Evropa musí nakupovat víc plynu společně, o jádru jsme měli rozhodnout před 40 lety, říká expert na energetiku

Napětí na Blízkém východě znovu ukazuje, jak citlivá je Evropa na výkyvy globálních trhů s energiemi. Podle odborníka na energetiku Miroslava Haška by proto Evropská unie měla co nejvíce plynu nakupovat společně. Jinak hrozí, že ji přetlačí silné asijské státy.

„Rozhodnutí dekarbonizovat Evropu, které bez debat vyplynulo z dobrých pohnutek, naprosto změnilo, jakým způsobem energetika funguje,“ říká v rozhovoru s Ekonews Miroslav Hašek. „A právě tady se ukazuje, že energetika dnes už není jen o výrobě a infrastruktuře, ale čím dál víc také o datech, predikcích a schopnosti dělat rychlá a správná provozní rozhodnutí, dodává.

„Řízení sítě teď bude daleko víc vyžadovat digitalizaci, možná i daleko větší automatizaci, a zapojení umělé inteligence,“ upozorňuje expert na energetiku.

„Potřebujeme posílit evropskou autonomii“

Mají se české domácnosti připravit na skokový růst cen elektřiny a plynu vzhledem k tomu, co se teď děje na Blízkém východě?

Aktuálně se zemní plyn v klíčovém evropském obchodním uzlu TTF obchoduje okolo 50 eur za megawathodinu. V lednu, před začátkem eskalace, se jeho cena pohybovala okolo třiceti eur. Trochu se opakuje situace z konce roku 2021 a začátku roku 2022, z dob počátku konfliktu na Ukrajině. Můžeme si načrtnout scénáře, co se teoreticky může dál dít.

Scénář číslo jedna: situace v Hormuzském průlivu se stabilizuje, plyn se po nějakou omezenou dobu bude pohybovat na cenách vyšších oproti tomu, na co jsme doteď byli zvyklí. To samozřejmě bude mít negativní dopad zejména na průmysl, ale není to nic, co bychom už nezažili. Dokážeme si s tím poradit.

Ve druhém, pesimističtějším scénáři, může být konflikt vleklejší, dojde k omezení vývozu plynu, blokáda Hormuzského průlivu bude pokračovat. Pak by se ceny mohly vyšplhat tam, kde byly v době minulé krize, to znamená zhruba ke stu eurům za megawatthodinu.

No a pak je tu třetí nejčernější scénář. V dotčeném regionu bude situace dále eskalovat, začneme se předhánět s Asií, kdo nedostatkový plyn nakoupí. A cena se tím pádem může dostat ještě výš.

Má Asie oproti Evropě navrch?

Čína, Japonsko, jihovýchodní Asie – některé další asijské ekonomiky mají silnou kontraktační pozici a v řadě případů i koordinovanější postup. Evropa je v tomto ohledu rozdrobenější a na globálním trhu se zkapalněným plynem je v nevýhodě.

Doufám, že se situace stabilizuje. Velkoobchodní ceny asi zůstanu trochu vyšší, což může mít vliv na konečné ceny pro domácnosti. Otázkou také je, jak se bude dařit plnit zásobníky na příští zimu.

Neukazuje se, že závislost na fosilních palivech je opravdu pro Evropu špatná, zvlášť když je svět tak rozkolísaný a dochází k celosvětovému poměřování sil?

Co se týče fosilních zdrojů, pořád tady máme ještě uhlí – které nemusíme odnikud dovážet. I když je to nečistý zdroj, a je tudíž problematický. Každopádně jsme se jako Evropa už dávno rozhodli směřovat svou energetickou závislost k plynu.

Plyn byl levný z Ruska a tak to vždycky bylo, že fosilní paliva plyn a ropu dovážíme. Jsme v tomto ohledu čistý „price taker“. Závislost na externích zdrojích je problematická, zvlášť v situaci, kdy o ně budeme soupeřit napříč globalizovanou ekonomikou. Pokud se někde v Kataru nebo ve Spojených státech naloží tanker zkapalněným plynem LNG, pojede do Evropy a někdo řekne, my za to zaplatíme víc, tak se tanker otočí a dojede tam, kde za něj dostane víc peněz.

A co bychom měli dělat, abychom nebyli tak závislí?

Potřebujeme posílit evropskou autonomii. Evropa musí vnitřně daleko více spolupracovat, lépe koordinovat poptávky po plynu, využívání zásobníků. Sice probíhají společné nákupy plynu, ale v omezeném množství. Tento nástroj bychom měli posílit.

Jediné, co v Evropě máme a co by nám mohlo pomoct je jádro. Ale to bychom se museli rozhodnout před čtyřiceti lety. Francie se rozhodla tlačit jádro v 70. a 80. letech, dnes má jadernou flotilu a její energetika je de facto dekarbonizovaná.

A co další rozvoj obnovitelných zdrojů?

To taky pomůže, ale nese to s sebou určité důsledky. Zapojení více volatilních zdrojů do energetických soustav bude zvyšovat nároky na samotné řízení energetických soustav.

Takže abych odpověděl na vaši původní otázku: Ano, jsme stále závislí na plynu. Akorát máme oproti roku 2022 větší výhodu v tom, že nejsme závislí jen na jednom dodavateli. Problém přelomu roku 2021 a 2022 bylo Rusko, kdy Rusové utáhli kohoutky plynu ještě před samotným propuknutím války na Ukrajině. A teď máme krizi v Íránu, v Hormuzském průlivu, obecně velké zásoby plynu máme dnes v nestabilní oblasti Blízkého východu. No a třetím velkým dodavatelem jsou Spojené státy. Evropa má trochu plynu v Norsku, uhlí jsme těžit přestali nebo přestáváme.

Sdružení provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E vydalo před pár dny report, který se zabývá rozsáhlým blackoutem na Iberijském poloostrově v dubnu minulého roku. Zdůrazňují tam, že za blackout nemohly obnovitelné zdroje. Co si o tom myslíte?

Report uvádí, že soustavy by se měly připravit na velké výkyvy napětí. Takže oni vlastně říkají, kdyby elektrizační soustava Španělska byla postavená tak, aby v ní mohlo být velké množství obnovitelných zdrojů, tak by to dopadlo dobře. S tím já souhlasím.

Každopádně rozhodnutí dekarbonizovat Evropu, které bez debat vyplynulo z dobrých pohnutek, naprosto změnilo, jakým způsobem energetika funguje. A právě tady se ukazuje, že energetika dnes už není jen o výrobě a infrastruktuře, ale čím dál víc také o datech, predikcích a schopnosti dělat rychlá a správná provozní rozhodnutí. To je obor, kterému se věnuji profesně.

„Potenciál je ve flexibilitě“

Jak se energetika za poslední dekády změnila?

Až donedávna byla vertikálně organizovaná. Na jedné straně stála velká elektrárna, v níž turbína roztočí generátor. Ten vyrábí elektřinu, která pak přes síť dorazí až ke kávovaru u vás doma. Ale dnes už to není jen jedna elektrárna, která rozsvítí celou Prahu. Dnes máme mnohem více menších prvků v elektrizační soustavě, které jsou náročnější na koordinaci. Vzniklo i nové kouzelné slovo prosumer (česky produživatel, člověk, který nejen přijímá a spotřebovává elektřinu, ale také ji vyrábí, pozn. aut.). Soustava je navržená na jiný typ provozu a toků. Tento přístup se bude muset změnit.

Řízení sítě bude daleko víc vyžadovat digitalizaci, možná i daleko větší automatizaci, nebo zapojení umělé inteligence. A pokud dřív byla soustava navržena jako „jedna elektrárna a deset žárovek“, tak nyní to bude „jedna elektrárna, jedno elektrické auto, čtyři fotovoltaiky, jeden větrník, do toho tři bateriová úložiště“. To bude vyžadovat úplně nové nároky na to, jakým způsobem budeme soustavy řídit.

Jak s tím může pomoct umělá inteligence?

Umělá inteligence může daleko rychleji vyhodnocovat nestandardní situace a pomáhat předvídat, jakým způsobem by se soustava mohla vyvíjet. Nejde přitom jen o samotné řízení sítě, ale také o předpověď výroby a spotřeby, rychlejší vyhodnocování provozních dat nebo automatizaci podpůrných rozhodovacích procesů.

Já se na AI nedívám jako na marketingovou vrstvu, ale jako na praktický nástroj, který má pomáhat energetickým firmám dělat lepší rozhodnutí v reálném provozu.

Co si pod tím mám představit?

Dnes člověk dokáže reagovat v několika málo vteřinách, když sleduje omezený počet prvků. Ale ve chvíli, kdy v soustavě budete mít tisíce prvků, už bez automatizovaných algoritmů fungovat nemůžete.

Nemyslím tím, že v dispečerském sále bude sedět nějaký AI agent, který za nás bude řídit soustavu. Spíš se na umělou inteligenci dívám jako na nástroj. Stejně jako máme šroubovák, kladivo, kleště, tak teď si k tomu přidáme umělou inteligenci. Ta nám obrovské množství dat nějak zpracuje předem, protože v tom je nejlepší. A na základě toho dokáže odvodit modely a situace, které nám pomohou dělat správná rozhodnutí.

Když říkáte „velké množství dat“, jaká data tím máte na mysli?

Záleží na tom, jaký problém řešíme. Pokud například predikujete výrobu z fotovoltaiky, potřebujete kombinaci více typů dat – přesnou polohu elektráren, meteorologická data, historickou výrobu a technické parametry zdroje. Výrobu ovlivňuje zejména sluneční záření, oblačnost, teplota nebo znečištění panelů.

Pokud tato data dokážete kvalitně propojit a vyhodnotit, jste schopni s využitím AI vytvářet modely, které dokážou výrobu z obnovitelných zdrojů predikovat s vysokou přesností.

V jednom ze svých článků píšete o virtuálních elektrárnách, které mají v sítích fungovat. Co si pod takovou virtuální elektrárnou mám představit?

Dnes se otevírá velký potenciál v takzvané flexibilitě. Každý prvek v síti, každá domácnost, bude moci poskytovat flexibilitu. Pokud máte chytrou ledničku, která se každých třicet minut zkontroluje, a buď se trochu přichladí, nebo naopak ztlumí, tak to může částečně dělat i podle požadavků sítě. Nebo pračka může prát podle toho, jaká bude zrovna situace v síti. Auto se může dobíjet zase tak, aby to vyhovovalo požadavkům celé sítě. Takové všechny prvky se propojí do virtuální elektrárny – tedy do systému, který je umí koordinovat, obchodně i technicky řídit a nabídnout jejich flexibilitu jako jeden celek.

A ta pak bude dělat co?

Ve chvíli, kdy je v systému přebytek levné elektřiny – třeba během slunečného víkendu – můžete část spotřeby nebo nabíjení posunout právě do té doby. Můžete řídit nabíjení elektroaut, baterií, některých flexibilních spotřebičů nebo třeba chlazení a vytápění. A naopak ve chvíli, kdy je elektřiny nedostatek, můžete část této spotřeby omezit nebo odložit. Tímto způsobem lze poskytovat flexibilitu a v některých případech i služby, které pomáhají stabilitě a vyrovnávání celé soustavy.

Myslíte si, že je v Česku možná bezemisní energetika v nějaké blízké či daleké budoucnosti?

Do roku 2050 ne. To prostě není realistické, protože elektřina nejde efektivně a levně sezonně skladovat ve velkém měřítku. A čím více volatility přidáte, tím vyšší nároky to klade na regulaci a řízení soustav. Podívejte se například do Německa, které sice v Severním moři vyrábí obrovské množství elektřiny, ale kvůli omezením v elektrizační soustavě se elektřina ne vždy dostane tam, kde je potřeba. Místo toho se v jiné části aktivují jiné zdroje, často uhelné či plynové elektrárny.

A kdyby se v Německu posílilo vedení mezi severem a jihem?

Vedení se posiluje. Ale co to vlastně dnes znamená? Posilování vedení znamená dlouhé povolování stavby, samotná výstavba, uvedení do provozu. Dnes všechny evropské přenosové soustavy investují do posilování sítí, jak nejvíc to jde. V Německu se staví například SuedLink, což je velké propojení mezi severem a jihem. Ale jsou zkrátka věci, které se nestanou za týden.

Podle některých odhadů evropská energetika potřebuje 3,5 bilionu eur. Sdružení provozovatelů přenosových soustav elektřiny ENTSO-E uvedlo, že do posílení sítí bude třeba investovat 800 miliard eur. A to není jen o drátech a transformátorech. Je to také o softwaru, datech, automatizaci a schopnosti řídit mnohem komplexnější soustavu než kdykoliv předtím.

Bude teď docházet k blackoutům častěji?

Já na tohle asi nechci odpovídat, protože blackout nikdy nemá jednu příčinu. Blackout je vždycky série situací, které mohou nastat. Určitě v budoucnu k výpadkům docházet bude. Nelze tomu zabránit.

Jediné, co s tím dnes můžeme dělat, je pomáhat energetice tuto komplexitu zvládnout. To znamená dodávat řešení, která propojují data, integraci, automatizaci a provozně spolehlivý software tak, aby se soustavy daly řídit bezpečně, efektivně a ve větším měřítku než dřív.

Energetika bude v příštích letech mnohem složitější než kdy dřív – a právě schopnost tuto složitost zvládnout v reálném provozu bude rozhodovat o tom, kdo uspěje.