak, že pokud pan Macinka bude na seznamu premiéra, tak se ministrem stane – i přes všechny výhrady a rizika.