Kouře z komínů a výfuků aut si člověk všimne, znečištěnou řeku či vodní plochu také hned zaznamená. Horší je to s různými „neviditelnými“ chemikáliemi, které se uvolňují z předmětů denní spotřeby, domácího a kancelářského vybavení. Zejména ftaláty jsou všudypřítomné.
Výrobci a ministerstvo namítají, že chemická politika a limity Evropské unie jsou přísné a spotřebitel není v ohrožení. Experti na chemikálie ale varují, že silná lobby chemiček brzdí každou změnu k lepšímu a i dílčí zákazy se rodí mnoho let.
Chemikálií jsou přitom tisíce. Ty, které vzbuzují mimořádné obavy, jsou například bromované zpomalovače hoření, typicky v elektronice či podlahových krytinách, nebo perfluorované a polyfluorované látky, takzvané „věčné chemikálie“, které zaručují nepřilnavost či nepromokavost. Organické těkavé látky jako formaldehyd, který je prokázaným karcinogenem, mohou být zase strašákem dětských pokojíčků. Třeba kvůli tomu, že se vyskytují v dřevotřísce.
Mezi obávané chemikálie patří rovněž ftaláty, které slouží jako změkčovadla plastických hmot, především PVC. Snahy o jejich legislativní omezování trvají již od devadesátých let minulého století. Do roku 2021 se však podařilo zakázat ve většině spotřebního zboží pouze čtyři, a to ještě s mnoha výjimkami.
Ftaláty byly postupně zakázány ve výrobcích pro děti, v obalových materiálech, které přicházející do styku s potravinami, a ve zdravotnických pomůckách. Zákaz však neznamená, že látka zmizí. I zakázané látky se v životním prostředí vyskytují následně ještě dlouhé roky, takže spotřebitelé by se měli spoléhat na vlastní úsudek a řídit se principem „předběžné opatrnosti“. To v praxi ovšem znamená pečlivé přemítání nad každým kupovaným artiklem od trička po skříň.
Ftaláty neboli „všudypřítomné“ chemikálie
Za tristní považuje situaci lékařka a etička Klára Matoušková, která aktuálně působí v USA v organizaci Environmental Defense Fund. „Ftaláty jsou opravdu všude, říká se jim proto ‚everywhere chemicals‘. Nacházejí se v šamponech, mýdlu, ve všem, co voní, protože fixují vůně,“ popisuje Matoušková.
Oceňuje přitom, že Česko podléhá evropské regulaci a vyhláškám, protože povědomí o chemické zátěži a rizicích je v tuzemsku nízké. „Regulace v současnosti více nebo méně omezuje používání 14 různých ftalátů ve velké řadě spotřebních výrobků, včetně například textilií. Dále se samostatnou vyhláškou regulují některé ftaláty v kosmetice, v elektronice, lékařských pomůckách a v obalech, které přijdou do styku s potravinami,“ líčí Matoušková.
Připomíná, že ftaláty jsou antiandrogeny – mají negativní vliv na mužskou reprodukci. Medicína je spojuje se syndromem testikulární dysgeneze, jehož příznaky jsou vrozené vady u chlapců i zvýšené riziko nádoru varlat a dramaticky snížené množství spermií. „To ostatně kleslo za posledních pět dekád na polovinu a dále klesá,“ podotýká Matoušková s tím, že dalším významným zdravotním rizikem je obezita.
Lékařka přitom upozorňuje na článek Státního zdravotnického ústavu a 3. Lékařské fakulty, který dokumentuje hladinu ftalátů u českých školáků o 14 (u pětiletých), respektive devět procent (u devítiletých) vyšší, než je riziko reprodukční toxicity neboli schopnost negativně ovlivňovat rozmnožování.
Zákazy pomohou, ale nespasí
Ekologická organizace Děti země zadala v roce 2009 laboratorní testy a prokázala nebezpečné chemické látky „vzbuzující mimořádné obavy“ v plastových výrobcích řetězců Tesco, Globus, OBI, Baumax a Svět koberců. Ve výrobcích se tehdy běžně našly látky, které Evropská unie zařadila na prioritní seznam nejnebezpečnějších látek.
Podle konzultanta zdravotních a environmentálních otázek Miroslava Šuty, který se projektu účastnil, jsou největším problémem podlahy z PVC. „Ftaláty se postupně z podlahové krytiny uvolňují, hrají si na ní děti, chodí po ní domácí mazlíčci. A nedochází o tomu jen po nákupu, ale i následně když podlaha časem degraduje nebo se poškrábe,“ říká Šuta.
Upozorňuje na švédskou studii, která v roce 2017 vyšla v odborném časopisu Environmental Science and Technology a poukázala na to, že v krvi koček je vysoká hladina škodlivin, které zvířata absorbovala z prachu domácností. Ze stejného prachu, kterému jsou vystaveny i malé děti.
Najít zdroj doma není snadné
Šuta navíc upozorňuje, že pomoci lidem, pokud začnou mít zdravotní problémy kvůli chemii v interiéru, není snadné. „Často je složité najít zdroj. Navíc jsou v komplikované pozici, vše musejí prokazovat sami,“ říká. Mezi obvyklé příznaky patří alergické reakce, které se mohou projevit až po čase. „Pokud něco smrdí novotou a nepřestává to být cítit, tak bych se takového zboží zbavil,“ doporučuje.
České úřady nicméně problematiku důkladněji nesledují. Podle tiskového mluvčího ministerstva zdravotnictví Ondřeje Jakoba dílčí pravidla existují, lidé se prý mohou obracet na krajské hygienické stanice. K problematice dopadu na zdraví a aktivitám jeho resortu v této věci se nevyjádřil.
Ani Česká lékařská komora se dopadu ftalátů speciálně nevěnuje. Jak sdělil její mluvčí Michal Sojka, není v silách komory všechny odbornosti a obory medicíny, diagnózy a léčebné a diagnostické metody evidovat a řešit.
Každý řetězec řeší chemii po svém
Prodejci nábytku k problematice přistupují různě. V řetězci ASKO jsou přesvědčeni, že stávající regulace stačí. „Pravidla pro výrobu a prodej nábytku v Evropské unii jsou nastavená velice přísně. Jsme přesvědčeni, že jejich řádné dodržování ze strany dodavatelů i prodejců je řešením, které plně chrání českého spotřebitele,“ odpověděla společnost na dotaz Ekonews.
ASKO prý dodržuje veškerá pravidla a normy stanovené Evropskou unií. „Pečlivě a s rozmyslem si vybíráme i naše dodavatele, kteří jsou rovněž povinni dodržovat tyto stanovené normy, a to ať už se jedná o dodavatele z EU, tak i dodavatele mimo EU. Ti musí plnit veškeré zákonné požadavky, aby mohli zboží v rámci EU prodávat. Konkrétně zde mluvíme o emisní třídě E1 – plošný materiál/certifikace pro EU,“ píše se ve vyjádření. Řetězec dle svých slov pravidelně dělá náhodné nezávislé testy napříč celým sortimentem.
Řetězec IKEA zase zhruba před 25 lety vyřadil materiál PVC z většiny svého sortimentu. Dnes využívá PVC jen v některých výrobcích na elektřinu. V roce 2000 švédský řetězec podle svého webu skončil s používáním bromovaných zpomalovačů hoření. V roce 2016 také přestal používání PFAS v textilních produktech. Podobně postupně snižuje emise formaldehydu.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
