Invazní komáři do Česka putují letadly i na lodích. Komár tygrovaný už je nejspíš na jižní Moravě, říká expert

Invazní komár japonský se trvale usadil v Česku. Přenáší západonilskou horečku, horečku dengue, chikungunya a další nebezpečné viry. V tuzemsku už také žije druh komára schopný přenášet malárii. Co stojí za rostoucím výskytem přenašečů?

Jednak je to klimatická změna, ale také cestování a intenzivní globální obchod, například s použitými pneumatikami. Výzkumu komárů a jejich schopnosti přenášet tropické nemoci se věnuje Jiří Černý z Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity, která spolu se Státním zdravotním ústavem druhým rokem monitoruje situaci v terénu.

„Invazní komáři mohou představovat větší riziko pro přenos viru západonilské horečky, protože více sají na lidech. Je tu tak možnost, že by se tento virus začal víc šířit do lidské populace,“ uvádí Černý.

Právě jste se vrátil z terénního sběru komárů. Máte už nějaké zajímavé výsledky či zjištění?

Máme výsledky ze sběrů z minulého roku, kdy jsme byli schopni sebrat zhruba 66 tisíc komárů, a našli jsme zajímavé druhy, jako je například Anopheles hyrcanus. To je původně subtropický komár, který se v Česku začal objevovat v posledních deseti letech. Dříve se vyskytoval spíše v teplejších lokalitách, třeba na jižní Moravě. My jsme ho ale našli na Českolipsku.

Je to komár, který v minulosti přenášel na území Česka a Evropy malárii. V případě, že by se tu objevila plasmodia, která tuto nemoc způsobují, tak je teoreticky možné, že by se tu malárie začala objevovat. Byli jsme v malém množství schopni také detekovat virus západonilské horečky, celkem u dvou komárů rodu Culex.

Jak velký problém takový počet nakažených komárů představuje?

Pokud máte 66 tisíc komárů, tak je to 1 z 33 tisíc, které jsme sebrali. To znamená, že virus se tu vyskytuje, ale pravděpodobnost toho, že by někoho nakazil, je poměrně nízká. Když se podíváme na patogeny přenášené přes klíšťata, která v Česku představují největší problém, tak na některých místech Prahy může být třeba jedno ze tří až pěti klíšťat nakažené klíšťovou boreliózou. To je desettisíckrát vyšší pravděpodobnost. A zhruba jedno ze 100 klíšťat je nakažené klíšťovou encefalitidou.

Jak je to s invazními komáry a západonilskou horečkou? Zejména s komárem japonským, který se z jižní Evropy dostal již do Česka a trvale se tu usadil?

Virus západonilské horečky může přenášet velké spektrum nejrůznějších druhů komárů, včetně původních českých komárů. Samotný virus je v Česku minimálně od začátku devadesátých let, kdy byly poprvé detekovány protilátky proti tomuto viru v ptácích, následně tedy byla detekována i samotná RNA viru. Ten virus, nebo alespoň některé jeho linie, se na území Česka vyskytují pravděpodobně poměrně dlouhou dobu, protože molekulární genetické studie ukazují, že jedna z linií se oddělila od ostatních před několika sty lety. Invazní komáři mohou představovat větší riziko pro přenos viru západonilské horečky, protože více sají na lidech. Je tu tak možnost, že by se tento virus začal víc šířit do lidské populace. Ale ta možnost není zatím moc aktuální, takže není nutné propadat panice.

Co další nemoci, jako je například horečka dengue nebo chikungunya?

Tato onemocnění přenášejí různé druhy komárů, ve světě je to nejčastěji komár Aedes aegypti, což můžeme přeložit jako komár egyptský. Je to tropický komár, který se v Evropě vyskytuje jen velmi omezeně v oblastech, jako je například portugalský ostrov Madeira. Ale umí je přenášet i Aedes albopictus, tedy komár tygrovaný, který je invazní a který se v Evropě objevil také před pár desetiletími.

Je poměrně teplomilný, rozšířil se v oblasti Středomoří a třeba v Itálii ho vidíme poměrně běžně. S tím, jak se otepluje, tak se dostává zase na sever. Před pár lety byl poprvé zaznamenán v Budapešti. Dnes je to v Budapešti jeden z nejběžnějších komárů a tuším že zhruba v roce 2022 byl poprvé zaznamenán v Bratislavě. Už ho máme poměrně blízko a divil bych se, kdyby se například na Břeclavsku nebo Hodonínsku nevyskytoval. Myslím, že je to spíš otázka času, než si ho někdo všimne.

Jak se podle vás bude situace dále vyvíjet? Chápu, že teď to není velký problém, ale řada studií ukazuje, že podobné nemoci se budou i vlivem klimatu šířit snáz.

S domácími komáry se to může vyvíjet poměrně špatně. Můžeme očekávat například jejich zvýšenou aktivitu. Když porovnáme výsledky mezi letošním a loňským rokem, tak jsme viděli, že loňské léto bylo poměrně teplé a suché, zatímco letošní bylo průměrné, jak si ho pamatujeme z doby třeba před třiceti lety. V noci zima a přes den většinou pršelo. Aktivita komárů proto byla během letošního léta dramaticky nižší.

Ještě nemáme přesná čísla, protože budeme v některých sběrech ještě pokračovat. Odhadem ale vidíme poloviční nebo třetinovou aktivitu v porovnání s loňským rokem. To znamená, že v případě, že bychom do budoucna viděli teplejší léta, tak bychom mohli vidět víc komárů a očekávat i víc onemocnění přenášených komáry.

S čím bychom tedy měli do budoucna počítat?

Globální oteplování není konstrukt. Je to věc, kterou skutečně vidíme a pozorujeme. Nedávno jsme s jednou mojí studentkou dokončili studii, která se zaobírá výskytem klíšťat rodu Hyalomma v Evropě. To jsou velká klíšťata, česky se jim říká klíšť obroubený, latinsky Hyalomma marginatum. Je to velké klíště s takovýma červeně světle pruhovanýma nožičkama a posunuje se Evropou od jihu na sever.

Původně se vyskytovalo ve Středomoří, na Balkáně. Nicméně nyní můžeme říct, že už překročilo Alpy a jeho výskyt kolem Dunaje je poměrně běžný. Dělali jsme několik studií, jak by se mohlo dál rozšiřovat podle nejrůznějších předpovědí, jak se může měnit klima v závislosti na vypouštění emisí CO2. Ukazuje se, že už kolem roku 2050 bude toto klíště běžné i v Česku a kolem roku 2100 se může vyskytovat i v jižní Skandinávii. Nicméně s tím, jak bude vedro ve Středomoří, budou jeho lokality na jihu ubývat. Víceméně můžeme u všech chorob přenášených vektory, to znamená klíšťaty, komáry, tiplíky a dalšími přenašeči vázanými na teplo, očekávat, že se budou posouvat více na sever.

Zaznamenáváte v tomto ohledu ještě některé další změny?

Nepozorujeme jen posun z jihu na sever, ale také z nižších nadmořských výšek do vyšších. Už zhruba před patnácti lety udělali lidé kolem pana doktora Daniela ve Státním zdravotním ústavu studii, která ukazovala, že klíšťata se posunula do poměrně vysokých nadmořských výšek v Krkonoších a Jeseníkách. To bylo tuším až do 1200 metrů nad mořem. Já bych velmi rád viděl nějakou podobnou studii v současné době, protože klíšťata už mohou být ještě výrazně výš. I s tím musíme počítat. Pokud se podíváme na výskyt lymeské boreliózy, tak během posledních dvaceti let se tato nemoc výrazně objevuje například na Vysočině, kde předtím nebyla.

Jaké kroky můžeme podniknout, abychom šíření nemocí zamezili?

Těch věcí je velké množství. Když se podíváme například na nemoci přenášené komáry, tak základní záležitost je zbavit se zbytečných líhnišť komárů. Stačí, když si projdete zahradu nebo okolí. Pokud máte někde zapomenuté vrhlíky na vodu, dětské hračky, do kterých může natéct voda, odpadky, vyjeté pneumatiky… To jsou věci, v nichž stojí voda a které jsou ideálními líhništi. Sudy na dešťovou vodu a další nádrže je dobré zakrýt moskytiérou, aby se komáři vůbec nedostali dovnitř.

Další možností jsou repelenty. Měli bychom si vybírat takové, které jsou účinné a schválené na používání v EU. Když si koupíte takové ty náramky proti klíšťatům, tak většinou nefungují. Ale ty, které prošly testováním, by po deklarovanou dobu fungovat měly. A můžeme využívat také moskytiéry nebo sítě do oken proti komárům.

Existují i plošná řešení?

Ano, ale jsou agresivnější. V zahraničí existují přípravky bakterie Bacillus thuringiensis israelensis, které zahubí komáří larvy. Ty se dají využívat i k plošnému hubení komárů. Jsou poměrně selektivní na komáří larvy a je prokázáno, že nemají vliv na další hmyzí společenstva. V Česku ale tyto přípravky zatím nejsou schválené k použití širokou veřejností.

Když se však v Itálii či ve Francii vyskytují ohniska dengue, nemoci chikungunya nebo západonilské horečky, tak se používají takzvané adulticidy. To jsou postřiky proti hmyzu, které mají velké vedlejší účinky, protože jsou škodlivé pro všechen hmyz.

Existují i metody, jak se dají hubit populace komárů vypouštěním geneticky modifikovaných komárů. Ti jsou sterilní, neschopní dál se rozmnožovat, takže populace v daných místech zkolabují. Existují také metody, kdy se komáři úmyslně nakazí wolbachiemi, což jsou bakterie, které způsobují sterilitu nebo to, že se komáři nejsou schopni nakazit dalšími nemocemi, které by přenášely. Z mého hlediska je ale možná zbytečné používat ty nejvíc „hi-tech“ řešení, když máme jednoduché metody a když stačí vylít jednou za čas vodu z květináče a uklidit kolem domu.

Také bylo vyvinuto velké množství vakcín. Máme vakcínu proti malárii, proti dengue, dlouhodobě máme vakcínu proti žluté zimnici, proti klíšťové encefalitidě, proti japonské encefalitidě. Proti klíšťové borelióze máme léčbu antibiotiky.

Jak invazní komár cestuje?

Komáři mohou do tuzemska z jiných částí planety docestovat různými způsoby. Buď se šíří postupně, takže se každá generace posune o pár kilometrů. Tímto způsobem se druh přemístí za několik let či dekád poměrně daleko.

Komár tygrovaný je ale líný a nerad létá. Proto si často sedne na člověka a zůstane na něm sedět třeba několik hodin. Teď si přestavte, že nastoupíte v Římě do letadla a za pár hodin jste v Praze, Londýně, Oslu…

Třetí možnost je ta, že se nešíří dospělý komár, ale vajíčka. Bavili jsme se například o pneumatikách – ve světě existuje poměrně intenzivní obchod s použitými pneumatikami, které se převážejí v rámci celého světa. A to jsou úplně ideální líhniště pro komáry. Stejně vhodné jsou kontejnery pro námořní dopravu. Když na kontejner naprší, udrží se nahoře v žebrování voda, do níž komár může naklást vajíčka. Vajíčka komárů z rodu Aedes, kam patří komár japonský, egyptský či tygrovaný, navíc velmi dobře snáší vyschnutí. Mohou vyschnout úplně na troud a přitom ve chvíli, kdy přijdou do kontaktu s vodou, stanou se z nich životaschopné larvy. Kolegové tomu říkají instantní komár. Studie ukazují, že genetická rozmanitost komárů poblíž velkých přístavů je kvůli tomu dramaticky větší než třeba ve vnitrozemí.

A co klíšťata?

U klíšťat hraje velkou roli mezinárodní obchod se zvířaty, protože mohou být přisátá na „cestujícím“ hostiteli. Tak se například klíště Haemaphysalis longicornis dostalo z východní Asie nejdřív do Tichomoří a pak do Ameriky, kde se poměrně efektivně usazuje. Zajímavé přitom je, že je schopné se množit partenogeneticky. To znamená, že samička se může rozmnožit, i když nebyla oplodněná. Nějakou dobu se v Americe množily právě jen samičky, protože tam pravděpodobně došlo k „invazi“ jedné samice, která byla schopná i tak založit vitální populaci.

Jak se vůbec chytá komár?

Začnu trochu odlehčeně – když si dáte na YouTube Monty Python Mosquito Hunters, tak uvidíte úplně skvělé video. My ale ve skutečnosti nepoužíváme ani granátomety, ani tanky, ani kulomety. Komáři se dají lovit několika způsoby. Ten nejjednodušší je, že si sednete na místo, kde lítá hodně komárů, a oplácáváte ty, co na vás přiletí. Ještě lepší je to dělat s kolegou, abyste mohli oplácávat i ty, co přistanou na zádech tomu druhému. Není to ale moc příjemná metoda, protože štípnutí mohou bolet, a také je velmi časově náročná.

Další metodou je aktivní sběr, při němž komáry chytáte entomologickou síťkou jako motýly. To je ale také časově náročné a nechytíte jich tolik. Takže nejefektivnější sběr probíhá za pomocí pastí. Těch existuje mnoho typů, přičemž všechny mají společné to, že potřebujete komára do pasti nalákat. Komár cítí oxid uhličitý, který vydechují jeho potenciální hostitelé, takže potřebujete zdroj oxidu uhličitého, přičemž nejdostupnější je suchý led. V pasti dále musíte mít síťku, do které se komár chytí například pomocí větráčku, který zajišťuje průtok vzduchu.

Poslední metoda vypadá tak, že z komára toho zůstane víc než při plácání.

Určitě, pokud ho plácnete dramaticky, tak z něj moc nezbude. Nicméně pokud komára jen lehce přimáčknete, tak je až překvapivé, kolik toho z něj zůstane. I takto chycení komáři se dají použít k morfologickému rozpoznání podle tvaru těla nebo vzorkování.

Moc rád bych v této souvislosti poprosil čtenáře, aby nám poslali fotku v případě, že zabíjí komáry, u kterých si nejsou jisti, co jsou zač. Tímto způsobem se můžeme dostat k zajímavým datům o výskytu komárů.